"Šedunko!" Zavolal někdo poblíž. Šedunka se konečně vzbudila, vykoukla z dutiny a spatřila Kopretinu. Byla asi dvacet liščích délek před ní. Naštěstí pršelo, takže ji Kopretina nemohla cítit. Pak odešla dál. Cože? Oni mě hledají? Stejnak mě ti myší mozci nenajdou! Vždyť prší! pomyslela si Šedunka a rychle zhltla myš. Potom opatrně slezla ze stromu. Ještě se naposledy ohlédla a utíkala pryč směrem k Temnému klanu. Jak tak běžela lesem zahlédla i Hnědosrst. Schovala se jí. Při pohledu na ni Šedunku zabolelo u srdce. Hnědosrst byla celá ztrápená a chodila se svěšenou hlavou.
"Šedunko!" Mňoukla a rozhlédla se.
Šedunka ji ignorovala a běžela svou cestou.
Po chvíli se zastavila a zavětřila. Ucítila pach králíka. "Aspoň se pořádně najím!" Řekla si spíš pro sebe a začala se plížit. Králík byl skrytý v keři a proto Šedunka přešla do lovecké pozice a skočila. Přistála vedle něj. Králík se lekl a zastavil se. Pravděpodobně byl překvapený náhlým přepadením. Zakousla ho a nesla ho v tlamičce. Najednou se Šedunka zhrozila, protože přestávalo pršet. Musí do Temného klanu dorazit co nejdřív! Zrychlila, avšak váha králíka ji zpomalovala.
Něco zapraskalo a Šedunka se lekla. Zatajila dech a rozhlédla se kolem sebe, ale neviděla nic podezřelého. Pak pokračovala dál k Temnému klanu. Možná, že to byla jen myš nebo králík. Problesklo hlavou Šedunce. Zastavila se. "Tady tohle místo znám! To je.... to je hranice našeho území! A tam..... tamto je území Temného klanu! Jsem v cíli!" Vydechla Šedunka, položila králíka na zem a málem vyskočila. Jenže skákat nemohla. To by totiž mohl být pohyb, který by mohl Šedunku stát život.....
Nadechla se a vykročila vpřed. Nikde nikdo, jen..........

Tak a další kapitola je na světě! Sice byla hodně krátká, ale doufám, že se vám líbila! Tak ahuuuj! 😺😺😺