Bílotlapka se plížila za hrabošem. Už to byl asi týden od doby co jim Bílá Záře řekla pravdu a ta touha po pomstě , ten vztek a ta zlost pořád nezmizeli.  Její sestra se s Bílou Září už normálně bavila ale Bílotlapka ji už ze svého života odstrčila. Nechtěla mít v životě osobu která jí tak moc ublížila a hlavně osobu která ublížila Jinovatince. Ublížení její sestře  už bylo pro Bílotlapku přes čáru a nehodlala se s takovou lhářkou , které to zřejmě bylo ukradené bavit. Díky tomu ale byla víc osamělá. Byla zvyklá že téměř každý večer pověří s matkou a sestrou ale teď když ji Bílá Záře zradila , večeřela sama.  Opatrně se přikrčila za nízkým už téměř holým keříkem. Kolem něj leželo na zemi spousta suchého, spadaného listí a ona tak musela na hraboše skočit z větší dálky protože by jí mohlo zakřupat pod tlapkami a hraboše vyplašit. S přimhouřenýma očima sledovala malé hnědé zvířátko a potom skočila.  Dopadla na jeho drobné tělíčko a přesně , rychle a čistě mu zlomila vaz. Chvíli se rozhlížela kam ho dá a nakonec ho položila ho dutiny v keři. Byla součástí lovecké hlídky spolu s Drápem , Jestřábím Pazourem a Černým Stínem ,ale hlídka ji moc nebavila takže se od nich odpojila a lovila spíše samostatně. Vím sice že hlídka je povinnost ale je to hrozná nuda.  Není nic nudnějšího než jen větřit a chodit pořád dokola. Pomyslela si kysele. Přesto se k nim ale čas od času musela připojit takže zavětřila , našla jejich stopu a vyrazila za nimi. Nenápadně se připlížila za Drápovým mohutným tělem a doufala že si nikdo nevšiml že zmizela.  Bohužel takové štěstí neměla.  ,,Kde jsi byla '?  Zavrčel chladně Dráp aniž by se na ni otočil. ,,To máš oči i vzadu"? Ušklíbla se drze Bílotlapka a ignorovala jeho otázku.  ,,Tohle není první hlídka kde jsi se takhle zatoulala.  Doufám že si o tom s tebou Potůčka promluví " zavrčel Dráp. ,,Hlídka je tvoje povinnost. Všichni ji musíme plnit ikdyž nás to nebaví " zavrčel Jestřábí.  ,,Neříkejte mi že jste to jako učednici nedělali " ušklíbl se Černý Stín. Bílotlapka protočila očima když se trojice kocourů začala hádat a ucítila zvláštní  , škodolibé potěšení že se jí podařilo vyvolat hádku ale hned to zahnala. Opět se od hlídky oddálila a náhle mezi stromy spatřila Černotlápkův temný kožíšek. Svýma temně zlatýma očima ji upřeně pozoroval. Bílotlapka se na chvíli pozastavila ale pak se za černým kocourkem vydala. Ať si Dráp a Jestřábí říkají co chtějí.  ,,Hlídka je pekelná nuda co "? Uchechtl se Černotlápek. ,,To teda je.  Ale nevím jak to zrovna ty můžeš vědět když jsem tě nikdy na žádné hlídce neviděla "mňoukla Bílotlapka a na chvíli se ztratila v jantarových očích. Černotlápek se odvrátil jakoby mu byl oční kontakt nepříjemný a Bílotlapka si trošku povzdechla. Jí oční kontakt s Černotlápek vůbec nevadil.  ,,Kam mě vedeš "? Zajímala se. ,,Uvidíš " mňoukl Černotlápek tajemně a hbitými skoky proběhl úzkou mezerou mezi hustými keřy. Bílotlapka se zastavila a zadívala se na nádhernou louku plnou rudých květů. Všude voněl pyl , v trávě bzučel hmyz , byl tam slyšet  i cvrkot cvrčků , a paprsky slunce jí oproti chladnému ročnímu období krásné hřáli. Bílotlapka si říkala jak je možné že je tahle louka tak živá když je konec podzimu ale potom to zahnala.  Na takhle krásném místě se jí nechtělo přemýšlet.  ,,Ani jsem nevěděla že tu" zašeptala a posadila se do hřejivé trávy.  Černotlápek si sedle vedle ní. ,,O tomhle místě vím jen já , Půlnoc a moje učitelka " ušklíbl se.  Pak trošku zvážněl.  ,,Co se s tebou děje ? Poslední dny si vůči své matce hrozně  odtažitá , vypadáš naštvaně a smutně zároveň. Co se stalo "? Mňoukl a zadíval se jí do očí. Bílotlapka si olízla tlamičku.  Najednou měla sucho v krku a nevěděla co říct.  Měla by mu to říct ? Konec konců Černotlápka vždycky nesnášela.  Ale je pravda že poslední dobou k němu začínala cítit něco jiného než nenávist. Bylo to jako zvláštní druh sympatie ,něco co nikdy k nikomu necítila a neměla tušení co to je , a proč něco takového cítí  zrovna k němu. A navíc se jí s ním hrozně dobře povídalo. Rozhodla se že se mu svěří. ,,Bílá Záře není naše pravá matka " zamumlala.  ,,Cože "? Černotlápek se na ni šokovaně podíval. ,,Jo. Není naše pravá matka . Celý život nám lhala a teď se tváří že jí to je jedno " zavrčela Bílotlapka a zamrkala aby zaplašila slzy.  ,,To bude v pořádku " zamumlal Černotlápek a opatrně se k ní přitulil.  Bílotlapka ztuhla , neschopná pohybu ale když ucítila jak se jeho hebký ,temný kožíšek otírá o ten její tiše zavrněla

Když už byl večer Bílotlapka ležela před učednickým doupětem. Chladně pozorovala sestru a Bílou Záři jak spolu večeří. Kéž by to zase bylo jako dřív.  Ale já už se na tu lhářku u jídla nemůžu ani podívat. Bílotlapka sama dnes nejedla.  Neměla nějaký velký hlad a přestože jí malinko kručelo v žaludku nevšímala si toho. Na jídlo neměla poslední dobou ani pomyšlení. Zdálo se jí že každý den když vidí chladný výraz Bílé Záře vztek sílí. Sílí a sílí. Až jedné noci ten vztek praskl

Bílotlapku by nikdy nenapadlo že to udělá. Nikdy by jí nenapadlo že bude taková , nikdy by jí nenapadlo že z ní stane zrůda. Ale s tou zrůdou ještě předbíháme.  Žádná kočka se nikdy nenarodí zlá a to ani v případě Bílotlapky. Sice zde byly psychopatické náznaky , byla zde ta radost z utrpení a s výbušnost ale ještě to nebylo v takové míře aby to způsobilo katastrofu.  Jenže její život jí dohnal k tomu aby se zrůdou stala.  Ale to opět předbíháme.
Tu noc Bílotlapka nemohla spát.  Převalovala se v pelíšku a zírala na strop doupěte.  Ostatní učedníci vedle ní poklidně oddychovali ale jí se nedařilo zamhouřit oči. Vztek byl tak silný že měla chuť vyskočit na tlapky a něco udělat. Udělat něco špatného. Zaryla drápy do mechové podestýlky a povzdechla si. Měla hroznou chuť to udělat.  Hroznou chuť už ten obličej své nevlastní matky nikdy nespatřit , hroznou chuť tu lhářku a zrádkyni odtrhnout od její sestry. A tehdy se Bílotlapka rozhodla.  Zvedla se na tlapky a opatrně vyšla ven z doupěte. Nevěděla ještě přesně co chce udělat ale zároveň , zároveň věděla.  Byla ze svého chování příšerně zmatená ale opatrně vešla do doupěte válečníků. ,,Bílá ? Bílá Záře "! Sykla tichounce a štouchla do ní tlapkou.  Bílá kočka zamžourala a upřela na ni pohled svých jantarových očí.  ,,Bílotlapko co - začala Bílá Záře na Bílotlapčin vkus až moc nahlas.  ,,Pššt. Chci si s tebou promluvit.  O samotě " zašeptala Bílotlapka.  Bylo to špatné. Bylo to zvrácené ,bylo to proti válečnickému zákoníku , bylo to proti všemu ale ona si nemohla pomoct.  Nechala svoje instinkty, instinkty vraha které byly kdesi hluboké skryté , v hloubě její duše aby jí ovládli a vypluli na povrch. Obě dvě bílé kočky vyklouzli z tábora a Bílotlapka si vzpomněla co jí řekla Potůčka.  ,,Bahno zakryje tvůj pach. " Kéž by Potůčka věděla k čemu tuhle informaci její učednice využije.....
Bílotlapka "uklouzla " a spadla přímo do bahna které tiše začvachtalo. ,,Jsi v pořádku"? Mňoukla Bílá Záře a pomohla jí vstát na tlapky.  ,,Jo. Očistím si to u řeky " usmála se falešně Bílotlapka.  Mohli bysme říct že tenhle dokonalý plán je potřeba plánovat alespoň den předem.  Ale Bílotlapka na tohle měla talent.  Obrovský talent který se jen tak u nějaké kočky neobjeví. Talent na plánování vražd tak aby jí nikdo neodhalil. Zastavili se u řeky. Bílotlapka si sedla na její břeh a sledovala krásnou ,lesklou říční hladinu třpytící se v měsíčním svitu. Nebyla to přímo ta velká řeka na jejich území ale byla to menší říčka nedaleko tábora.  ,,O čem jsi chtěla mluvit ?" Zamumala Bílá Záře.  ,,O čem myslíš "? Zavrčela Bílotlapka aniž by se na nevlastní matku podívala. ,,Já bych s tebou taky chtěla mluvit.  Chci ti jen říct že mě hrozně moc mrzí to jak jsem se k tobě a tvé sestře zachovala. Vím že jsem vám neměla lhát ale musíš pochopit jak by bylo kruté říct vám pravdu jako malým koťatům.  A jak bylo těžké pro mě vám to říct rovnou " povzdechla si Bílá Záře.  Bílotlapka necítila vůbec nic.  Žádnou empatii , žádný smutek , žádnou provinilost.  Bylo to jakoby byla někým jiným.  Náhle Bílé Záři její slova nevěřila. Léžerně se zvedla na tlapky a konečně se na ni  podívala .  ,,Ublížila jsi mě a Jinovatince. "zavrčela chladně a propalovala ji pohledem.  ,,A za to zaplatíš " než se Bílá Záře nadála Bílotlapka máchla přední tlapkou a udeřila jí do čela.  Náhle měla drápy od její krve a ucítila jak jí tělem projela vlna vzrušení. Olízla si zakrvácené drápy a slastně přivřela oči. Tak skvělá chuť.  Tak skvělý pocit. 
Sklonila se nad Bílou Záři. Viděla že je kočka v bezvědomí a tak se jí zakousla do hrdla.  Ale zatím ji nezabila.  Měla to totiž vymyšlené jinak.  Chytila ji za kůži a začala jí táhnout do vody. Voda by bahno mohla smýt a přestože by z mokré mrtvoly nikdo neucítil , Bílotlapka nechtěla nic riskovat. Položila jí  levou přední tlapku na hrudník a pravou jí ponořila hlavu pod vodu. Omráčená kočka se nemohla nijak bránit. Bílotlapka se cítila jako nikdy.  Jak skvělý pocit to byl když se její oběť nemohla bránit. Jak skvělý pocit to byl když se její hrudník plnil vodou. Víc a víc. Bílotlapka jí držela hlavu pod vodou tak dlouho dokud bílá kočka nepřestala dýchat. A potom ji pustila.  Bezvadné tělo se začalo poklidně vznášet na hladině. Bílotlapka automaticky vytvořila předními tlapkami stopy v bahně aby to vypadalo že Bílá Záře uklouzla.  Věděla že z rány na hlavě si ostatní kočky asi domyslí svoje ale bylo jí to celkem jedno.  Hlavně že byla mrtvá. Bílotlapka si sama hbitě skočila do chladné vody aby se vykoupala. Výčitky přišly až ráno. 

Další kapitola na světě xd. Myslím že většina z vás už čekala co Bílotlapka XDD. Doufám že se kapitola líbila.
Vaše Luna 😘