Hromový měsíc se souhlasně díval jak Šnečí ulita pohyblivě zadělává pomocí kapradí propast v lese. Jeho laní nohy se napínaly když mladý skvrnitý šedý kocour udělal veliký skok a zmizel mu z dohledu. O pár tepů srdce později vylezl z podrostu s ocasem vysoko zvednutým a tlustý hraboš se houpal v jeho puse.
,,Hezky provedeno" Hromový měsíc souhlasně mrkl na Soví oko vedle něj.
,,Dobře si ho vycvičil"
Soví oko zapředl. ,,On byl dychtivý učit se"
Šnečí ulita položil hraboše Hromovému měsíci k nohou. ,,Vyděl si mě, jak jsem ho uchvátil?" zeptal se vzrušeně. ,,Když mě Soví oko začal učit, já vždy nepřistál na kořist náhle, ale on mi řekl ať zkusím skočit pouze na předek kořisti, a já si nechal tlapy přímo na to"
Jeho sestra, Jablečný květ, pohrdavě švihla ocasem.
,,Světelný ocas my nemusel nic ukazovat," vychloubala se.
,,Moje pokusy byli vždy dobré."
Vousky Světelného ocase s pobavením škubly. ,,Ale chvíli trvalo než jsi se naučila poznat pach své kořisti. Pojď Hromovému měsíci ukázat co jsi se naučila."
Oranžovo/bílá kočka zavětřila. ,,Já cítím pach...myší" mňoukla. ,,A tady jsou králíci! V kapradinách u dubu."
,,Velmi dobře" řekl jí Hromový. ,,Tak co by si měla lovit?"
Jablečný květ zběsile otřásla ocasem. ,,Myši by byli jednoduší úlovek" mňoukla pomalu. ,,ale tlustý králík by nakrmil více koček s Hromového klanu. Králík?"
Hromový měsíc přikývl. ,,Králíci můžou být těžký úlovek," řekl jí. ,,Kočky z Větrného klanu jí více králíky, a oni je loví v párech, aby to bylo lehčí. Proč ty a Šnečí ulita nelovíte společně?" Jablečný květ zaváhala, a Hromový měsíc podzbudivě zastříhal oušky. ,,Máš to na starost" Jestliže mladé kočky mají problémy s lovením králíků, stále by bylo dost snáší kořisti.
,,Dobře." Oči Jablečné květ svítili vzrušením a pak se otočila na svého bratra. ,, Šnečí ulito, pojď dál na druhou stranu kapradin, buď stále ve střehu. Já budu je pronásledovat ven, směrem k tobě tobě." Mladá kočka s ocasem drženým nízko, se plížila k vysoké skvrně v kapradí, a s každou tlapkou potichu našlapovala. Hromový měsíc šťouchl do Světelného ocase. ,,Dobré pronásledování" zašeptal, a černý kocour přikývl, jeho očí pevně sledovali jeho učedníci.
Listí zašustilo jak králík váhavě vyskočil ven z kapradí, škubaní ušima. Králík závětřil, jeho jasné oči se nervózně rozhlíželi po každém pohybu. Jablečný květ na okamžik zmrzla napjala svaly.
Králík se otočil se svým bílím ocasem, a pelášílil pryč s jejího dosahu, přímo skrz kapradí. Jablečný květ ho následovala. Byli slyšet zvuky bojování a zajícův krátký výkřik, pak se Šnečí ulita a Jablečný květ protáhli zpět skrze kapradí a Jablečný květ hrdě nesla baculatého králíka v tlamě.
,,Velmi dobře" Pochválil je Hromový měsíc dojatě. ,,To náplní spousty hladových břich."
Kočky zahrabali králíka a hraboše, aby si je mohli sesbírat na cestě zpět do tábora, a Hromový měsíc vedl loveckou hlídku směrem k řece, kde Hromový klan hraničil s Říčním.
Jak hlídka vyšla z aleje na břeh řeky, Hromový měsíc se dlouze a šťastně nadechl, nechal vůni vody klouzat se po jeho jazyku. Sluneční světlo jiskřilo na hladině řeky, a Hromový měsíc cítil bohatou vůni kořisti a nově bzučících rostlin. Bylo mírné Bezlistí a jeho klanu se podařilo lovit tak, aby jeho klan nebyl hladový. Teď když bylo Novolistí, v lese běhalo spousta tlusté kořisti.
,,Je tady Mech!" vyjádřila vzrušeně Jablečný květ.
,,Mechu! Ahoj!"
Na opačné straně řeky tmavě hnědý kocour z Říčního klanu zamával ocasem na pozdrav a šel dál po území Říčního klanu.
,,Je pravda že kočky z Hromového klanu umí plavat?" zeptal se Šnečí ulita zvědavě, a Soví oko pobaveně zapředl.
,,Dívej a uvidíš" řekl. Hnědý kocour se brodil řekou, opatrně se podíval před sebe a ponořil se. Šnečí ulita a Jablečný květ zalapali po dechu jak zmizel pod hladinou, po chvíli se vynořil se stříbrnou rybou v tlamě.
,, Já slyšela že oni jí ryby," řekla Jablečný květ. ,,zvláštní."
,,Ryby nejsou špatné," řekl jí Světelný ocas. ,,Říční měsíc už mi jednou dal. Možná vás někdy vezme do tábora Říčního klanu a mohli byste mohli byste ochutnat."
Jablečný květ ochrnula nos. ,,Ne, děkuji," řekla. ,,Dávám přednost veverkám."
Podívali se na Mecha, jak se vrací zpět na břeh, rozloučil se kyvnutím hlavy a nesl rybu směrem k táboru Říčního klanu.
Jak se díval na Říční kočku, teplá spokojenost ho hřála v jeho hrudi. Není to tak dávno, co některá kočka z Říčního klanu napadla kočku z Hromového na její hranicí, a Světelný ocas by neměl nikdy navrhovat mladší kočce navštěvovat tábor Říčních. Ale kočky z lesa byli teď v
míru po hodně měsíců. Větrný a Nebezký klan krátce bojovali přes jejich hranice minulé Novolistí, ale ta potyčka skončila rychle. V opačném případě, všech pět klanů bylo v míru od té doby co na Schromaždění zavítali zlý tuláci.
Kočky v lese pak umíraly - včetně Šedokřídláka, příbuzného Hromového měsíce, který ho přijal, jako svého syna - ale teď byli tuláci vyhnání z jejich území. Teď mladé kočky jako Šnečí ulita a Jablečný květ mohli prozkoumat les bez obav.
,,Tak, co se podívat po kořisti kolem vody?" zeptal se Soví oko mladších koček, ale Šnečí ulita ho přerušil.
,,Lovili jsme celé ráno" postěžoval si. ,,Jsem unavený. Můžeme se zastavit a dát si pauzu? Jen na chvilku?"
Hromový měsíc přikývl a s dramatickým nuděním se protáhl, Šnečí ulita padl vyčerpáním na zem. Dal si ocas hezky přes tlapky, Jablečný květ se posadila vedle něj. Světelný ocas a Hromový měsíc si vyměnili zahořklý pohled.
,,Unavený" řekl Světelný ocas suše. ,,Když nám s Hromovým bylo tak co vám, chodili jsem až k dvounožcům zachraňovat Sový oko, Oblázka a Vrabčinu. Neměli jsme čas si sednout a stěžovat si že jsme unavení z malého lovu"
,,Opravdu?" zeptala se Jablečný květ s vykulenýma očima. ,,Vy jste je zachraňovali od dvounožců? Soví oko, je to pravda?"
,,Rozhodně je" Tmavě šedý kocour se usadil vedle nich. ,,Bylo to děsivé. Jeden z dvounožců zvedl Světelného ocase, jako by ho chtěl odnést pryč, ale Hromový měsíc ho donutil Ocase pustit."
,,Před tím než jsme dorazili k dvounožcům, jsem spadl do řeky" pokračoval Světelný ocas. ,,A pak jsem se setkal poprvé s Říčním měsícem. Kdyby mě nevytáhl, tak bych tu dnes s vámi nebyl"
Soví oko zapředl. ,,Řekni jim o bitvě s Jednookem. Vrabčina a já jsme byli dost staří, abychom v tomhle bojovali"
Šnečí ulita se naklonil do předu se švihajícím ocasem a únava byla rázem
ta tam. ,,Bylo to když Nebezký měsíc vyhodil z jeho klanu tuláky?"
Hromový měsíc poslouchal, jak Světelný ocas začal vyprávět příběh. Jeho přítel byl u učedníků tak dobrý, Trpělivě s nimi cvičil a vždy věděl co říct, aby upoutal zájem mladé kočky. Byl fascinován jeho příběhem o bitvě s Jednookem. Jablečný květ a Šnečí ulita se dívali připravení skočit a začít cvičit své bojové dovednosti. O únavě už nebude ani slovo. Hromový měsíc si spokojeně povzdechl.
Byl si jistý že si zvolil správného zástupce. Kdyby se Hromovému něco stalo, Světelný ocas by Hromový klan ochránil. Veselá nálada Hromového měsíce trvala dokud v pozdní odpoledne nezamířili zpět k táboru Hromového klanu, těžce naloženi kořistí. Když se k němu přiblížili, vynořili se s rokliny mrkající se kočky, a Hromovému měsíci pokleslo srdce. Tady se vždy nějaká kočka dohadovala. A oni vždy chtějí, aby Hromový měsíc urovnal jejich argumenty.
Bylo to, jako by mír mezi klany osvobodil kočky aby se soustředili na všechny jejich malé neshody s ostatními. Když lovecká skupina šplhala dolů po písčité rokli směrem k jejich táboru, rozložené hlasy se vyjasnili.
,,Byl jsi ten, kdo měl pravdu!" To byla Jetel.
,,Udělal jsem jen to, co Skvrnitý mrak chtěl!"
A to byl její bratr Bodlák.
Hromový následoval zbytek lovící party.
Zachvěl se když prolézali hlodašovým tunelem do tábora Hromových.
,,Nevypali jako dubové listy! Nechápu, jak jste jen vy dva mohli udělat takovou chybu! Měli by jste se naučit, jak je žvýkat a dávat si je na rány. Pokud se nějaká kočka zraní, nebudeme mít žádné dubové listy, bude to vaše vina!"
Růže, černá/bílá učednice léčitele, vztekle vrčela s naježenou srstí na zádech.
Bodlák obrátil oči. ,,Žádná kočka není zraněná. Neexistuje žádná nouzová situace. Co, myslíš si, že bude nějaký velký boj? S kým?"
,,Lišky, možná. Jezevci?" ozvala se Modrovouska z místa, odkud sledovala hádku s ocasem úhledně stočeným vedle sebe. Hromový měsíc pokorně zastříhal ušima, když ji míjel. Molí let, léčitelka Větrného klanu, udělila každému klanu jedno ze svých koťat, aby spojila klany a zajistila mír mezi sebou. Jeho pěstounská dcera - nejmenší kotě Molí let - vyrostlo v pěknou mladou válečníci Hromového klanu, ale někdy působí potíže kvůli problémům. ,,Ano! Lišky a jezevci!" souhlasila Růže, její řev se zmenšoval. ,,Tuláci! Nebo když nějaká kočka šlápne na ostrou skálu a nebo se poškrábe o trny. Hromový klan nemusí bojovat z jiným klanem, aby se jeho kočky zranili!"
Doufám že se mi hádka vyhne, Hromový měsíc položil drozda na hromadu úlovků a otočil se směrem k jeho doupěti. Jeho družka, Fialka, tam byla. Jeho duše se zvedla vždy, když na tu nádhernou a milující kočičku pomyslel. Kdyby se jen mohl dostat k jejich doupěti dříve -
,,Hromový měsíci!" zakričel Jetel žalostně. ,,Řekni jim že to nebyla moje chyba!"
S povzdechem se Hromový měsíc otočil zpět k hadajícím se mladým kočkám a pokusil se vypadat zaujatě. ,,Co se děje?"
Světelný ocas se kolem něho otřel s jemným pobaveným zavrněním a skočil do větví blízkého jasanu. On není velitel; takovéhle věci ignorovat může. Na chvíli Hromového měsíce svrběla žárlivost.
,,Skvrnitý mrak je poslal ven, aby přinesli na hromadu dubové listy, takže jsem si mohla procvičit, jak pomoct kočkám s klanu, které budou zraněné" řekla jim Růže. ,Místo toho ale přenesli listy bukové, takže to celé bylo zbytečné"
,,Vypadají téměř stejně" řekl Bodlák na obranu, udeřil do země, až listí kolem jeho přední tlapy vzlétlo.
Růže nevěrně a ostře zavrčela a Hromový měsíc usadil a zkoušel trpělivě poslouchat. Ale když se Bodlák s Jetel začali hádat mezi sebou, že to zavinil ten druhý, začal už Hromový ztrácet na mysli.
Byl rád když minule viděl v míru všech pět klanů. V lese už nebyli žádné další bitvy, žádné další hašteření a urážky na hranicích. Žádní zlí tuláci je neobtěžovali už měsíce a klany měli respekt blízkých tuláků. Kořist běžela dobře, žádné požáry a ani tvrdé bouře nepronikly mezi stromy, les byl v míru po dlouhý čas.
To bylo vše, co Hromový měsíc pro jeho klan chtěl. Byli v bezpečí; dobře se jim dařilo.
Zatím...
Vzpomněl si jak Šedokřídlák vymyslel bitevní plán. Nabitě bojoval bok po boku se Světelným ocasem. Za všechen čas, kdy lovil aneb cestoval zoufale mu na tom záleželo, myslet na život či na smrt.
Nemeškal, samozřejmě že ne, Hromový měsíc pomyslel, na vlnící se jeho srst. Bylo to jen to že v jeho vzpomínce se po celou tu dobu neprotestovalo. Věci na kterých jim záleželo - včetně kořisti a bitev a vyrábění domovů - měli být jen velké věci. Důležité věci.
,,Alespoň jsem rychlejší zavrčela Jetel rozhořčeně na svého bratra a Hromový měsíc se provinile dal zase do pozoru. Bodlák začenichal. ,,Třeba Skvrnitý mrak říkal že máme jít pro dubové listy"
Růže si ocasem zahalila oči a dramaticky zasténala. ,,Dubové listy! Skvrnitý mrak vám říkal ať přinesete dubové listy! Ty myší mozku!"
Jetel rozčíleně zaryla drápy do země. ,,Takhle na mého bratra nemluv!"
Hromový měsíc se postavil, Růže neodpověděla a jen čekala co řekne.
,,Počkejte všichni" pravil.,,Jetel a Bodláku, omluvte se Skvrnitému mrakovi a Růži za to, že jste přinesli špatné listy" Otočil se na učedníci léčitele. ,,Růže, zajdi zítra do lesa společně s Jetel a Bodlákem, a nauč je Jak vypadají a voní listy dubu, aby příště věděli"
Všechny tři kočky otevřeli tlamy, aby odpověděli, ale Hromový měsíc je umlčel unaveným pohledem. ,,A konec hašteření. Jste klanové kočky a né žádná malá koťata. Respektujte ostatní"
Mladé kočky zaváhali, pak přikývli, mumlavě se dohadovali.
Hromový měsíc znovu zamířil ke svému doupěti, aby ho už neštvali nějací další pitomci.
,,Kořist by měla být na hromadě úlovků!" Růžové oko švihal svým ocasem, podíval se na Lista.
,,Nemůžeš lovit jen pro své kamarády, navíc když máme nová koťata! Je součástí klanové kočky starat se o každou kočku, i když není tvůj příbuzný."
,,Já nebyl na lovecké hlídce! Vím že Mléčná tráva potřebuje zvláštní péči, aby nabrala sílu!" zasyčel List, jeho oči jiskřili hněvem.
,, Nemysli jen na Mléčnou trávu a nová koťata. Tvoje povinnost je nakrmit celý klan!" prskl Růžové oko.
,,Je mi jedno co říkáš o krmení klanu," mňoukl sarkasticky. ,,I kdybys králíka viděl, tak bys ulovil maximálně polovic"
Růžové oko sebou skubl s bolestmi v očích a Hromový měsíc vstoupil mezi dva rozlícené kocoury. ,,Liste, to není fér. Třeba Růžové oko nebyl schopen dnes lovit, ale ty víš že za chvíli se na tvá koťátka podívá, je na to nejvyšší čas. A Růžové oko nech Lista na pokoji.
Jestli nelovil dost pro klan, tak ho Světelný ocas pošleme na více hlídek."
Obě kočky se na něho vzpurně podívali a Hromový měsíc podrážděně škubl ocasem. ,,Vy oba jste dost staří na to, abyste se nehádali. Neptejte se mladších koček jak vyřešit vaší hádku. Sedněte si a buďte si příkladem. Jestli se budete handrjovat dál, tak se zeptám Skvrnitého mraka jestli nepotřebuje výpomoc s víbíráním klíšťat od Husí bobulky - trochu se jí jich na strsti zachytilo, když vycházela z vřesoviště."
List i Růžové oko poslušně sklonili hlavy, když Hromový odcházel pryč. Tohle byl dlouhý den a on se chtěl jen stočit do klubíčka se svou kamarádkou. Proč ho kočky z jeho klanu obtěžují s tak malými problémy? Hromový si povzdechl a protáhl se. Myslím že je to to, co znamená být vůdcem, předpokládal.
Konečně spěchal do doupěte pod Vysokou skálou, prolezl lišejníkem, který visel přes vchod. Ale jeskyně byla tmavá a opuštěná a Hromový měsíc se cítil zklamaně. Odešel z doupěte a rozhlédl se po mýtině, hledal Fialku.
Ranní oheň a Lísek se hravě prali uprostřed mýtiny. Husí bobulka a () si povídali u hraboše před válečníckým doupětem a Soví oko se šel přidat k Světelnému ocasu k jasanu. Růže a Modrovousek se vzájemně myli, zatímco Růžové oko podřimoval na slunečním svitu. Přes trnité zdi školky zahlédl Hromový měsíc černo/bílí kožich: List šel navštívit Mléčnou trávu a jejich koťata.
Konečně spatřil známí tmavě šedý kožíšek v kapradinovém tunelu, který vedl k postavenému léčitelskému doupěti.
Hromový měsíc zamyšleně škubal ušima. Proč by Fialka navštěvovala doupě Skvrnitého mraka? Je nemocná? Tohle ráno vypadala v pořádku.
Přešel znova mýtinu a zahnul do tunelu z voňavého kapradí. Našel Fialku i Skvrnitého mraka v doupěti na konci tunelu a oba se otočili , aby se na něj mohli podívat, vylekali se.
,,Ahoj" řekl Hromový měsíc, najednou se cítil nepříjemně. Přešlápl s tlapky na tlapku. ,,Vše v pohodě?"
Skvrnitý mrak se tázavě podíval na Fialku a Hromovému měsíci zrychlil tep srdce. Co to znamená? Skvrnitý mrak se nedíval rozčíleně... spíš nic nechtěl říkat.
,,Nechám vás tu na chvilku o samotě" zamumlal za dlouhou chvíli. Nenápadně se chtěl proplížit mezi Hromovým, ale ten si ho nevšímal. Sledoval Fialku.
,,Co se děje?" zeptal se Hromový měsíc,
přiblížil se k jejímu boku a ucítil její sladkou vůni. Konejšivě se o něj otřela.
,,Není to špatné" řekla měkce, její oči jiskřili teplem.
,,Právě naopak"
Hromový měsíc se na ní podíval. Fialka mu jeho pohled oplatila a dotkla se ocáskem jeho boku. ,,Myslíš..."
Fialka se k němu přiblížila ,,Čekám koťata"
Hromový zmrzl, jeho mysl se vířila. A horko mu hořelo ve hrudi, šířila se jeho tělem.
On bude otec.

Byla noc a Hromový měsíc nemohl usnout.
Fialka byla schoulená vedle něj, dýchala pomalu a plynule. Její ocas s sebou škubal ze spaní. Hromový měsíc měl nos zabořený v její srsti a zavřel oči, když je pak znovu otevřel vztekle vytáhl drápy. Převalil se na záda a pozoroval strop skáli nad ním. Nakonec se postavil zpět na tlapky a vyšel ven na mýtinu.
Možná mu procházka zlepší spaní když se vrátí.
Tábor byl tichý. Slyšel jen chrápání Růžového oka, ale ostatní kočky byli zticha. Přešel mýtinu a jeho kožíšek ho svrběl ze studeného vánku Novolistí. Světelný ocas hlídkoval u hlodáškového tunelu, ospalé se na něho díval a mávl mu ocasem na přivítanou.
,,Proč si vzhůru?" mňoukl. ,,Co se děje?"
,,Nemůžu spát"
Světelný ocas zvědavě naklonil hlavu. Hromový měsíc si povzdechl. ,,Fialka čeká koťata.
Světelnému ocasu zasvítili oči. ,,To je úžasné! Gratuluji!"
Podrobně si prohlídl Hromového měsíce. ,,Ty nejsi vzrušený?"
Hromový měsíc ztuhl. ,,Samozřejmě že jsem vzrušený," odpověděl rozhořčěleně. ,,To jen..." Znovu hrábl tlapkama do země.
,,Nepůjdeme pryč s tábora?" navrhl Světelný ocas.
,,Ať nám žádná kočka nestrká drápky do tvojí kořisti."
Hromový měsíc následoval Světelného ocase do hlodáškového tunelu a ven do rokle. Když se objevili v lese, Hromový měsíc zhluboka dýchat. Vůně stromů a trávy a šustící se kořisti ve tmě ho uklidňovali.
Dva kocouři se na sebe dívali v tváří v tvář. Světelný ocas zvědavě čekal.
,,Já jsem nadšený, ale zároveň ustaraný" přiznal Hromový. ,,Nemůžu spát, myslím na to, jak budu mít své vlastní koťata a jak je budu chránit.
,,To je dobrý čas mít koťata" mňoukl vážně Světelný ocas. V jeho očích se odrážel měsíční svit a třpytili se ve tmě. ,,Klany jsou v míru a les je plný kořisti. Tvoje koťata se narodí v Zelenolistí. Budou zraví a silní, Hromový měsíci."
Hromový měsíc pokrčil rameny. ,,Ale co když se klany obrátí proti sobě? Co jestřábi a lišky? Zelený kašel. Bílí kašel. Červený kašel. Vzpomínáš si na oheň když jsme byli mladí a jak Měsíční stín zemřel? Vzpomínáš na Želvu, kterou zabila Dvounožcčí příšera?" Najednou bylo těžké popadnout dech, když ho polila vlna paniky.
,,Jsem v bezpečí, ale pořád mám obavy. Jak je mám chránit od toho všeho?"
Drží klan šťastným a stará se o kočky, na kterých mu záleží. Je opravdu připraven mít koťata?
Světelný ocas mávl ocasem pře záda Hromového měsíce, aby ho uklidnil. ,,Ty nemůžeš předpovědět co se přihodí. A klan by ti jisto jistě pomohl. A ty nás budeš všechny chránit. Vím že to ty a Fialka zvládnete."
Hromovému se mňouknutí zadrhlo v krku. ,,Co když budu špatným otcem?
Širák - Nebeský měsíc se na mě nešel podívat, když jsem byl kotětem. Co když jsem stejný jako on?"
Světelný ocas škubl vousky. ,,Ty jsi ustaraný že se s tebe stane otec kvůli Nebeskému? Nebeský měsíc si může být tvůj otec, ale Šedokřídlák tě vychoval. A byl ten nejlepší otec, jakého kdy kočka mohla mít. A on tě naučil vše co potřebuješ. Vše budeš Hromový měsíc znovu pomyslel na Šedokřídláka, jak ho učil lovit, bojovat a chránit svůj domov. Přes všechny měsíce kdy byl kotě byl Šedokřídlák moudrý a jemně mu ukazoval život. ,,Šedokřídlák byl skvělí."
,,Ty budeš taky" řekl mu Světelný ocas. ,,A i kdyby ne, tak Fialka a já t určitě pomůžeme. Jsem čestný příbuzný, to víš."
Hromový měsíc laskavě mrkl na svého kamaráda, jeho srdce se rozzářilo. Možná má pravdu. Možná bude dobrý. ,,Samozřejmě že jsi. Vím že se na tebe můžu spolehnout."