Chtělo by to sněžnice. I když měl Bobby kožené boty, za chvíli by dal kdovíco za vyhřívané stélky. Les byl ponurý a celou dobu jako by mu dával najevo, že tu člověk nemá co dělat. Doba, kterou bloumal mezi stromy, se zdála nekonečná, když vtom zdálky zaslechl krákání.

Sakra, to by mohlo bejt ono...

Snažil se lokalizovat, odkud ten zvuk přicházel. Krákání sílilo a i stop ve sněhu přibývalo. Bylo jasné, že se lesní zvěř stahuje k místu, kam měl Bobby namířeno. Některé z těch stop ho znepokojovaly, na mysl mu přišli i medvědi nebo vlci.

Deanovi netrvalo dlouho, než došel k pozůstatkům zástupce, zapleteného do kořenů. Protože se už nepotuloval okolo, ale šel přímo.

Měl pocit, že zvuky z lesa nejsou normální zvuky normálního lesa, spíš něco očistcoidního – místo, kde je to jako plavat s otevřenou ránou mezi žraloky. A mezitím se pokoušel najít směr k nějakému epicentru toho všeho.

Moc mu nepomohlo, že se pár zatracených mrchožroutů slétlo k tělu zapletenému v kořenech jako ke krmítku.

Rozehnal je, přestože si nedělal iluze, že se zase nevrátí. Nastal moment napětí, jestli se ptáci místo na mrtvé maso nevrhnou na živé, ale zatím se nic takového nedělo.

Obešel vražedný strom a pokračoval dál, do míst, kam se ještě žádný Dean Winchester nevydal.

A především směrem, kterým zmizelo pár havranovitých opeřenců, co se hned nevrátili na hostinu v kořenech.

Castiel postupoval sněhem. V polobotkách a baloňáku by to pro obyčejného člověka nejspíš znamenalo ne moc pěkný zážitek, ale jemu to, zdálo se, nijak zvlášť nevadilo. Přestože kabát přece jen po chvíli nasákl mokrem ze sněhu a zachytával se o kořeny a větve.

Prakticky mu netrvalo dlouho, než vysledoval sílící zlou energii z jednoho místa, odkud současně zaslechl krákání.

Vydal se tím směrem.

Deanovi to, čím hlouběji mezi stromy se dostával, víc a víc připomínalo případ s evropským vousáčem nadměrné velikosti.

Hlavně kvůli tomu, že zvířecí stopy okolo houstly, až to připomínalo nějakou desetiproudou dálnici... ke krmelci.

Zamračeně za nimi stejně postupoval dopředu, občas si prosekl cestu mačetou.

A úpěnlivě doufal, že si nebude muset prosekat cestu i skrz Bambiho partičku.

Kolt zatím nechával schovaný.

Popřípadě použije normální pistoli.

Přestože se Bobbymu zdálo, že je už hodně blízko, nebylo to vyloženě jen pár kroků, ale solidní kus cesty. Přesto nakonec stanul před něčím, co připomínalo obří panenku z klacků, jako v Záhadě Blair Witch. Kolem posedávala a polétávala vážně obří hejna vran a z houští cítil pohledy desítek očí, které ho sledovaly.

Došel k totemu a pořád se nic nedělo. Skoro paranoidně se rozhlédl a pak do totemu kopl. Část se ho sesypala.

Když Bobby sahal do kapsy pro podpalovač, že to pokropí a zapálí, ozvalo se za jeho zády zlověstné vrčení.

Dean zastavil na kraji pozvolného srázu do... mělkého dolíku. Což neznělo ani způlky tak strašidelně, jak to ve skutečnosti vypadalo.

Ve středu dolíku stál jakýsi spletenec suchých větví, na kterém visely jelení lebky – nejspíš buď věšák pro jelení kostrouny, nebo... Nah. Rozhodně to musel být ten totem. A okolo to vypadalo tak normálně, že to rozhodně normální být nemohlo.

Dobře... všude spousta ptactva.

Ale...

S tichými nadávkami se pustil po srázu dolů, v půli cesty nadávat přestal a přepnul plně do bojového módu, protože mezi stromy se cosi pohnulo a nad hlavou mu zakroužili malí, opeření kamikaze.

K totemu doklusal, aniž by se namáhal po nich ohánět.

V jedné ruce mačetu, v druhé pistoli, do třetí-

Ah, ne, odložit pistoli, vzít láhev s podpalovačem, nemá smysl se zdržovat.

A stíny se v tu chvíly staly poměrně hlučnými.

Kopýtka, parůžky a zobáky a spáry a nejspíš taky zuby a drápy...

Odložil šmátrání po zapalovači na později, přestože totem už měl pěkně nakropený podpalovačem. Prioritu teď mělo hluboké, hrdelní mručení za ním.

„Jasně, že to musí bejt kočka," zamrmlal, zatímco zaujal strategickou pozici zády k nejbližšímu stromu.

Puma, od které se naštěstí drželo dál komando jelenců běloocasých, se k němu blížila, švihala ocasem. K tomu se přidaly nálety vran, drozdů a bůhví čeho ještě.

„Sorry, krásko," řekl a skoro lítostivě na kočku, která se připravovala ke skoku, namířil pistoli.

Asi o pět minut později to v dolíku připomínalo dějistě hromadné automobilové nehody. V ZOO. Bez aut. Masakr.

A to, že z něj Dean vyvázl víceméně nepoškozený, z toho se neradoval tak, jak by asi měl.

Bude mi líto zvířat? Vážně?

V zakrvácené ruce mu zapalovač klouzal, ale stejně se mu podařilo vykřesat plamen a už stačilo jen zapálit totem.

Se zapáleným Zippákem v ruce ale zamrzl. V druhé ruce držel Kolt a odháněl jeho pažbou zbytky leteckých útoků ptactva, ale jinak jako by na něco čekal.

Krákání se ozývalo čím dál tím blíž a Cas přidal do kroku. Pokračoval sněhem a mezi stromy, až konečně spatřil totem.

Změť nesprávných energií a vyzařování, něco, co sem rozhodně nepatřilo.

Zůstal na okamžik stát.

Stejně tak cítil, jak se okolo shlukují zvířata, jak je ta nepřirozená mysl štve proti narušitelům.

Zaťal zuby, zachmuřeně došel až k totemu, v jedné ruce svoji čepel, ve druhé podpalovač.

Polil totem a natáhl ruku, aby ho i zapálil, když se náhle otočil – za ním se ozvalo bručení. Ocitl se tváří v tvář největší šelmě, které jen mohl. Medvědu grizzly.

Pokusil se ke zvířeti vyslat uklidňující myšlenku, že mu neublíží, že ho nijak neohrožuje. A taky že rozhodně není kořist.

Jenže ta cizí vůle byla v tu chvíli v mozku zvířete silnější, snad že působila delší dobu.

Medvěd se proti andělovi rozběhl a Cas neměl na vybranou. Ladne uhnul, zvedl ruku, jako by chtěl zvíře pohladit a totálně ho vypnul.

Zvířata zabíjet nehodlal. Prostě ne.

Otočil se zase zpátky, natáhl se k totemu a zapálil jej.

Bobby se ohlédl a spatřil vlka. Přední nohy měl nakročené, hlavu skloněnou, uši stažené dozadu.

Odhalené zuby naznačovaly, že do útoku moc nechybí.

Bobby na zlomek sekundy zaváhal, kterou ze zbraní vytáhnout, ale nakonec s jistotou sáhl po revolveru.

Ten pohyb stačil k tomu, aby po něm vlk vystartoval. Bobby ale vystřelil rychleji, než zvíře stačilo útok dokončit.

V tu chvíli však jako by se spustila apokalypsa.

Mezi stromy vybíhala další a další zvířata, aby zabránila zničení totemu.

Bobby spěšně škrtl zapalovačem a odhodil ho na shozený totem, který blafnul tak, jak se na suché dřevo, polité podpalovačem, slušilo a patřilo.

V ten moment jako by do zvířat (znovu) střelil. Rozprchla se a na místě zůstal jen Bobby a mrtvý vlk.

Dean věděl kulové o tom, jestli Cas s Bobbym udělali svoje. Trochu v tu chvíli zalitoval, že jim nerozdal vysílačky, ale nemělo cenu nad tím fňukat.

Rozhlížel se okolo.

Chtěl toho zmrda přilákat k sobě.

Samozřejmě, že chtěl.

Kolt připravený, plamen v druhé ruce taky.

„No tak, kostroune," zašeptal. „Pojď se mrknout na strejdu."

Lesem se rozhlehlo táhlé zařvání, jako by jelen v říji troubil přes pořádný zesilovač. Hned nato praskání a nebe se znepokojivě zatáhlo, nikoli mraky, ale příšerně obrovským hejnem ptáků všech možných druhů. Zvuk jejich křídel připomínal bzučení včel v úlu, do kterého neopatrný včelař strčil hlavu. Pak další praskot větví a stromy v okolí Bobbyho začaly měnit tvar, jako by ustupovaly z cesty něčemu velikému.

„Tak jo, fešáku," zabručel Bobby. „Jdeme si zatancovat."

Vzápětí i Dean uslyšel ten zvuk. Z pořádné dálky. A stejně...

„Kurvafix!"

Vztekle zapálil totem, ještě pár sekund zůstal stát, aby se přesvědčil, že ta věc vážně vzplála, a rozběhl se směrem, odkud přišlo mohutné říjení. Nejrychleji, jak to ve sněhu a spadaných větvích a vůbec lesním bordelu šlo, takže zhruba tempem rychlejší chůze v normálním terénu.

„Zasranej les!"

I Cas zaslechl šílený zvuk ze směru, kterým se prve vydal Bobby. Jenže on nemusel nikam chodit. Přestože byl v poslední době vyčerpaný a ubitý stovkou věcí, pořád ještě dokázal zabrat křídly. Okamžitě se přemístil k Bobbymu.

Pitomý kořeny, pitomý větve, pitomej sníh.

Vzhledem k podmínkám se tedy Dean pohyboval docela hbitě a zatím se mu dařilo nenatáhnout se, i když několikrát měl namále.
Stejně si v duchu nepřestával nadávat, že Bobbymu Kolt zkrátka nevnutil. A snažil se držet směr, i když řvaní nadjelena už přestalo a orientovat se teď může jen podle zvuků zdálky, co připomínaly probíhající kácení.