Rychlé jsem šla do sedu a zrychleně dýchala plus k tomu zpocena. Koukla jsem se na Cleu ale ta spala jako zabitá. Vylezla jsem z postele a vzala si župan. Snad někoho nevzbudím. Po chodbách se docela chodilo dobře a tiše což jsem se dostala na svoje oblíbené místo. Věž hradu. To bylo jediný místo kde jsem si mohla odpočinout. I když tu jsem asi jen dva dny ale to místo se mi prostě zalíbilo.
Kouzlem jsem se dostala na střehu věže.

"Hezký kouzlo. "

Koukla jsem se vedle sebe odkud šel hlas. Málem jsem spadla kdyby mě Loki nechytil a nevytáhl.

"Co třeba říct 'jsem vedle tebe'?"

"Já myslel že tak silná žena se nelekle. "

"Opak se stal. A hlavně je večer kdo by se nelekl."

"Já třeba ne. "

"To ti tak uvěřím. "

"A proč by ne?"

"Někdo může říct že se nebojí krysy ale až jí uvidí třeba vedle sebe tak je horší než ženská. Natož chlapy křičí jak malý holky. "

"Ale já nejsem člověk. "

"Ani bůh. "

"Jsem. "

"Prosíme tě bůh je všehomocný a je v nebi ne na zemi. "

"A jak se jmenuje ten bůh?"

"To nevím ale v kostele říkají že Ježíš je bůh. "

"Kdo je Ježíš?"

"Ježíš je nebo byl syn Boha."

"To já nevím každý věří v něčem jiném. "

"A čemu ty věříš?"

"Já? No že bůh poslal Ježíše na zem aby uzdravil lidí a dál za nás výkupné. "

"Výkupné?"

"Víš co zapomeň na to. "

"Počkej proč mám na to zapomenout?"

"Protože máš slepičí mozek. "

"Jsi hodně drzá. "

"A ty snad ne? Když tebe je nejlepší zabít. "

"A kdo to řekl?"

"Si tak otravnéj. "

"A co výš ode mě čekala."

"Hodně dobrých věcí. Když to nejsi až tak zlej. "

"Když si rekla že mě je nejlepší zabít. "

"No právě. Nerozčiluj. "

"A já tě rozčiluju?"

Dala jsem mu velkou ránu do ramene a on spadl. Rychlé jsem ho chytla a on se usmál.

"Proč se směješ?"

"Jsi roztomilá. "

"Jak to.....myslíš?"

Řekla jsem nemohoucí ho moc držet.

"Jsi opravdu roztomilá když se snažíš zachránit život. "

Řekl a pustil se. Chvíli padá ale pak se zastavil a letěl ke mě. Začala jsem couvat dozadu až jsem se dostála na špičku věži.

"Tak asi to bylo zbytečný. "

Ráno se všichni vzbudili a se mnou šel táta a Loki. Cesta byla horší. 'Otec' který přišel i s Jackem jsme se přesunuli pryč. Jen Loki a táta musely zůstat na Xandaru co mi jsme se ocitli na poušti.

"Tak koho si první vybereš. "

Otočila jsem se. Oba dva měly založený ruce a nadzvednutí obočí.

"Možná...."

Hodila jsem po jednom křišťálový oštěp který se zabodl do 'otce'.

".....tebe. "

Jack se rozeběhl skočil. Nestačila jsem nic udělat což znamená že mi ležel na břiše.

"Tak jak ve tvém snu. "

Řekl moje ruce držel. Hlavu měl hnusně nad moji až jsem cítila jeho dech.

"Opravdu jsi jeho bratr?"

Zeptala jsem a ukázala hlavou na 'otce'. Koukl se a já hlavou praštila jeho do hrudi. Odlitl ode pár centimetrů a tam jsem si na něj sedla. Musím říct tu pitomou věru. Ale potřebuju je nějak svázat.

"Jsem. "

Držela jsem jeho ruce. Tohle není špatná pozice.

"Jak ses dostal do mého snu?

"Je lehké se dostat když někdo spí. "

"Začínáš mě štvát. "

Řekla jsem a někdo mě chytil za vlasy a táhnul pryč. Tak tohle posral. Tohle bolí ale taky hodně naštve. Přitáhla jsem se k němu svou rukou a tak se zastavil. Dala jsem mu pěsti. Rychlé jsem se otočila a foukla do trubky z které vystřelila šipka. Šipka se zabodla do Jacka a ten se svalil na zem. Není to tak špatná schopnost. Jen mít bujnou fantazii a věřit si. Kouzlem jsem je svázala a šla tři kroky dozadu.

"Jsem nejsilnější z celé planety. Nikdo nemůže číst moje myšlenky......"

Čekala jsem a už se vznášela. Jak na zavolanou se oba probraly a koukali na mě jak na stvoření od boha.

"Cleo. "

Řekl Jack a z póza jeho zad vyšla Clea.

"Cleo?"

Pomalu jsem dopadla na zem a rychle šla k ní.

"Meliso kde to jsme ?"

"Stupni si za mě."

"Proč ?"

"Dělej!"

"Ale někdo tu má strach o svou nepravou sestru. "

"Nepravou?"

Clea mě podla ze zadu do zad přesněji do žebra. Pádla jsem má kolana a rukama si držela bodnute místo.

"Vy lidé jste tak hloupý. "

"A vy zas skurveny. "

"Co to vůbec znamená?"

"To ti bude....."

Stoupla jsem si. Koukla jsem se za sebe a nepravá Clea nikde. Nadechla jsem se a vydechla.

".....k ničemu. "

"A to proč?"

Oni jsou svázaný a smějou se. A ten smích je horší než chrápání mého dědi na Zemi z máminy strany. Jestli vůbec ještě žije.

"Kvůli tomuhle. Jsem nejsilnější z cele planety...."

Řekla jsem první část a vznesla se. Až to mám ua sebou. Ale bolest v tom žebru je otřesna. Muži se začala bát a v jejich očích se objevoval strach.

".....Nikdo mi nemůže číst myšlenky. "

Celým mým tělem projela energie a moje oblečení se měnilo na šaty.

"........Nikdo mi nemůže vzít moc."

Řekla jsem poslední část věty a okolo nás se vytvořil vír.

".....Jacku a Pavanci jste vyhoštění z Xandaru. Nesmíte se stýkat s nikým kdo je z Xandaru až do vaší smrtí. "

Řekla jsem a vír se rozpustil a písek poletoval všude což ten písek vzal muže. Padala jsem neuvěřitelnou rychlostí dolů což jsem se dostala na Xandar v paláci ve velkém sále.

"Meliso. "

Proběhla ke mě Cleo a za ní táta a Loki. Ostrá bolest v žebru projela celým tělem.

"Jak dlouho jsem tam byla?"

"Dva dny. "

"Dva dny ?"

Vyjekla jsem a táta mě vzal do náruče. Jak jsem tam mohla být dva dny? Když jsem tam byla minimálně hodinu!

"Au. "

"Promiň. "

Koukla jsem se na svoje zakrvené šaty. Tedy spíš levá strana žebra zakrvená. Táta mě položil křehce na postel a já lusknuti prstů si vzala tepláky a volný černý tričko. To mě naučil Loki včera.

"Dojdu pro vodu. "

"Já myslela že dezinfekcí. "

"Voda je lepší a hlavně tobě pomůže líp."

Řekl a někam utekl. Clea si vedle mě lehla a Loki si kleknul na zem na straně postele kde jdem ležela. Pomalu jsem zavřela oči a nechala se unést temnotu.