Umím kouzlit. Umím kouzlit. Soustřeď se! Zhluboka dýchat, nebo zadržovat dech? pomyslela si Lirra a dále zkoušela ve svém pokoji v tureckém sedu vytvořit kouzlo, aniž by nevěděla jak a jaké by bylo. Mohl to být oheň? Voda, vzduch? Nebo element země? Já nemůžu. Nejde to!

Z kuchyně přes zavřené dveře bylo slyšet rádio ohlašující deset hodin večer. Bylo pozdě, ale Lirra byla plná energie nadšení.

V jejím pokoji svítila dvě kruhovitá světa. Jedno teplejším odstínem, druhé studenějším. Seděla na posteli, na níž byly poskládané polštáře šedé, bílé i tmavě rudé barvy, plyšák sovy – jejího nejoblíbenějšího zvířete.

Dnešní noc byla obzvlášť temná, zároveň i okouzlující. Zářící měsíc v úplňku vzbuzoval na první pohled hrůzu. Hvězdy spolu s měsícem zářily. Tentokrát byla záře nočních princezen a krále opravdu silná. Hvězdy by se daly přirovnat k perličkám. K perličkám, které jakoby každou chvíli měly spadnout. Liřře každou noc její matka říkala, že jsou to její prababičky a pradědové, které se na ni z temné oblohy dívají a usmívají. Vždycky, když si Lirra na toto vzpomněla, sotva zadržovala slzy.

„Lirro," otevřel znenadání její otec Adrien dveře od jejího pokoje, „měla bys jít spát. Už je hodně pozdě. Jsme unavení-" Zarazil se. „O co se tu snažíš?"

Lirra okamžitě změnila pozici a normálně si sedla na postel. Nechtěla, aby ji rodiče přitom přistihli. „O-o nic... Já jen r-relaxovala. Učím se jógu."

„Ty se učíš jógu? Nezkoušela jsi náhodou vyzkoušet nějaké kouzlo?... Já poznám, když lžeš. Na mě to nezkoušej," zasmál se a zavřel dveře.

Toto Lirra vždycky nesnášela. Sakra, zase to vyžvaní mamce, pomyslela si dívka a rozhodla, že půjde do koupelny a splní tátův požadavek.

***

„Jaká pohoda... Já, klid, svíčky, pěna a bublinky. Žádné starosti,..." libovala si Lirra a užívala si bublinkovou koupel. Obarvená pěna bombami tekla po vaně, tak, že se už na zemi vytvářela ne malá loužička. Pár svíček položené na vaně už dohořívalo, vosk ztvrdl na okraji vany. Voda už nebyla zas tak horká jako při napuštění, nýbrž vlažná, ale Liřře to nevadilo. Užívala si ten pocit úlevy.

Porozhlédla se. Uviděla bílé umyvadlo, na něm skoro prázdnou láhev malinového mýdla, čtyři zubní kartáčky – zelený, modrý, fialový a růžový. Nad umyvadlem se blýskalo veliké obdélníkové zrcadlo.

Když ovšem Liřře dopadl pohled na podlahu pod vanou, zhrozila se. Z malé loužičky se tvořila větší a větší louže. Klid pomalu opouštěl její tělo a začalo ho ovládat napětí. Věděla, že když se to dozví rodiče, bude mít průšvih.

S neochotou vstala a zatřásla sebou. Byla jí zima. Zapomněla zapnout na chvíli fukar, aby foukal teplý vzduch.

„Dělej, Lirro. Ručník... ručník!" mluvila si pro sebe Lirra nahlas a přitom se nahnula pro ručník. Musela se rychle od vody utřít a zamaskovat – tedy spíše setřít vodu z podlahy.

Začala stírat vodu z podlahy. „Já jsem taková... To je jedno. Proč?! Zase průser. Vždycky musím něco pokazit. Vždycky!" vztekle si nadávala a zuřivě dřela podlahu. Avšak to, co se stalo, by nikdy nečekala...

Najednou se voda na zemi začala vznášet a rozdělila se na malé kapky. Začali se vzduchem pohybovat po celé koupelně. Nebyl to vtip. Bylo to kouzlo.

„Co to..? Co-?" neměla slov Lirra. Nikdy tohle v životě neviděla, aby malinké částečky vody samy od sebe se vznášely ve vzduchu. „Co to má být? To je nádhera!"

Avšak byl to problém, který si uvědomila. Jak toto kouzlo zrušit? Neuměla kouzlit – tedy uměla, ale ne vědomě. „Ale... co s tím? To mám říct ‚Abrakadabra, kouzlo zruš se!'?"

Ze zimy ji naskočila husí kůže. Začala být jí opět zima, která pominula, když se začala vztekat. Přestala obdivovat kouzlo a připojila do zásuvky kabel fukaru, zapnula ho a nastavila, aby foukal teplý vzduch.

V tu chvíli, kdy v místnosti se začalo dělat teplo, kousíčky vody ze vzduchu se vysušily. Zbyla po nich pouze vodní pára. „Aha! Že mě to nenapadlo dříve!"

Trochu ji mrzelo, že kouzlo zmizelo. Začala z vany vypouštět vodu, sfoukla dohořívající svíčky, uklidila je. Až nakonec si na sebe vzala župan, aby tu nechodila nahá a zmrzlá. Když se ještě trochu zahřála, vypojila fukar ze zásuvky, zhasla a vyšla z koupelny.

***

„Mami, kdybys to viděla! To byla nádhera! Ty částečky ve vzduchu... Boží! A potom jsem zapnula náš fukar a voda se vypařila! To bylo kouzlo!" popisovala Lirra své mamce, kterou přerušila při koukání na romantický film. „To jsi měla vidět! Jak se mi to podařilo?"

Liřřina mamka Jacqueline se odmlčela. „Nu... Popravdě nevím jak. Toto kouzlo patří mezi pokročilé a nebudu ti lhát, jsem překvapená. Na to, že až dnes ses dozvěděla o kouzlech...

Ovšem se ti povedlo udělat kouzlo. Kouzlo může vzniknout jakkoli a u každého člověka jinak. U jednoho se kouzlo vytvoří ze vzteku, u někoho ze smutku, z radosti či ze stresu..."

„Já si myslím, že u mě to bylo ze vzteku," uvažovala Lirra a podívala se mamce do hlubokých tmavě modrých očí.

„Je pravda, že by to mohla být možnost. Tím pádem ale se musíš hodně krotit. Kouzla vzniklá ze vzteku jsou velice mocná, a když je Element hodně silný, dokáže i zabít," vysvětlovala žena.

Mladá dívka se trochu zalekla. Co když se rozzuří a omylem někoho zabije? Tyhle myšlenku ovšem rychle zahnala, protože si nechtěla brát ten pocit štěstí.

Pevně objala svoji mamku. Ona udělala totéž. Byla z nich cítit velmi silná mateřská láska, která se nikdy neztratí. Nikdy.

***

„Naposledy jsme ji viděli včera, když odjížděla ke své kamarádce," sklíčeně hovořil táta Lirry do telefonu a opíral si přitom hlavu o ruku. „Čím? Jejím autem. Chcete říct espézetku?"

Jacqueline si otírala slzy do svého červeného, už promočeného hadrového kapesníku. Seděla vedle Adriena na pohovce.

Lirra seděla na posteli ve svém pokoji v „klubíčku". Bylo jí vše jedno. Včera se radovala, dneska brečela. Včera panovala v domě pozitivní atmosféra, dnes tak negativní, až Liřře naskočila po rukou husí kůže.

„Nemám sestru. Ztratila se mi. Proč!?" zamumlala mezi vzlyky a přikryla se pod peřinu. Její sestra – Crystal Quell zmizela. Teď necítila nic. Jakoby se láska a štěstí z jejího těla vytratily.

Vlivem smutku za krátkou dobu usnula.

***

„Ovládala sestra také nějaký element?" promluvila dívka na mamku, která se potichu vkradla do jejího pokoje, aby odnesla její oblečení do skříně, přičemž ji nechtěla vzbudit.

„Ty nespíš, zlatíčko?" zeptala se Jacqueline a sedla si vedle své dcery na postel. Z její tváře bylo poznat, že před chvíli ještě brečela.

„Ne. Mám pouze zavřené oči. Odpovíš mi prosím na moji otázku? Ovládala moje sestra nějaký element?" vstala Lirra a sedla si stále zachumlaná do peřiny vedle své mamky.

Jacqueline chvíli přemýšlí, než odpoví. „Ne. Bohužel."

„Aha."

Mezi nimi nastala chvilka ticha. Přerušila ji až Lirra svým vzlykem: „N-najdou sestru?"

„Najdou, dceruško. Najdou a všechno bude zase jako dřív." 

Jenže nebude...