Probudila jsem ve velké posteli, kterou ze všech stran obklopovaly závěsy. Oknem dovnitř proudilo světlo. Štípalo mě do očí, které i pálily. Trochu jsem si je protřela. Na rukách mi zůstaly fialové zbytky nějaké masti. Kde to jsem? Vyhlédla jsem z okna.

Ten dům se nacházel na útesu, pod kterým bouřilo moře. Jak se odtud dostanu? Zdál se mi divný sen. Měla bych se vrátit zpět domů, máma se po mně jistě shání. Jako vždy. Otevřely se dveře.

Vešla žena s černými vlasy vyčesanými do bohatého účesu v bílé říze. „Jsem Hestia, sestra tvé matky, Deméter," představila se.

„Co je s ní?" vyjekla jsem panicky.

Hestia posmutněla. „Stal se z ní přízrak. Není mrtvá ani živá. Tohle je pro tebe," podala mi dopis. Ihned jsem ho roztrhla a začala číst. 

OPRAVENO: 15.04. 2019