O asfalt bubnoval těžký déšť. Vracela jsem se z knihovny. Snažila jsem nést všechny knihy, aniž by mi popadaly. Vlasy se mi lepily ke krku a k obličeji. Nevzala jsem si deštník ani pláštěnku. Pokud jsou ale moje úvahy správné, tak ji nepotřebuju a nikdy ani nebudu.

Nikdy ze mě už nebude člověk. Děsilo mě to celým srdcem, bála jsem se toho. Ale zároveň mě to i lákalo. Nedokázala jsem skrýt nadšení doma před rodinou.

Od té doby nesmím chodit nikam. Odebrali knihy a moje poznámky. Zničili mi život.

OPRAVENO: 14.04. 2019