Probudila jsem se připoutána ke zdi a celá zmrzlá. Tohle není nemocnice. Porozhledla jsem se, ale v té tmě se nedalo vidět ani na stěnu. Slyšela jsem zavrzaní dveří. Zavřela jsem oči a dělala že spím.

"Měla by si mě poslouchat..."

Našpulila jsem uši, ale neotevřela oči. Nejsem tak blba.

"...máš v sobě látku, která ti umožňuje mít schopnosti. My jen ty schopnosti jakoby vyndá mé. "

Řekl a po sluchu jsem slyšela kroky a dveře, jak se zavřeli. Otevřela jsem oči a před sebou viděla tac s jídlem a rozsvícenou místnost. Takže tu mají světla. Přitáhla jsem si tác k sobě a prohrabla se v jídle. Co tím myslel 'vyndá mé'? Když v jídle jsem nic nenašla, tak jsem si vidličkou nabrala kaši a dali ji do pusy, ale hned to i vyplivla. Než jsem se nadala otevřeli se dveře a dovnitř přišli dva chlapi jako hora. Koukla jsem se na jejích ruce a jen couvla. Dvě gorily mě chytili, za paže a někam mě nesly.

Gorily mě připoutali k posteli s koženými pásy. Dělala jsem vše abych se jim vymanila, ale bez úspěchu. Gorily odešli a místo nich přišel chlap s oholenou hlavou a doktorským pláštěm.

"Pochutnála jste si na obědě?"

"Jestli se dá oběd nazvat tím, že do kaši dáte ocet. Kdo jste?"

"Váš doktor. "

"Můj doktor nevypadá takhle."

Řekla jsem a očima naznačovala jeho. Můj doktor je starší. 

"Kolik Vám vůbec je?"

"Je neslušné se ptát ženy kolik jí je. "

"A jak se jmenujete?"

"Tak mi řekneté svoje. Stejně jste 'můj doktor'. "

"Cheb. "

"To Vám jen tak nesežeru. Jak se jmenujete? Steven? Tony? William? Fred?"

"K čemu Vám to bude ?"

"Budu Vás moc oslovovat a taky, když Vás budu hledat zeptam se někoho. "

"A vy mi svoje řekněte?"

"Klidně. "

"Sebastian Fourts. "

"Melissa Beecham. "

"Hezké jméno. "

"Vaše také není špatně. "

Řekla jsem a koukla se Sebastianovi do oči. A pak na injekci, kterou držel v ruce. Injekce měla i hadičku, která vedla k nějakému přístroji. Sebastian mi píchl injekci do žili na levé ruce a na přístroji něco zmáčkl. Přes hadičku až ke mě šla modrá tekutina, která se třipytila. Cítila jsem v těle takové pálení jako, když se spálíté, ale je to uvnitř těla.

Chtěla jsem křičet, ale někdo mi dal do pusy hadr. Když pálení přestalo a já se koukla na hadičku, přes kterou šla další tekutina. Než jsem se nadala cítila jsem nehoráznou bolest a dusila jsem se. Rychle mi vytáhl z pusy Sebastian hadr a pomohl mi sednout. Sebastian šel k přístroji a vypnul ho, podle zvuku. Otevřela jsem pusu a vyplivla hodně krve. A takhle to šlo bez přestávky. Koukla jsem se na Sebastiana a on se jen na mě koukl.

"Když jste říkal že mi ty schopnosti jakoby vyndá té."

"To ano ale musíme Vám dat i nějaké jiné látky. "

Jak tak šel týden měsíc a rok ze mě udělali jen svou pokusní krysu. Každý den mě vzaly a dala mi injekce s dost nebezpečnými látkami. Kyanovodík, Chlorovodík a další. Pak asi po hodině mě zas vzaly a bičovali mě. Dávala mi elektrické šoky a zavřeli mě do mrazáku, kde bylo asi -90°C. A teď? Teď jen čekám, kdy si mě vezme Fourts. Už mu neříkám 'Sebastian', ale Fourts. Příjmením.

Dveře se otevřeli a dovnitř přišli gorily Will a Gregor, jak jsem se dozvěděla. Gorily mě vzaly za paže a nesly do hororový místnosti. Po tom roku co tu jsem se docela hodně dozvěděla. Je to tajná organizace, která nenávidí taky nějakou tajnou organizací, která zachraňuje svět. Gorily mě připoutali na ďábelské lůžko.

"Jak jste se vyspala? Beechamova?"

Řekl moje příjmení divným tónem. Fourts přišel ke mě blíž a píchl mi injekci. V puse jsem si připravila sliny a pak je všechny flusla na něj.

"Špatně. "

"Nemáte žádné slušné chování. "

"Je mi šestnáct co byste ode mě čekal?"

"Že budete slušná. "

"Koukejté na filmy a pak sám uvidíte."

"Kravo. "

"Debile. "

Fourts šel k přístroji a zapl ho. Koukla jsem se na hadičku, přes kterou šla barvená tekutina. Tak tuhle látku neznám. Cítila jsem snad vše co člověk může mít. Bolest po celém těle. Pálení po celém těle. A na pár minut jsem i přestala dýchat. Zavřela jsem oči a čekala, kdy přestane tohle všechno.

Když všechna bolest odešla, a já otevřela oči viděla jsem jen černo. Natáhla jsem před sebe ruce, které šli vidět. To je ale divný. Koukla jsem se před sebe a viděla kus modrého dřeva, které se vznášeli. Šla jsem k němu a prohlédla si ho. Kus dřeva šel ke mě a já ho pomalu vzala do ruky. Dřevo se změnilo do tyrkysové barvy.

"Beechamova. "

Slyšela jsem, ale věnovala jsem se kusů dřevu.

"Sakra Beechamova !"

Křikl ale pořád jsem ho ignorovala. Koukla jsem se na kus dřeva a on změnil barvu na černou a pak zmizel.

"Vy kravo stavejte. "

Řekl a já zas viděla tmu. Otevřela jsem oči a viděla zpoceného Fourtsa. Zamračila jsem se a on jen vydechl a utřel si čelo.

"Co se stalo?"

"Měla jste záchvat. "

"To není odpověď, která říká vše. "

"Když do vás šlo sérum dostala jste záchvat. Zítra to zkusíme ještě jednou."

Fourtset mi odepnul pásy vzal mě do náruče a nesl do vězení, kde trávím celý život. Tohle mě už přestává bavit. Každý den do mě dávají séra, a pak ze mě dělají svou pokusní krysu. A vůbec, hledají mě mojí rodiče?  Jsem jim snad ukradená, že mě nehledají?

Den uběhl rychle jako voda a já jen přemýšlela, jak se dostat ven z tohohle pekla. Celý den jen ležet nehybná a přemýšlet, jak se dostat je hrozně stresující. Ale k věci. Je asi kolem dvanácti večer a všichni spí.

Pomalu jsem se pokusila výlez na svoje nohy, které vypadali jako párátka. Udělala jsem první krok, který se vždy zdvojnásobil. Dala jsem ruce na mříže a porozhledla se jestli je někdo na chodbě. Ani pískání myši nebylo slyšet, a tak jsem započala druhy bod svého plánu.

Myslela jsem jen na věci, které mě v životě hodně naštvali. Třeba když vyhodili z Amerika Má Talent mého finalistů Simona Greena. Celý den jsem byla v posilovně a všechen vztek mlatila do pytle. Otevřela jsem zavřené oči a viděla svůj výtvor. Zmáčkla jsem zámek tak, že by potřebovali snad ten nejnovější a nejlepší zámek, než tenhle.

Pomalu a rychle jsem dveře otevřela a rychlím krokem šla do zbrojnice. Nějak se musím bránit. Zastavila jsem se u dveří s nápisem 'Zbrojnice'. Usmála jsem se a šla dovnitř. Dneska mám asi šťastný den. Nikdo vůbec nebyl v místnosti. Šla jsem k poličce a vzali si malou pistol. Kapesní nůž a tři malinký bomby.

Podle mapy, kterou jsem viděla na chodbě jsem došla k velkým dveřím, které by měli vést ven. Šla jsem k nim a pomalu, ale se silou je otevřela. Udělala jsem první krok a hned se spustil alarm. Nečekala jsem a hned běžela do zasněžené krajiny.