"Starku máš ho na zádech!"

Křikl jsem na něj a on hned vzal noviny a snažil se zabít pavouka na zádech. Už dvě hodiny se snažíme zabít toho pavouka ale pavouk vede. Zvuk skřípání dveří šel slyšet i přes Starkuv řev. Dovnitř přišel Fury a nevypadal jako vždy ale spíš hodně hodně mrzutě. Šel k Starkovy a placl ho po zádech. Pavouk spadnul na zem a hned byl do dvou sekund zašlapnutej Starkem. Teď mi je ho líto.

"Co děje ?"

Zeptal jsem se Furyho a ten nespustíl oči z Starka.

"Našly jsme slečnu Beecham."

"Stalo se jí něco ?"

"Ano. Vězni ji Hydra. "

Pohled Melisi

Gorila hodila bezvládné dívčí tělo na zem. Dívka se kouká na mě a jak její síly zmohli se šla až k mřížím které byly daleko od nás. Dívka se široce usmála a plakala. Prohlédla jsem si ji a nevěřila svým očím.

"Meliso jsi to opravdu ty ?"

"Cleo. "

Začala jsem brečet snažila jsem k ní co nejvíc dostat ale nešlo to. Vstala jsem a mířila svým prstem na mříže.

"Bombarda !"

Vykřikla jsem ale výbuch mě odhodil na protější zeď. Vstala a chtěla to zkusit ještě jednou ale někdo mě chytil a nehodlal pustit. Čím víc jsem brečela a gorila přišla a odvedla Cleu pryč. Clea křičela ale její křik se vytratil. Dotyčný co mě držel mě pustil a já padla na kolena a brečela. Vím co ji dělají a vím jak ji to bolí. Lehla jsem si a brečela.

"Meliso kdo to byl ?"

"Moje sestra. "

Někdo mě obejmul a nepouštěl. V tu chvíli jsem byla ráda i když to byla divná poloha ale v tuhle dobu jste rádi za to co máte. Dotyčný mě hladil a já se pomalu ztrácela mezi realitou a říši snu. Docela by mě zajímalo kdo mě držel objímá a hladí. Protože jsou tu dvě osoby plus ještě já. Může to být Marcus nebo Phil.

Hodinu nikdo sem nepřišel a Cleu ani neděl do věznice. Vypořádala jsem se nějak s citama ale strach bolest mě pořád vedl k pláči ale už nebrečím prostě čekám a modlím se aby tohle vše skončilo nebo aspoň aby Clea byla doma.

"Hej ty !"

Vzhlédla jsem k hlasu který patřil gorile. On ani nevypadá jako gorila ale spíš hrst steroidů. Vstala jsem a šla k němu nebo aspoň k tím mřížím jeho smrad je horší než když si uprde bullgod. Otevřel mříže a hned si mě přehodil přes rameno. Marcus a Phil hned běželi ke mě ale Pan Steroid rychlé zavřel dveře. Dávala jsem mu pěsti do zad ale měl to jen červený a jinak si klidku šel dal. Co vůbec jí ?

Pan Steroid mě pořádně hnusně posadil na židli. Automatiky šly na moje ruce pouta která byla v židli. Všude byla tma a jediný zdroj světla byla žárovka nade mnou. Dveře se otevřely a dovnitř přišel blond kluk a vedle něj plešatý muž. Blond kluk měl modré oči a postavu jak táž svalnatou.

"Ale zase se setkáme. "

"Jestli vás vůbec znám. "

"Neříkej tě že si mě nepamatujete. "

"Em."

"Sebastian Fourts. "

Vypadá tedy pořád stejně mezi námi. Plešatý a svalnatý? Opravdu má svaly ?

"Aha tak.....nazdar. "

"Proč jste tak hnusná ?"

"To říká ten který mě tu věznil per let. "

Řekla jsem a blond kluk se na mě podíval. Někoho mi připomíná. Někoho z......rodiny.

"Ale Beechamova neberte to tak vážně. "

"A vy to neproživejte. "

"Jste pořád stejná. "

"Jak stejná ?"

"Drzá. "

"Víte něco vám řeknu. "

"Co ?"

"Vyližte si. "

"Jste nějak vulgární za to vaše sestra ne. "

"Vadí vám to ?"

"Ne náhodu vy budete v boji drzá a vaše sestra zas tichá a váš bratr ti to bude náramně užívat. "

"Bratr ?"

"Vy si nezpomínáte na Jeremyho ?"

"Kde je ?!"

"Klídek máte ho hned před sebou. "

Ukázal na blond kluka. Kluk který by měl být můj brácha šel ke mě. Koukla jsem se na něj a lítostí a on se usmál.

"Ahoj Meliso...."

Naklonil se je mě tedy k uchu. Měl by si čistit líp zuby ale to mu nikdy nešlo.

".... dlouho jsme se neviděli."

Řekl a odešel do stoupnout tam kde stál.

"Co jste mu udělal ?!"

"Já nic. On sám se přidal a on už byl víc let tady než vy. "

"Takže jste mu dělal věci jako mě ?"

"Ne. On přišel a pracoval pro mě. To on unesl vaší sestru."

"Co z toho máte ?"

"Budu vládnout světu. "

"Stejně chcípnete. "

"Ne. "

"Jak ne ? Jste člověk. "

"Už dávno ne. "

"A co ?"

"Kyborg. "

"Em hrabě vám ?"

"Ne. "

Šel ke mě a hodně blízko se na mě lepil. Bože to je horší než ten Pán Steroid.

"Bože čím se koupete?"

"Koukněte se mi do levého oka ?"

Koukla jsem se ale nic tam neviděla. Bere prášky ?

"Do toho druhého. "

"Aha. "

V oko měl kameru která svítila červeně. Šel pár kroků dál ode mě a vyrhnul si rukáv. Ruka se skládala jen a jen z součástek ocele.

"Jaká je to ocel ?"

"Cože ?"

"Kdy jste si to udělal ?"

"Když jste utekla. Věděl jsem že vás jednoho dne najdu ale musel jsem se upravit. "

"Víte znám takový dobrý prášky na podporu růstu vlasů jmenují Vivipharna Glycovit Derma je tam asi šedesát čtyři tobolek. "

"Nebojte zachvíli vás smích přejde. Jeremy je jen tvoje. "

Řekl Jeremymu mavnul rukou a odešel. Koukla jsem se na Jeremyho a on se usmál a šel nějak za mnou.

"Co budeš se mnou dělat ?"

"Výmažu ti paměť. "

"Proč ?"

"Aby si byla s náma."

"Proč si a ním ?"

"Dál mi vše. "

"A co já a Clea ? Na nás ty nezáleží ?"

"Ne. Už ne. "

Řekl a zvuk zapnutí elektřiny se rozneslo po celé místnosti. Než jsem mohla udělat cokoliv všechna elektřina šla do mě. Křičení bylo silnější než kdy jindy. A to u zubaře jsem byla jako rádio. Čím víc jsem křičela tím víc mě bolela hlava. Pomalu a jsem upadala do spánku a elektřina též. Čím víc jsem se snažila být přivědomí a co nejvíc si pamatovat.

"Víš ty jsi nikdy nebyla z naší rodiny. "

Řekl pohladil mě ale pak se napřáhl a dál velkou pěsti. Můj pohled uvítala zem a pak tma.

"Ty nejsi člověk...!"

Čau ! Takže jak začít s mou prosbou ? Asi takhle :
"Mám knihu jménem Rozhovory a ráda bych s vámi chtěla udělat rozhovor ale jak táž nevím jestli budete chtít tak se mi ozvěte. " Byla bych moc ráda kdyby jste mi třeba napsali do zpráv že chcete rozhovor ;)