Čirá elektrická síla šla do mě. Všechny krásné vzpomínky nahradilo prázdno. Je to jako když smažete slova z tabule houbou nebo na telefonu. Vše jde pryč jak teď u mě. Ale hodně hodně bolestně. Muž který to způsobil šel ke mě.

"Víš ty jsi nikdy nebyla z naší rodiny. "

Řekl pohladil mě ale pak se napřáhl a dál velkou pěsti. Můj pohled uvítala zem a pak tma.

"Ty nejsi člověk...!"

To bylo poslední co jsem slyšela než jsem upadla do prázdnoty. Z čeho asi budu mít sny když nemám vzpomínky? Moje fantazie je prázdná. Je to i divný když nevíte o co jde a zachvíli se vše vytratí.

Otevřela jsem oči a probudila se na posteli v divně černohnědé místnosti. Vstala jsem a pomalu šla ke dveřím. Chtěla jsem je otevřít ale nešly. Otočila jsem se a hledala jiný způsob úniku této místnosti.

"Byt tebou si udělám pohodlí a čekám. "

Řekl muž který seděl vedle postele. Ani jsem si ho nevšimla.

"Vy...?"

"Ne nesledoval jsem jak spíš."

"Chtěla jsem se zeptat jestli víte jak odtud vypadnout. "

"Víš jak se jmenuješ ?"

"To vy přece každý."

"Tak jak ?"

"Bri..An....Mar..."

"Ráčí přestaň jmenuješ se Brooke. "

"Brooke ?"

"Ano. "

"A dál ?"

"Beecham. "

"Divný. "

"Příjmení a jména jsou divné."

"Jde to jsem ?"

"V Hydře. "

"Vydra ?"

"Hydra. "

"Divný jméno. "

"Máš jistě schopnosti které bys měla o nich vědět."

"Schopnosti?"

"Ano. Vidíš tu skříň ?"

"Jo jen pár centimetrů ode mě."

Vzal moji ruku v která mířila na skříň. Ten chlap by měl něco dělat se svou hlavou má ji příšerně špinavou. Aspoň kdyby si tu plešku naleštil.

"Řekni Reducto. "

"Proč ?"

"Jen to řekni a věř si. "

"Reducto. "

"Zkus to nahlas. "

"Reducto !"

Vykřikla jsem a skříň vybouchla. Takže kouzla. No nějaký si vzpomenu.

"Už mi to zpravit?"

"Možná. Reparo !"

Za pár minut se skříň postavila. Hustý.

"Skvělé. Umíš bojovat ?"

Kývla jsem hlavou a on se usmál. Nemám z toho dobrý pocit.

"Jak se jmenujete ?"

"Sebastian Fourts a budu rád za Fourts nebo velitel. "

"Aha. Takže se jmenují Brooke Beecham. "

"Ano Brooke."

Po pár hodinách jsem se se všemi spatřila. Mám sestru jménem Clea a bratra jménem Jeremy. Jsme taková rodina která přišla o celou rodinu díky S.H.I.E.L.D-u. Jinak by měli zachvíli přijít jisti Avengers. Fourts mi řekl že mám hrát že jsem připoutaná k židli a pak zaútočit. Nevím kdo nebo co jsou Avengers ale nedává to význam leda tak Acengers. Dveře se rozrazily a v nich stál muž a vedle něj robot. No to je zas den. Muž v obelku vlajky šel ke mě. 

"Meliso jsi pořádku ?"

Meliso ? To se ptáme mě nebo je někdo za mnou ?

"Ano. "

Muž mi rozvázal pouta z lana a hned nějak šel. Já neste chvíli seděla.

"Meliso musíme jít. "

"Myslím že vaše 'Melisa' není Melisa. "

Řekl přicházející Fourts. Dveře se za ním zavřeli a Vlajka a Robotem se na mě koukali. Usmála jsem se ďábelský jestli to tak vypadalo.

"Jak to myslíš?"

"Že je na naší straně. "

Z pod kalhot u stehen jsem vyndala dva nože. Pomalu jsem šla k nim a tak započala útok. Hrozný slovo Započala. No aspoň mám další slovo ve svém 'novém' slovníku hrozných otřesných slov. Mám tam jen dva Matka a Otec a teď tam má i započala.

Pana Vlajku jsem nachvíli dala pryč ze hry. Robot na mě vystřelil elektrickou kouli. Ohnula jsem se pořádně v zádech a pak zas dala svou polohu. Jsem prostě dobrá. Robot se rozeběhl a pak vzlétl. Utíkala jsem proti němu a pak skočila na jeho záda. Teď jsem fakt rada za velký stropy. Nůž který jsem držela v levé ruce jsem zabodla podle oka do páteře a robot se skácel se mnou k zemi. Udělala jsem kotrmelec a nějakým zázračným způsobem jsem byla na nohou. Stoupla jsem si vedle Fourtsa a on se usmál.

"Dobrá práce."

"Co teď ?"

"Zničit S.H.I.E.L.D a ty půjdeš taky. "

"Kam ?"

"Do S.H.I.E.L.D-u. "

"Aaa jooo. "

Pohled Clei

Běžela jsem s Clintem k Stevovi a Starkovy. Nechápu proč mu neříkají třeba Hvězda když má podobný příjmení. Clint rozrazil dveře a nám se naskytl pohled na Starka a Steva.

"Co se vám stalo ?"

"Ten buzerant udělat něco Melise. "

"Starku slušný slova. "

"Jo staříku. "

"Kde jsou ?"

"Jely do S.H.I.E.L.D-u. "

Řekl v křečích Steve. Chudák. Ale Hvězda to nemá o nic líp. Kdo jim to asi udělal ?

"Kdo vám to udělal ?"

"Melisa. "

"Ou. "

"Musíme rychlé jít. "

Řekl na mě Clint a já se Koukla na ty dva.

"My to zvládneme. "

Řekl Stark a já se děkovně usmála. Clint mě popadl za ruku a táhnul pryč. Kdyby mi bylo dvacet tak se ho zeptat jestli má holku ale není mi dvacet takže nikdy jindy. Ale jestli má děti tam musí být dobrý táta a jeho manželka suprova.

V S.H.I.E.L.D-u to nevypadalo zrovna růžově. Všude pobíhaly agenty s zbraněmi a někdy jsme musely zabít agenta Hydry. Ale zpět z věcem. Našly jsme Hillovou Natašu a Bruce. S ním jsme šli najít Melisu. I když to bude asi hodně těžká práce.

Otevřeli jsme dveře zbrojnice a viděli je. Spíš jí. Melisa všude dávala olej ? Benzín ? Líh ? Asi benzín. Rychlé jsem pohybem ruku vše zmrazila a Melisa se hned ke mě rozeběhla. Ochranářský se Clint přede postavil zádama ke mě. Pohotově jsem udělala zeď z ledu a Melisa skočila přímo do ní. Chtěli se mi smát z toho jak je rozplacla na zdi.

"Proč na tebe útočí ?"

"Nevím. "

Šla jsem ke zdi a Melisa se sklidila. Její dech zamlžovál zeď ale rychle dech zmizel. Melisa si mě prohlížela a pak dala ráno do zdi. Trošku mě to zabolelo v hlavě protože zeď je pevná jen dýky tomu jak jsem já silná nebo jak chci.

"Meliso zklidní se. "

"Proč všichni říkáte Meliso ?"

"Když se tak jmenuješ. "

"Jmenuju se Brooke. "

"A víš něco o sobě ?"

Zeptal se Clint. Bože proč mi není dvacet ?

"Jmenuji se Brooke Beecham a mám segru Cleu a bráchu Jerymyho. "

"Meliso já jsem tvoje segra. Clea. "

"Museli ji vymazat paměť. "

Řekl Bruce. Otočila jsem se s lítostí v očích.

"A jak se jí může vrátit ?"

"Vzpomínkami."

Čau! Víte přemýšlela jsem ze bych začala měnit styl psaní. Ale nechci vám pak dělat potíže takže jestli jste pro tak mi napíšete. Jestli mi nedáte vědět tak styl psaní bude stejní. :)