,,Tolik jsme toho spolu zažili. Vyměnili nám těla, málem jsme každý zemřeli, objevili jsme padoucha Paříže, kwami Adrienovi matky a to, že Lišaj je jeho otec, já měla ty hrozné sny a navíc ho miluju! A on?! On si na ulici, Tikki, NA ULICI PŘED PARKEM LÍBE ALYU!"

Marinette byla vzteky bez sebe. Tolik zážitků s Kocourem a zároveň s Adrienem. Vrazil ji kudlu do zad, jen proto, že mu nedala své mirákulum, které stejně nepotřeboval. Dělá si z ní teda srandu?!
Alya taky! Nemohla jí jen tak z fleku říct, že je Beruška a že jestli se Alya dotkne Kocoura, tak ji sejme jojem! Ani se jí Alya nezeptala, jaký má na to názor!

Marinette si sedla na židli a rozplakala se. Tikki vzletěla a snažila se najít ta správná slova, ale žádná ji pro tuto situaci nenapadla.

,,Marinette..."

Ta bolest byla neutišitelná. Bylo to, jako kdyby vzal Adrien její srdce a nelítostně ho hodil k zemi, kde se roztříštilo na ještě víc uplakaných a zničených kousíčků jejích pocitů.

Teď se musela sebrat a dělat jako by nic. Je přece škola, aspoň se rozptýlí. Sice uvidí oba dva, ale bude to muset překousnout. Vždyť je hrdinka Paříže! Tohle přece není horší, než akuma.

**

,,Dneska nejdeš pozdě, jsi na dobré cestě, kočko!" chválila ji Alya. Marinette se křečovité usmála, ale nepromluvila.

,,Chceš slyšet novinku?" jásala Alya.
,,Mmm." zamumlala naštvaně dívka.
,,Políbila jsem ho! Políbila jsem Černého Kocoura!" vyšilovala.
,,Natáčeli to! Média! I Chloe soptila!" mlela dál.
Prošly okolo Nina a ten se se zármutkem podíval na Marinette. Ta jen smutně kývla a musela dál poslouchat ty žvásty.
,,Hele, přijdu potom, musím na záchod." vymluvila se Marinette a bez odpovědi utekla na záchody, kde se zavřela v poslední kabince.

,,Marinette, tady Lišaj - Adrienův otec. Nechci tvé mirákulum, chci ti pomoct. Můj syn ti hodně ublížil a zaslouží si pomstu. Propůjčím ti mou moc. Budeš můj poslední zakumatizovaný člověk, přijímáš?"
Uslyšela Marinette v hlavě. Nechtěl její mirákulum. Nechtěl Kocourovo mirakulum, chtěl ji pomoct, tak proč ne?
,,Přijímám, Lišaji."

*********

Adrien zašel za roh a Plagg vyletěl z košile. ,,Plaggu, mám zlý pocit. Něco se muselo stát, myslíš, že je to tím polibkem, co jsem dal jako Kocour Alye?"

,,Co já vím. Mám hlad." odpověděl znuděně Plagg.

,,PLAGGU!" naštval se Adrien. Zazvonilo. ,,Dořešíme to u mě doma." uzavřel konverzaci, Plagg zaletěl zpět do košile a Adrien se šouravým krokem blížil ke třídě. Ze záchodků vyběhla Marinette. Asi taky spěchala do třídy.

,Marinette!"

Dívka se zastavila, podívala se na hocha a kývla hlavou na znamení, aby mluvil.

,,Omlouvám se, je mi to líto.." začal.

Marinette mávla rukou a usmála se.

,,To nic, vše zapomenuto. Jdeš do třídy?" začervenala se.

Adrien vykulil oči, kývl a přispěchal k Marinette. Bok po boku šli do třídy, nevědějíc, co má ten druhý za lubem.

Vešli do třídy a Alya už mávala na Marinette.

Díky Lišaji, bez tebe bych to asi nezvládla.

°°°
Věnováno: TheDuff21