"Vzpomínky ?"

"Ano. "

"Takže jí mám vše říct ?"

"To nebo tu je ještě jeden způsob. "

Řekl a Melisa dala pěsti do zdi. Koukla jsem se na ni a ona zuřivě dala pěsti do zdi. Zabolelo mě v hlavě až jsem padla na kolena. Chytla jsem se za hlavu a myslela jen na to aby zeď byla silná.

"Cleo je ti něco?"

"Ta zeď....."

Koukla jsem se na dotyčného a on jen čekal na mou odpověď.

".....dlouho jí neudržím. "

Clint kyvnul a něco řekl Nataše. Nataša kývla a někam odběhla. Clint mě vzal do náruče a Nataša přišla. Dala Brucovy injekci. Šel ke mě a já se snažila vymanit z Clinta.

"Je to jen uspavačka. "

"Pro koho ?"

"Pro Melisu. "

"Aha. "

"Stačí jen abys v zdi udělala deseti centimetrovou dírku."

Kývla a jsem a nechala se trošku uvolnit. Ukázka jsem na zeď kde by byla být dírka. Bruce šel k dírce ale Melisa zas dál pěsti do zdi. Bruce rychlé až nepostřehně hodin injekci na Melisu. Ta se zabodla do ní. Par sekund se s ní nic nedělo ale pak se začala motát jako opilí chlap. Už chtěla dát další pěsti pěsti ale spadla na zem a hned zavřela oči. Pomalu jsem ztrácela kontrolu očních víček. Pomalu jsem zavřela oči s hlasem Clinta 'Cleo!'.

"Cleo."

Otevřela jsem oči a viděla krásný pokoj a výhled na....... moře. Na břiše natěšeně seděla Melisa.

"Meliso?"

"Co kdybys pohla špekama. "

"Kde to jsme ?"

"V Dubaji. "

"A ?"

"V hotelu který je postavený na vodě Abu Dhabi. "

"Jak jsme se sem dostali ?"

"Normálně letadlem. "

"Aha. "

Řekla jsem a pořád se porozhledla po pokoji.

"Co pořád na mě tak čučiš ?"

"Protože mám pro tebe malý dárek. "

Řekla a vytáhla poměrně velkou krabici. Váhavě jsem jí otevřela a nahlédla. V krabici ležel nůž který se v světle blízkál.

"Em nůž?"

"Je to dýka. "

"Tak dýka. "

Melisa vzala dýku a sahala až hladila. Melisa se ke mě blížila až k uchu.

"Otázka život a smrti...."

"Už se bojím. "

"No jo tvoje slovo. Bojíš se smrtí ?"

"Ani ne. "

"A chtěla bys bolestnou nebo nebolestnou. "

"Nebolestnou. "

Cítila jsem špičku dýky na mém srdci až Melisa mě opravdu bodla.

"Promiň ta bolest přejde. "

Zavřela jsem oči a upadala do neznámé až hnusné říše.

Pohled Melisi

"Halo slyšíš mě ?"

Otevřela jsem oči a viděla trošku starého muže. Z lehu jsem šla do sedu a Koukla se asi po místnosti. Zrcadlo které se asi neotevíralo a........jen já. To je tedy vězení.

"Halo slyšíš mě. "

Kývla jsem na muže a ten šel ke mě. Není to ten co po mě hodil tu injekci ? Sklo se otevřelo jako automatické dveře v obchodech a muž šel ke mě. Středním tempem jsem si couvala zadkem.

"K...kdo jste ?"

"Bojíš se ?"

"Nevím co mám očekávat. "

"Dam ti tuhle...."

Vytáhl odněkud injekci a trošku mi ji dal před oči. Kývla jsem na náznak že Ano.

".....injekci píchnu do žili na ruce. "

"Em...proč ?"

"Ztratila si paměť. "

"A jak ?"

"Vymazali ti jí. "

"A to vám mám věřit ?"

"To bych ti neříkal. "

"Jak si můžete být jistý ze to pomůže ?"

"Zkusit to můžem. "

"A nestane se mi něco?"

"Ne....."

Ukázal na ruku a já kývla. S citem ji vzal a pomalu píchl injekci do žili. Koukla jsem se na jeho oči a snažila jen jeho vnímat.

"....se ti bude asi motát hlava v nejhorším záchvat. "

"A kdy to bude působit ?"

"Až usneš. "

Kývla jsem a muž jakoby věděl že to přijde mě pomalu dál na zem. Zavřela jsem oči a nechala se spadnout do snů z mě fantazii.

"Slečno Beecham jak jste se dostala do lesa v Grónsku kde se odehrávala bitva ?"

Řekl hned na rovinu černoch s velkým kabátem a zastaralou tváří. Ha bitva.

"Popravdě bych se já měla ptát jak jste se tam dostali ?"

Řekla jsem a nadzvedla jedno obočí. Stěr.

"A kdo jste ? A kde to jsem ?"

Dodala jsem a založila si ruce na hrudi. Už nebudu slušná holka. Prošla jsem si peklem pět let a teď ? Teď jsem úplně vymita. Jako kdyby někdo přišel ke mě a vymazali všechno.

"Jste v S.H.I.E.L.D-u a...."

"Ne kde ale jakým státě. "

"V New Yorku. Jsem ředitel Nick Fury. "

"Proč tu jsem ?"

"Máte tak zvaně schopnosti které neumí tě ovládat. "

"Jak schopnosti ?"

"Odhodila jste jeho. "

Řekl Fury a ukázal na itala. Není to ten robot co měl jeho tvář ?

"Jak to myslíte odhodila ?"

"Poslala si na mě ohnivou kouli. "

Řekl rychlé ital a založil si ruce. Zajímalo by mě jestli už s někým spal.

"To jsem byla já ?"

"Chceš to snad vidět ?"

"Ne a vůbec pořád jste mi neodpověděli na otázku kdo jste vy všichni. "

Řekla jsem a všichni nadzvedly jedno obočí. Tak jo dala jsem další otázku. Musím mít nějaký informace.

"Avengers. "

Řekl Furyk a sedl si na židli která byla před něj.

"A to je co ?"

"Skupina lidí co chrání svět. "

"Před čím ?"

"Před padouchy. "

"Jaký ? Ty co ukradli maso z supermarketu ?"

Řekla jsem a opřela se. Tohle bude zábava. Asi.

"Ne. Jen ty kteří chtějí ovládnout svět. "

Řekl a já vybuchla smíchy. Kde jsem to skončila ? V blázinci ?

"Slečno Beecham měla byste poslouchat. "

"A..a to proč ?"

Vyndala jsem že sebe. Utřela jsem si neposednou slz která mi vytekla z oka. Dala jsem svou pozornost páskováči přes oko.

"Potřebuji od vás pár informaci. "

"A to proč ?"

"Vím že máte rodinu která by vás ráda viděla. Ale máte jisté schopnosti. "

Řekla holá hlava. Vstal a sednul si ke mě blíž zatím co Avengers odešly. Tak tohle bude masakr. A nebo jsem se dobře vyspala.

"A proč mi pomáhá té ?"

"Jste patnácti léta dívka. "

"No patnáct mi bylo. "

"Jak jste se dostala do lesa kde se odehrávala bitva ?"

"Ježíši vy nedáte pokoj. "

"Ne nedám dokuď mi neodpoví té. "

"A proč bych měla ? A jak vám můžu věřit ? Prožila jsem si peklo. "

"Jak to myslíte ?"

"Aby pro mě přišla máma. "

Před očima se mi zatmělo a já viděla jen hnusnou tmu. Začala jsem do něčeho sahat. Nahmatala jsem kliku zatáhla jsem za ní. Sáhla jsem si na oči a sundala šátek který jsem měla. Šla jsem dovnitř domů a rozsvítila.

"Překvapení!"

Čau! Jsem tu zpátky a hlavně s zprávou že jsem nejhorší spisovatel na světě. Jednu kapitolu jsem po sobě četla a řeknu vám potřebovalo by to hodně upravit. Vím říkala jsem že kapitoly budu opravovat ale taky jsem přemýšlela a usoudila že něco zněním takže příští kapče by se mělo něco ukázat.;)