„Alexis," šeptla moje sestra. Vůbec jsem ji nevnímala. Ležela jsem schoulená na dece. Ariadné si ke mně klekla a opatrně pohladila po hlavě. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Celé hodiny jsem nic nejedla.

„Alex," snažila se mě znovu probrat, „sestřičko, podívej se na mě a otevři oči, prosím." Podívala jsem se na ni bezednýma očima. Smutně mi pohled oplatila. Už pro mě nic nemůže udělat.

„Mami, tohle musí skončit. Vezmu ji ven," neobratně mě postavila na nohy. Stála jsem jako hadrová panenka. Pomalými kroky se se mnou posouvala ke dveřím ven.

„Ariadné, zastav! Musí zůstat tady! Jinak by ji dostala!" zatrhne matka její další úmysly.

„Mami, kdo by ji dostal? Podívej se na ni. Potřebuje světlo, vzduch a květiny."

„Ne! Zůstane tady! Foxi, co je s tebou?!" Vnímám poslední slova a o pár minut později je slyšet tupý náraz mužského těla o podlahu.

OPRAVENO: 14.04. 2019