Jak se blížil k domovu, jeho kroky zrychlovaly. Po deseti dnech se konečně vrátil! V dálce zahlédl dům. Jejich dům. Moderní, obrovská stavba, vybavena veškerými vymoženostmi a spoustou zbytečností. Dříve tenhle dům nikdy nenazýval domovem, protože se tam tak necítil. Když poznal Varma, tak to byl jeho malý domek, kde ho vítala příjemná, rodinná atmosféra. Teď se ta atmosféra, spolu s Varmem, přesunula do Sunonova domu. Už mu nevadilo, že je velký a zbytečně moderní, protože tam na něj čekal jeho manžel, který do domu vnesl slunce a štěstí.

Tiše otevřel dveře tak, aby Varma nevzbudil. Bylo období sklizně, takže mladík brzy vstával a celý den tvrdě pracoval na poli. Opatrně přešel k ložnici a nahlédl dovnitř. Varm spal rozvalený přes celou postel. S úsměvem si muže prohlédl. Nikde by nenašel krásnějšího a hodnějšího člověka. Možná proto stále nechápal, co na něm Varm vidí. Byl naprosto průměrný, ničím nezajímavý muž a jak se přesvědčil, mladíka nezajímalo jeho vysoké postavení. Rozhodně si však nestěžoval, konečně opět žil a měl důvod spěchat domů.

Přestal pozorovat spícího muže a přesunul se do koupelny. Potřeboval dlouhou, horkou sprchu. Sice by byla mnohem příjemnější ve dvou, ale bude si muset počkat, až skončí tohle náročné období. Sám, ve svém volném čase, chodil pomáhat na pole a moc dobře věděl, jak náročná práce to je.

Jakmile opustil sprchu, cítil se opět jako člověk. Nalil si skleničku alkoholu a posadil se do křesla. Následující den se bude muset probrat všemi dokumenty, které se mu za těch deset dní nahromadily. Měl by také zajít na akademii a zkontrolovat studenty. Jak se zdálo, i on toho bude mít dost, takže večer nejspíše padnou oba dva.

„Ahoj,“ ozvalo se těsně za ním a kolem krku se mu objevily silné, horké ruce. Zvrátil hlavu a pohlédl na svého muže.

„Ahoj,“ políbil ho na přivítanou, „promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Vím, že brzy vstáváš.“

„Nevzbudil jsi mě,“ usmál se Varm. „Vždycky se v noci budím, když jsi pryč. Jsem rád, že jsi se vrátil v pořádku.“

Sunon odložil sklenku na stůl a postavil se, aby svého muže pořádně objal.

„Monato,“ tiše šeptal hlas u jeho ucha a mladík zamžoural do šera, aby zjistil, že ho budí Ray.

„Rayi? Děje se něco?“ posadil se a pohlédl na kapesní hodinky připevněné k opasku. Spal čtyři hodiny, to bylo za dané situace víc než dost.
Oblékl si mikinu a následoval Raye ven před budovu. Déšť neustal, naopak zesílil a Desítka musela stále setrvávat na jednom místě.

„Tak o co jde?“ zeptal se, jakmile za sebou zavřel dveře a pozdravil Talona, který byl na hlídce.

„Jde o Propena a Baie. Otrávili se,“ pronesl klidně Ray a Monato měl pocit, že se nejspíše přeslechl.

„Cože? Jak by se mohli otrávit, když všichni jíme a pijeme to stejné?“

„Večer si přišli pro něco na zklidnění žaludku, jenomže po tabletkách, které jsem jim dal se jejich stav nezlepšil, naopak je jim hůře. Všechny příznaky ukazují na otravu. Dal jsem jim velké množství živočišného uhlí, ale více toho za dané situace dělat nemůžu. A podařilo se mi zjistit i co otravu způsobilo,“ vysvětlil Ray a na okamžik se odmlčel. Věděl, že Monatovi se to nebude líbit, ale byl si jist, že se nemýlí. „Jediné, co ti dva měli, byly Propenovy léky.“

„Počkej, chceš mi říct, že nám někdo dal otrávené tabletky místo léčiv?“

„Ne nám, pouze Propenovi. On jako jediný si fasoval nový zdravotní balíček. Bai zjistil, že jeho léky jsou prošlé, tak se s ním Propen podělil. Všichni ostatní mají starší balíčky, takže to musel někdo podstrčit přímo Propovi.“

Monato si promnul obličej a povzdechl si. Neo opravdu dělal vše pro to, aby je zničil.

„Jak jsou na tom?“ zeptal se nakonec.

„Těžko říct, teď spí. Netuším jaká to byla látka ani kolik jí bylo, takže nedokáži odhadnout, jak bude jejich stav pokračovat, ovšem jestliže s nimi jedna tabletka takhle zacvičila, tak to bude něco hodně silného. V těchhle podmínkách je můžu donutit zvracet a cpát do nich uhlí, ale nemůžu zaručit, že to bude stačit. Potřebujou do špitálu,“ odvětil Ray a Monato se zamyslel.

„Fajn, udělej co se dá, Rayi. Pokusím se vymyslet, jak je dostat do nemocnice,“ pronesl k lékaři a sledoval jak zmizel zpět v budově. Pak se otočil k Talonovi, který je celou dobu v tichosti poslouchal.

„Ať místo tebe nastoupí Coil. Jdi do místnosti s tím oběšencem a převrať ji vzhůru nohama. Každý papír, každou zásuvku, prostě všechno. Cokoliv, co budeš považovat za důležité nebo zajímavé dej bokem. Jestli chceš, vezmi si s sebou někoho dalšího.“

„A ty jdeš kam?“ zeptal se Talon, když sledoval, jak si Monato utahuje batoh a kontroluje zbraně.

„Musím zjistit, jak blízko je nebezpečí a najít způsob, jak těm dvěma pomoct. Když tu nebudu, tak to tady máš na povel,“ odpověděl Monato a vydal se do deště.

Nebylo moc věcí, které by mohl vymyslet. Vpřed jít nemohli. I kdyby pomocí sfér upravil řeku, aby ji mohli přebrodit, tak by se hnali přímo do náruče povstalců. Jít zpátky by trvalo příliš dlouho i za situace, že by cestou nenatrefili na žádné problémy. Mohl se pokusit nalézt cestu skrze hustý les, ale stále tady byl problém času. Potřeboval dostat Baie a Propena rychle do nemocnice, neměli čas trmácet se spoustu dní náročným terénem. Proto se rozhodl najít povstalce. Byl si jist, že v okolí je někdo, kdo sleduje každý jejich krok a ten člověk by mohl mít vysílačku. A oni měli v jednotce Dixe, který dokázal s elektronikou zázraky.

Skryt mezi domy se plížil k lesu, kde hodlal prozkoumat každý kus nalézt nepřítele. Nehodlal dopustit, aby se někdo z jednotky nevrátil domů. Opatrně procházel okraj lesa a všímal si všech maličkostí, tak jak ho učili v táboře. Netrvalo dlouho a objevil první stopu. U vysokého stromu na kraji lesa byly v zemi dva stejně velké důlky, které se zaplňovaly vodou. Když přišel blíže ujistil se, že ty díry udělal člověk, který stál dlouhou dobu na jednom místě. Ze stromu, na úrovni očí, byla odseknutá větev, která by jinak bránila v naprosto perfektním výhledu na vesnici. Z místa na kterém stál viděl přímo na hlavní budovu, ve které se ukrývali. Ti parchanti je měli jako na dlani.

Udělal sotva pár dalších kroků, když se ozvaly dva, po sobě jdoucí výbuchy a domy na kraji vesnice začaly hořet.