...

Lucie měla poměrně velký okruh známých a tak se stačilo jen šikovně zmínit a nemocní si k Michalovi našli cestu sami. Jelikož Michal neměl žádný lékařský titul, rozhodli se, že bude působit jako léčitel. Přední místa v knihovně zaujaly staré herbáře, knihy o východní medicině, na poličky usedly sošky andělů a na stěnách se objevilo pár obrazů s duchovní tématikou. Lucie trvala na tom, že o kouzelné masti nesmí padnout ani slovo.

„Třeba by ti ji chtěli ukrást. Musíme být opatrní. Předepisuj jim, co chceš, hlavně aby to bylo neškodné," vysvětlovala mu Lucie a před očima se jí mihla scéna z filmu Dařbuján a Pandrhola, kde se léčilo řídkým těstem. Zato Michal si při léčbě bércového vředu mýdlovým roztokem připadal spíš jako holič Blecha z Létajícího Čestmíra.

Veronika si pečlivě nastudovala účinky bylinek a po nocích vymýšlela léčebné postupy. Stala se bratrovou odbornou poradkyní a moc ji bavilo sledovat udivené obličeje klientů, když se dozvěděli, co mají pro uzdravení udělat.

„Kolik kopřiv?" otázal se pán, kterého trápila svědivá vyrážka.

„Kilo," odpověděla s klidem Veronika. „Tady máte recept a uvařte si je stejně jako špenát a druhý den se přijďte ukázat, budeme to muset rozmasírovat."

„Cože? Vyrážku?" divil se pán.

„No, jasně,"nenechala se Veronika vyvést z míry. „Musíme vám rozproudit lymfu. To byste se divil, co ta může mít všechno na svědomí," a vyšoupla udiveného pána ze dveří. Pak řekla:„Další, prosím." 

„Á, paní Stránská. Tak co, pomohly vám ty bahenní zábaly?" zajímal se Michal.

Paní Stránská se nejistě pokývala hlavou. „Možná na to regma, ale vidím furt stejně mizerně, jako před tím." 

„Nevadí, to vyřešíme dnes. Lehněte si, uvolněte se, podíváme se na ty reflexní body," uklidňoval ji Michal a vyhrnul si rukávy.

Ač se to zdálo nečekané, po týdnu léčitelské praxe už museli pacienty objednávat a měli plno na dva měsíce dopředu. Během krátké doby se Michal stal slavnou osobností s kontem, které se utěšeně rozrůstalo. Což se pochopitelně doneslo i otci Lucie. Už se na dceru vůbec nezlobil, že si vybrala zrovna Michala. Byl rád, že se z něj vyklubal tak schopný muž. 

„Chtějí se mnou udělat rozhovor do nějakého ezoterického časopisu," povzdechl si Michal a nešťastně si sedl na kraj židle. „Ale to je báječné. Bude to skvělá reklama. Jen se musíš trochu připravit," Lucie chtěla Michalovi poradit, co má říkat, ale všimla si jeho ustaraného výrazu. „Co je?"

„Není to blbý? Mě to nějak nejde vymýšlet si ty léčitelský řeči. Ty nebo Verča byste to zvládly levou zadní, ale já? Umím opravovat věci a ne mluvit. Já ti mám poslední dobou pocit, že to nemůže dopadnout dobře. Už se mi o tom zdají i sny. Třeba dneska. Sednu do auta a na zadním sedadle se z ničeho nic objeví chlápek s pistolí v ruce. Mlel něco o tom, že dělám zázraky a jestli vím, jak dopadl Ježíš."

„To si nesmíš tak brát. Víš, co? Vezmeš si na pár dní volno. Pacienti to snad přežijí. Jo, a ukážu ti jeden krásný dům se zahradou. Myslím, že se ti bude líbit." Už dlouho hledali vhodný dům, kde by  Michal mohl provozovat praxi a zároveň by byl dobrý pro rodinu. Michal se rozhodl, že hodí starosti za hlavu a bude si prostě užívat. Doufal, že tahle idyla vydrží hodně, hodně dlouho.