Marinette se probudila se šílenou bolestí hlavy.

To jsem snad flámovala, nebo co?

Pomyslela si Marinette šokovaně. Protřela si oči a rozhlédla se.

Obrovský pokoj určený spíš pro kluka.

Někdo zaklepal.

,,Jste v pořádku, Adriene?" vstoupila dovnitř Nathalie se starostí na tváři.

,,Prosím? Já jsem Marinette, ne Adrie-" Marinette se zarazila.

JÁ JSEM V ADRIENOVĚ POKOJI?!

Kdyby Nathalie nestála ve dveřích, Marinette by se proměnila v prvotřídního šňupače.

Tolik to tu vonělo jako Adrien!

,,Jsem v pořádku" usmála se Marinette, aby Nathalie odešla.

,,Tak se pak stavte za vaším otcem." řekla už o něco klidněji Nathalie.

,,Jasně." přitakala Marinette a dveře se zase zavřely.

,,Tikki, nemůžu tomu uvěřit! Já jsem v Adrienově pokoji! Musel mě sem včera vzít." snila Marinette.

Bylo však ticho. Kde byla Tikki?

Marinette vylezla z postele a myslela si, že má v kalhotách až moc zastrčené tričko - protože jí něco v rozkroku tlačilo - a snažila se ho najít.

To, co nahmatala jí vyděsilo natolik, že vykřikla jako Adrien a shodila lampičku z nočního stolku, která spadla na židli a následně se rozbila.

,,Bezva." odfrkla si Marinette.

Zašla do koupelny, aby našla nejbližší zrcadlo.

Neměla to dělat, protože hned jak ho našla, uklouzla a narazila si zadek o kamennou zem.

Místo Marinette se na ní díval Adrien. Ona byla Adrien.

,,Marinette? Marinette!" křikl pisklavý hlásek, který tak dobře znala.

Tikki.

,,Tikki? Kde jsi?" vylezla Marinnet-Adrien z koupelny a hledala malou kamarádku.

,,TIKKI?!" zděsila se, když viděla Tikki zbarvenou do čistě černé.

,,Co se ti to proboha stalo?!"

,,Spíš, co se stalo s námi?" odpověděla otázkou Tikki.

,,Ty to nevíš?" zeptala se s obavami Marinette.

,,Ani Master Fu to neví, už jsem u něj byla." povzdechla si Tikki.

,,Kde je vůbec Adrien?" vyjekla Marinette.

,,To taky nevím, ale můžeme se přeměnit, abychom to zjistili." usmála se nadějně Tikki.

Marinette přikývla. ,,Tikki, tečky!"

Nic. Marinette se těšila, že bude opět svou. Nic se nestalo.

,,Tikki, co budeme dělat?" vzlykla Marinette.

,,Půjdeme k nám domů."

Marinette znovu přikývla.

^^^^^^^

,,Dobrý den, paní Cheng, je Marinette doma?"

Bylo to tak zvláštní, ptát se na samu sebe, jestli je doma.

,,Ano, ale ještě asi spí, každopádně za ní běž, cestu znáš." usmála se paní Cheng a odstoupila od dveří.

Marinette vystoupala po schodech a zaklepala.

Proč klepu na vlastní dveře?

Marinette otevřela a uviděla prázdný pokoj. Nikdo tu nebyl.

Marinette si sedla na postel a v kapse nahmatala Adrienův mobil.

Měl tam tři zprávy. Od Nina, Chloe a od Lily.

Měla by si je číst, když nejsou její?

Ále, ona je teď pánem Adrienova těla, takže mohla.

^^^^

Někdo přistál na střešní okno a Marinette se instinktivně schovala pod postel.

Taková ironie, schovávat se pod vlastní postelí, ve vlastním pokoji.

,,Jak je možný, že to Master Fu neví?" řekl někdo pěkně naštvaně. Znělo to jako její vlastní hlas.

,,Já mám hlad." postěžoval si někdo další.

,,Jojo, to je další věc. Nevím, kde je pravá Marinette a nevím, jak se mám bavit s jejími rodiči!" někdo s Marinettiným hlasem rozčíleně otevřel okno a vpadl dovnitř.

Culíky. To byla Marinette. Nebo spíš její tělo.

,,Každopádně ty naušnice jsou Berušky. To vím jistě. ALE, jak to, že jsou černý se zelenýma tečkama?" ptala se osoba dál.

,,A proč mám já na ruce červený prsten s černou kočičí packou?" drápala se Marinette-Adrien z pod postele s otázkou.

,,Tady jsi! Počkat! Když já jsem Kocour ve tvém těle, tak ty jsi Beruška v mém těle?!" uvažoval v otázkách Adrien-Marinette.

Marinette-Adrien jen sklopila hlavu. Teď to teprve byl průšvih.

~~~~~
Ano, dnes jsou 2 kapitoly :D
Děkuju za votes, komenty a přečtení :')

Od teď, když bude pohled Marinette, bude to vlastně pohled Adriena :) :D