,Co jsem ksakru pil?‘ pomyslel si Monato, protože měl pocit, že mu upadne hlava. Škrábalo ho v krku a každý nádech ho pálil. Měl by otevřít oči a vstát, ale nechtělo se mu. Do školy určitě nezaspal.

Kolem něj se ozýval tlumený hovor a Monato si pomalu začínal uvědomovat, kde se nachází. Namáhal mozkové závity, aby si vzpomněl, co se stalo, ale všechno měl jako v mlze.

„Prope, pojď sem na chvíli,“ ozval se vedle něj povědomý hlas.

„Tak jak je na tom?“

„Byl celou dobu před námi, takže těch výparů do sebe dostal více než my, ale naštěstí to nebude mít trvalé následky. Pár dní se mu asi bude špatně dýchat, nejspíše ho bude bolet krk a plíce, ale bude v pořádku. Jenomže ty výpary ho do bezvědomí neposlaly.“

„Cože? Co tím myslíš, Rayi?“

Monato konečně zjistil komu patřil ten povědomý hlas. Ray, jejich lékař. Postupně si začal vybavovat co se stalo. Mrtvoly, kyselina, bomba, Seraph…

„Podle údajů z jeho čipu a náramku, neměl poslední tři dny ani krátký NREM. Tělo se asi podvědomě bránilo, aby získalo nějakou energii. Nevím ale, jak je to možné.“

„Vždycky měl krátký, ale aspoň nějaký spánek, co to kruci znamená?“

„To znamená, že jste oba vedle,“ zachraptěl Monato a otevřel oči.

„Mone!“ vyhrkl Propen a tvářil se jako kdyby mladík vstal z mrtvých.

„Jak dlouho jsem byl mimo?“ zeptal se Monato a rozkašlal se. Co to říkal Ray? Pár dní ho bude bolet krk a plíce? Jestli bude pár dní takhle kašlat, tak už žádné plíce mít nebude.

„Čtyři hodiny,“ odvětil Ray a s obavami sledoval, jak se Monato zvedá. „Cos myslel tím, že jsme vedle?“

„Spím pořád stejně, jen se nepřenáší správné údaje. Přišli jsme na to s doktorem při poslední kontrole, ale nebyl čas se to snažit nějak spravit nebo zjistit příčinu. Pravděpodobně se mi tedy udělalo opravdu zle z těch výparů. Tomu by odpovídalo i to, že se cítím jak po flámu,“ odvětil mladík hlasem, který sám u sebe nepoznával. Zněl jako po třídenním koncertování.

„Můžeš mi laskavě říct, co ksakru děláš!?“ zvýšil hlas Propen, když si Monato začal zapínat batoh. Ostatní členové jednotky jejich rozhovor v tichosti sledovali. Všichni moc dobře věděli, že plést se mezi ty dva by byl hodně špatný nápad.

„Co myslíš? Chystám se na cestu,“ odpověděl Monato otráveně.

„Zbláznil jsi se? Teď jsi se vzbudil! Rayi, řekni k tomu nějaký doktorský názor,“ obrátil se Propen na muže stojícího vedle něj, zatímco Monato kontroloval lokátor a tvářil se, že jakoby Propena vůbec neslyšel.

„Pokud nepociťuje závratě a může chodit, tak nemám žádný důvod to Monatovi zakázat, je mi líto, Prope,“ pronesl Ray a nechal je o samotě.

„Tohle nemůžeš myslet vážně, Monato! Přiotrávil jsi se chemikálií a málem tě smetla bomba, nemůžeš hned po probuzení vyrazit na cestu!“
Monato si povzdechl, proti čemuž jeho plíce protestovaly bodavou bolestí a pohlédl na staršího muže. Nemohl se na Propena zlobit, protože měl jednoduše obavy, ale příliš míchal osobní život s prací.

„Prope, zapomeň na to, že mě znáš od narození, ano? Jsem voják jako každý jiný. Musíme jít, protože někdo si dal tu práci, aby nám postavil do cesty haldu mrtvol a jako třešničku na dortu nám tam nastražil bombu. Nebudu riskovat životy ostatních jen proto, že budeme trčet na jednom místě. Děláš tohle už opravdu dlouho, takže víš, že mám pravdu,“ promluvil tiše k Propenovi. „Opravdu jsem v pořádku, nemusíš mít obavy.“

Propen ho chvíli sledoval a zdálo se, že se uvnitř něj odehrává drsný souboj mezi tím, co je třeba a tím, co by chtěl. Nakonec si povzdechl a odešel.

„Za pět minut vyrážíme!“ zaskřehotal Monato a viděl, jak některým při tom zvuku cukaly koutky. Nedivil se jim. „Seraphe? Můžeš na chvilku?“
Muž k němu přišel a Monato jasně viděl lítost a vinu, kterou měl vepsanou ve tváři.

„Jak ti je?“ zeptal se ho mladík tiše a Seraph se zatvářil jako kdyby potkal blázna prchajícího z ústavu.

„Mě? Ty se ptáš mě jak mi je? A jinak jsi normální? Ptát bych se měl snad já tebe, když jsme se kvůli mně málem odporoučeli na onen svět!“

Monato se na Serapha pousmál. Něco podobného čekal. „Za prvé, bylo to mé rozhodnutí zůstat a za druhé, tys tam tu bombu nedal, to povstalci. Oni jsou ti, na kterých leží vina.“

„Ale já chtěl zůstat, nebýt mě, tak bychom se vrátili k ostatním,“ oponoval Seraph.

„Jsi v Desítce kolik, osm let? Víš, že tohle je riziko se kterým do toho jdeme a znovu říkám, já rozhodl, že zůstaneme. To, že tys chtěl není podstatné. Když dítě bude chtít skočit z mostu, nedovolím mu to jen proto, že chce. Přestaň to brát tak tragicky, oba žijeme a jsme v pořádku. Jen mě mrzí, že jsme nestihli zkontrolovat to číslo jednotky,“ povzdechl si Monato, načež se znovu rozkašlal. Napadlo ho, zda by i na tento kašel zabral ten utrejch, kterým ho cpal Zeth.

„Stihl. Byl to někdo ze sedmičky.“

„Páni,“ vydechl Monato, „jsi dobrý. Já si nestihl všimnout ani těla natož čísla.“

„Jenomže já to číslo tak moc chtěl vidět, že jsem zíral jen na místo, kde mělo být. A než přišel Propen a Ray, tak jsem si prohlédl i pár kousků, které se válely kolem,“ pohlédl do země Seraph. Místo, aby se staral o velitele, hledal možné stopy, které by ho zavedly k jeho rodině.

„Výborně a co jsi zjistil?“

„Byl tam pohraničník, někdo z jednotky pět i šest a taky jedna. Zbytek byl v nepoužitelném stavu.“

„Jsi si jistý, že tam byla jednička?“

„Rozhodně jsem se nemohl splést.“

„Skvělá práce,“ usmál se na muže Monato, přestože uvnitř mu do smíchu nebylo. „Jsou to důležité informace a určitě se nám budou hodit. Jdi se připravit“

Starší muž si ho chvíli prohlížel a pak se konečně usmál: „Jsem opravdu rád, že jsi v našem týmu. Hodně mi připomínáš Morena, jen jsi milejší.“

Monato sledoval jak odchází a pak sklouzl pohledem na Cartera. Jednotka jedna byl pracovní název pro kameramany. I Carter měl na uniformě jedničku, ale v žádné složce nenašel informaci o tom, že byl poslán nějaký kameraman. Pořádně si muže prohlížel a pak si všiml něčeho, co rozhodně u sebe mít neměl.

Pomalu přešel k Baiovi, který měl ve zvyku sledovat, co dělají ostatní.

„Baii, hnul se od vás Carter?“

Muž se ohlédl nejprve na Cartera a pak se otočil zpět na Monata: „Co vím, tak sám neudělal ani krok stranou. Talon ho celou dobu sleduje, hledá na něm nějakou chybu, aby mu mohl rozbít hubu za ty blbé kecy, které soustavně má. Proč? Co se ti nezdá?“

Monato neodpověděl, ale odepnul pouzdro se zbraní. Bai udiveně nadzvedl obočí, ale následoval jeho příkladu. Věřil Monatovu úsudku a pokud mladík považoval Cartera za nebezpečí, tak to tak jistě bylo. Sledoval, jak přešel ke kameramanovi, rychle vytáhl zbraň a přiložil ji k mužovu boku.

„Co to kurva děláš, Ride?“ vyhrkl Carter, ale na více se nezmohl, protože krom Monata na něj mířil Talon i Bai.

Mladík propaloval Cartera pohledem, zatímco mu volnou rukou sáhl k opasku skrytému pod uniformou a vytáhl malou, černou krabičku s krátkou anténou.

„Dixi, mýlím se nebo je tohle spouštěcí mechanismus, kterým se dálkově aktivuje nálož?“ pronesl vážně Monato a podal krabičku Dixovi, který si ji krátce prohlédl a odvětil: „Nepleteš se. Je to ten typ, který nelze nijak rušit a můžeš na něj napojit více náloží a odpálí se pouze ty, které jsou momentálně v dosahu.“

„Říkal jsem ti to hned na začátku, budeš mě srát a zabiju tě. Teď mě opravdu sereš, co bych měl udělat, hm? Nemusím mít obavy, že bych zabil vládního zaměstnance, protože ty nejsi Carter, že?“ pronesl Monato a všem přeběhl mráz po zádech. Znali ho dost dlouho a věděli, že je opravdu schopný jediným pohybem toho muže zabít.

„Proč bych nebyl Carter? Nemůžeš mě zabít, jsi pod neustálým dohledem kamer,“ ušklíbl se kameraman, čímž Monata ještě více naštval.

„Protože Carter je mrtvý. Byl mezi těmi tlejícími těly. Máš dojem, že mě nějaké kamery nějak serou?“

Domníval se, že muž jim nemá jak ublížit, ale vzápětí poznal, že se mýlí. Půda pod nohama se začala třást a do nosu ho praštil smrad spáleného dřeva.

„Kurva! Začal hořet les! Musí tu být někdo další!“ vyhrkl Propen.

Monato o krok odstoupil od Cartera a nepřestával na něj mířit zbraní. Aniž by z něj spustil zrak promluvil: „Všichni se připravte k odchodu. Jessi, Coile, až budete připraveni vystřídáte na pozici Baie a Talona.“

Začal foukat vítr a Monatovi se tváří mihlo uvědomění. Oheň, země, vzduch… Muž před ním ovládal sféry!

„Kdo do prdele seš?!“

Carter se trochu otočil tak, aby stál čelem proti Monatovi a usmál se. Pomalu jednou rukou odepnul do poloviny zip u uniformy a z Monatova obličeje zmizela veškerá barva.

Termální bomba. Poznal by ji kdykoliv a kdekoliv a jelikož ten člověk ovládal oheň, tak se nemohli bránit. Bomby, které používala Takata na Averaze měli sílu na zabití všeho v okruhu několika metrů!

„Všichni pryč!“ zakřičel Monato. „Ten kretén každou chvíli vybuchne!“

Talon i Bai přestali mířit na kameramana a rychle popadli batohy, jen Monato stál pořád na místě a propaloval muže pohledem.

„Co děláš, Monato? Ser na něho a pojď už!“ vykřikl Bai, ale mladík se netvářil, že by se chystal pohnout.

„Zeptám se znovu, kdo jsi?“

Muž se pohnul rychleji než Monato očekával, vytáhl skrytou zbraň a mířil mu přímo mezi oči.
Muži z Monatovy jednotky se okamžitě začali vracet, ale mladík je okamžitě zastavil: „Řekl jsem, ať vypadnete!“

Měl by jít s nimi, ale potřeboval odpověď a tu mohl získat jen pokud zůstane. Carter byl v jasné výhodě, protože měl kromě zbraně i bombu, kterou mohl aktivovat, aniž by se pořádně hnul. Mířili na sebe a byla jen otázka času, kdo první vystřelí.

„Kdo myslíš, že jsem, veliteli?“ zeptal se ho Carter. Na způsobu, jakým vyslovil Monatovu pozici bylo něco povědomého a děsivého.

„Ksakru Monato! Pojď!“

Monato v tu chvíli netušil, kdo z mužů na něho křičel. Nebyl myšlenkami na Belece.

„Averaga?“ zašeptal nevěřícně.

„Bingo!“ zasmál se muž. „Jsem dárek s překvapením přímo od Nea,“ dodal a pohnul prstem na spoušti, ale Monato byl rychlejší. Ozvaly se dva výstřely a Carter klesl k zemi.
Vítr přestal foukat, země se přestala třást a oheň začal slábnout.

„Co to kurva mělo být?“ objevil se v Monatově zorném poli Propen. „To jsi si hrál na hrdinu nebo jsi chtěl spáchat sebevraždu!?“

Monato schoval zbraň zpátky do pouzdra, beze slov obešel Propena a přešel k mrtvému tělu. Popadl jeho pravou ruku a otočil jí dlaní nahoru. Ten muž byl opravdu z Averagy a podle velikosti znaménka měl hodně silnou zbraň a ovládal minimálně čtyři sféry.

„Já s tebou mluvím!“

Monato se postavil čelem ke své jednotce.
„Potřeboval jsem od něj odpovědi. Nezabil by mě.“

„Mířil ti na hlavu a měl na sobě bombu! Jak můžeš tvrdit, že by tě nezabil!“ rozčiloval se Propen.

„Hlavním cílem jste vy, ne já. Člověk, který ho poslal mě chce živého,“ pronesl klidně Monato.

„Cože? Ty víš, kdo ho poslal?“

„Jo, chtějí mě, aby mohli dostat Morena,“ vymyslel okamžitě výmluvu Monato a více si Propena nevšímal.

„A na ten oheň máš taky nějakou odpověď? Ještě jsem neviděl, aby něco vzplálo a vzápětí se samo
uhasilo!“

Monato se na Propena otočil a vrhl na něj nepříjemný pohled: „O co ti jde, Prope? Pokud mi chceš předhazovat, jak jsem se zachoval naprosto nezodpovědně, tak tě zklamu, věděl jsem co dělám, proč to dělám a jaký nejspíše bude výsledek. A předpokládal jsem i to, že ten oheň skončí, protože když jsme kolem těch stromů procházeli, všiml jsem si, že byli něčím potřené a Carter měl v ruce další spouštěč. Je spousta chemických látek, které jednoduše vyhoří a víc se nestane. Má domněnka je ta, že nás to mělo donutit jít trasou, kterou oni chtějí, jenomže Carter ten ohňostroj spustil dřív, protože jsme ho zahnali do kouta. V prvé řadě jsem splnil svou náplň práce a tou je zajistit bezpečí jednotky. Znáš mě celý život, já nejednám neuváženě a bez ohledu na následky. Jednotka je v pořádku, cesta uvolněná, nebezpečí eliminováno a informace získány, takže pokud nemáš další připomínky, rád bych se vydal na cestu. Kvůli tomu šaškovi jsme ztratili už spoustu času.“ 

Nastalo naprosté ticho. Muži po sobě překvapeně koukali. Nejen, že Monato nejspíše opravdu věděl co dělá, ale nikdy ho nezažili, že by s Propenem mluvil tímhle tónem. Vždy se dohadovali, patřilo to k nim, ale mladík se pokaždé držel zpátky. Bylo to poprvé, kdy si tak pevně stál za svým názorem a nehodlal se nechat zviklat.

„A o co jde tobě, Monato? Jsme jednotka, která pracuje společně, nemůžeš nás odsunout stranou a sám stát proti všem problémům,“ odvětil tiše Propen.

„O co mi jde?“ usmál se Monato. „Chci splnit misi a vrátit se s vámi všemi domů. Poslouchal jsi mě? Já věděl, co dělám a rozhodně to nebylo odsouvaní vás ostatních. Když vím, že jsem jediný, koho nezabije, protože mě potřebují živého, tak takové situaci logicky budu čelit sám. Tím zajistím, že dál budeme pokračovat v kompletní sestavě. Ty bys na mém místě udělal totéž a všichni ostatní taky. Už nejsem malé dítě, nemusíš kontrolovat každý můj krok.“

Monata mrzelo, že zrovna Propenovi musí lhát, ale nemohl dovolit, aby se o něj báli a především nemohl dát najevo, že v tu chvíli, kdy stál proti nepříteli vůbec nepřemýšlel nad následky. Poslal je pryč a chtěl odpověď i za cenu vlastního života.