,,Ahoj "zavrněla se svůdným úsměvem na Skřivanpírka a sedla si k němu a Noční. Černá kočka ji probodla pohledem , že takhle mluví s jejím druhem,ale Skřivanpírko jen rozpačitě sklopil pohled a zamrskal ocasem. Jsou tak roztomilí když jsou nervózní.
Pomyslela si Bílá s úšklebkem. ,,Jak bylo na lovu "? Zeptala se. Přestože na lovu byli oba dva ,dívala se jen na Skřivanpírka. Koutkem oka však sledovala také Noční a vychutnávala si vztek v jejich očích.
Vztek je cenná emoce...
,,No dobře ,znáš to "odkašlal si rozpačitě. Bílá Růže se jen svůdně pousmála. ,,Proč jsi nervózní ? Já ti přece hlavu neukousnu. Takovýhle pořádný kocour jako ty , nemusí mít strach" pousmála se. ,,Já nemám strach. Jen jsem nervózní z tak ,krásné kočky" odkašlal si a podíval se na ni. Zdálo se ,že jeho družka už pro něj přestala existovat. Bílá se lstivě usmála. Hra nám může začít.
,,Myslíš si že jsem krásná "? Zavrněla nevinně a oči jí spokojeně zableskly ,když viděla v očích Noční bolest. Ach já vím jak ti je.....Vím přesně jak se teď cítíš Noční. A dělá mi to dobře....
Neskutečně dobře....
Musela to šířit dál. Kdyby tu bolest ,to trauma ,tu hrůzu ,nešířila dál ,kdyby zlomené srdce a raněné city ,nerozšiřovala mezi další kočky ,utopila by se v tom. Deprese a bolest by ji postupně zabily. Neměla jinou možnost a tohle bylo jediné co jí dělalo radost. Nemohla za to. Nemohla za to ,že se narodila s psychopatickými sklony ,nemohla za to , že měla násilného druha,který jí ničil život a probudil to v ní. Nemohla za to ,že působit bolest jiným bylo její jediné potěšení. Byla to jediná radost , jediné světlo v tomhle světě a nyní tu radost mohla praktikovat pořád. Mohla být šťastná.
Ach být šťastná....
Co to vůbec je ?
To prozatím nikdy nepoznala. Krev ,mučení ,bolest potlačily její démony ale pravé štěstí zažila až později.....
Ale na to se teprve dostane. Prozatím jí dělalo dobře ,ničit a trhat srdce ,těla i životy. Byla to její nová záliba a neskutečně si to vychutnávala. ,,Jednou bysme si mohli zajít na procházku co ty na to "? Usmála se na něj. Schválně s ním mluvila před jeho družkou. Schválně aby viděla bolest v jejích očích....
Dobíjelo jí to. Celou dobu co mluvila se Skřivanpírkem se dívala do očí Noční ,a čím větší bolest se tam rozlévala ,tím větší měla radost. Tím víc si pomáhala. Tím jí bylo líp. Tím víc zaplňovala svou vlastní bolest.
,,No jasně ,jasně to zní dobře " pousmál se rozpačitě Skřivanpírko. Bílá Růže se pouze usmála. ,,Tak fajn. Budu se těšit "zavrněla svůdně. ,,Ty parchante jeden prolhanej ! Tvrdil si ,že mě miluješ "! Zavřískla Noční v slzách. Bílá Růže se usmála ještě víc a vzdálila se. Posadila se před válečnické doupě a s ušklebkem sledovala jejich hádku. Noční ho teď opustí a Skřivanpírko bude potřebovat utěšit. Bude zranitelný....
A ona mu to jeho zlomené srdce zlomí ještě víc....
Tak jako ho Černodráp zlomil jí....
,,Nečekal jsem ,že jsi až taková mrcha "ozvalo se vedle ní mírně pobavené zavrčení. Jakmile poznala vlastníka hlasu ,srdce se jí opět rozbušilo a začalo se jí hůře dýchat. Krvedráp se posadil vedle ní ,a chvilku s ušklebkem pozoroval hádající se pár ,který dělal scénku celému táboru. ,,Ráda jsem tě vyvedla z omylu. "Ušklíbla se a pozorovala scénku před sebou. Nemohla se na něj podívat a zase se setkat s pohledem světle zelených očích na ,které nyní myslela pokaždé když uléhala do pelíšku. K její smůle ,nebo spíš k jejímu štěstí ,Krvedráp o oční kontakt nejspíš nezdál. Naopak ,zdálo se ,že mu to vadí. Bílou to na jednu stranu mrzelo, protože měla pocit ,že to jeho očí by se vydržela dívat hodiny. Na druhou stranu byla ráda , protože už tak byla rozpolcená díky jeho blízkosti. ,,Jak ti to jde se Soumráčkem?" Zeptala se ho. Chtěla si s Krvedrápem povídat. Nikdy s nikým moc nemluvil ,zdálo se ,že společnost moc nemusí. Ale Bílá měla nějaké hrozné nutkání si s ním povídat. ,,Jde to "pokrčil s typicky lhostejným pohledem mohutnými rameny. ,,Jen si myslím že bude úplně k ničemu "dodal potom s úšklebkem. ,,Myslíš ? Dává moc najevo city ,nebo je slabý "? Bílá se na Krvedrápa otočila. Ani se na ni nedíval když s ní mluvil....
,,Slabý nevím. Boj jsme ještě netrénovali. Ale zabít ty nechutné city v něm, bude těžké , dává je najevo jako kde jaká nula tady "zavrčel Krvedráp. Pak se zvedl na tlapky a ležérním krokem vykročil k doupěti válečníků. Bílá Růže si trošku zklamaně povzdechla ,ale pak ji něco napadlo. , ,Ty Krvedrápe "? Zavolala za ním ještě. Zastavil se ,a s protočením panenek se na ni podíval. ,,Ještě něco "? Zavrčel podrážděně. Ladně se zvedla na tlapky a zamířila k němu. ,,Nechceš se jít zítra trošku pobavit ? Třeba s nějakým mazlíčkem,nebo tulákem ? Chybí mi čerstvá krev..."zavrčela se svůdným úšklebkem. Na Krvedrápa však její kukuč očividně nepůsobil. Jen opět pokrčil rameny. ,,Můžeme."ušklíbl se a opět se vydal k doupěti. Bílá Růže si byla vědoma toho že s ním bude poprvé delší dobu o samotě ,ale jednak se potřebovala zbavit těch citů k němu a jednak ho chtěla víc poznat. Musela překonat tu strašnou rozpačitost co k němu cítí.
Protože zlomené srdce už si nemohla dovolit....
Už nikdy....

Když nastal večer ,s dokonale uhlazeným a upraveným kožíškem seděla před doupětem a čekala na Skřivanpírka. Dala si jeden jediný cíl a to vyspat se s ním. Vyspat se s ním ,zbavit se na něm toho strachu z doteků a pak ho prostě odkopnout. Dělala teď ze sebe děvku,ale bylo jí to jedno.
,,Bílá vážně se chceš tahat se zadaným kocourem ? Rozbila jsi jim vztah "zavrčela Jinovatka vyčítavě a sedla si vedle ní . Bílá Růže jej protočila očima. ,,Já vím sestřičko. To byl účel. A neboj ,se jen si užiju a ráno ať se k té své náně klidně vrátí "uchechtla se. ,,Cože ? Vždyť mu zlomíš srdce "! Zavrčela Jinovatka nevěřícně. ,,Já vím. A to je účel. A jestli teď dovolíš ,moje kořist už čeká na kraji tábora. "Zavrněla sladce směrem k sestře ,nechala ji tam šokovanou stát před doupětem a přišla k němu. ,,Moc mě mrzí co se stalo mezi tebou a Noční. Hrozně se ti omluvám. "Řekla s falešnou lítostí a nasadila soucitný pohled. ,,To je v pohodě "zavrtěl hlavou Skřivanpírko. ,, Nicméně si musíš od Noční odpočinout. Trošku se uvolnit "řekla s úsměvem ,zatímco šli do lesa. Už se připravovala na to ,že se jí zase bude dotýkat kocour. Musela se toho strachu zbavit a dnes v noci se ho zbaví. ,,Jo asi jo. A mě taky mrzí co se stalo Černodrápovi "zamumlal Skřivanpírko. Prudce zaryla drápy do země a oči jí ztmavly. Černodráp....
Černodráp ....

Zabořil jí drápy do hrdla až nemohla dýchat a přitiskl jí k zemi. ,,Začínáš mě vážně štvát Růžičko "! Zasyčel. ,,Myslíš si ,že na mě taková nula jako ty bude křičet ?! Že máš na to snad právo ?!" Byl totálně rozzuřený. Takhle naštvaného ho ještě nikdy neviděla. Hvězdný klane co ho tak naštvalo ?!
Ledově modré oči měla vytřeštěné strachy. Omluvila by se mu ,ale drápy měl zaryté v jejím hrdle tak ,že nemohla skoro ani dýchat natož mluvit. ,,Poslouchej mě dobře. Doteď jsem byl hodný ,ale to se mění !"zavrčel nasupeně.

Další vzpomínka.
Srdce jí zahořelo bolestí.
Nesnášela ho.
Proč o něm musí všichni mluvit ?
,,Nemluv o něm. Slyšíš ? Nemluv o něm. Už nikdy "zavrčela na Skřivanpírka. Její tón byl jiný. Plný vzteku a potlačované bolesti. Její oči byly jiné.
Plné špatných vzpomínek....
,,Promiň. Promiň Bílá "zamumlal a položil jí ocas na rameno.
Dotkl se jí kocour....
Udělalo se jí zle a žaludek jí začal dělat kotrmelce. Nic neřekla ,jen si lehla do trávy a nějak se přiměla mu olíznout tvář. Skřivanpírko se pousmál a rozpačitě zamrskal ocasem.
Tohle není Černodráp. Černodráp je mrtvý. Černodráp je mrtvý a tohle je jen moje kořist. Pohraju si ,a odkopnu ho. Lámat srdce budu já jim ,ne kocouři mně.
Nechala ho ,aby jí začal čistit kožíšek ,ale nedokázala se uvolnit. Dokonce ani nezavrněla.
I Černodráp jí čistil kožíšek.....
Opět se jí udělalo zle.
,,Jsi v pořádku "? Zeptal se Skřivanpírko opatrně. ,,Dělám něco špatně "? Zamračil se. ,,Ne ty ne. "Pousmála se. Vůbec jí tenhle nesmělý a opatrný kocour nevzrušoval. Ona chtěla někoho sebejistého.
Chtěla konečně někoho ,kdo když by se jí dotkl ,tak by v ní vybuchl ohňostroj.
Ale hlavně už to chtěla mít za sebou. Měla strach z dotyků ,bála se Černodrápa ale tohle nebyl Černodráp.
Byl to jen kocour s raněným srdcem,které mu zlomí.
Není to Černodráp.
Černodráp už se mě nemůže dotýkat.
Nádech výdech. Otevřela oči a opět se podívala do až moc milé tváře. Náhle ji něco napadlo. ,,Pokračuj "vybídla ho tiše a zavřela oči. Představovala si místo Skřivanpírka Krvedrápa....
A to jí pomohlo se alespoň trošku uvolnit.

Paprsky slunce ozařovaly kožíšky dvou psychopatů mířících k území dvounožců. Bílá tam popravdě ještě nikdy nebyla ,ale protože byl Krvedráp očividně kdysi samotář,vyznal se tu ,takže ho nechala ať ji vede. Už téměř cítila teplou kočičí krev ve své tlamě. ,,Tudy "zavrčel mohutný kocour a obratně vyskočil na nízkou větev malého smrčku, Bílá se odrazila a hbitě vyskočila za ním. Oba dva ,přeskočili ze stromu na nějakou narudlou zídku a hned na to z ní seskočily na něco co vypadalo jako louka ,ale bylo tu až moc pachu dvounožců a nějaké plodiny ,které Bílá neznala. Ani ona ,ani Krvedráp se tu necítili moc dobře ,ale to se brzo změní. ,,Dívej "zavrčel tiše Krvedráp a na tváři se mu objevil nádherný ,krutý úšklebek. Bílá Růže před sebou spatřila hnědou kočku s obojkem kolem krku a třemi koťaty za tlapkami. Očividně jim něco ukazovala. Bílá si s hrůzou a studem uvědomila ,že ještě nikdy nezabila kotě. To se ale změní.
,,Beru si ta koťata "zavrčela tiše směrem ke Krvedrápovi. ,,Jak chceš "zavrčel s úšklebkem a dál pozoroval jejich oběti. Jakmile se kočka a koťata přiblížili , mohutně se odrazil a s ušklebkem jí srazil k zemi. Bílá se jen ladně zvedla a lehkým krokem zamířila ke koťatům. Vnímala že na koťata kočka volá ať utečou ,ale její slova se ztratila v bolestném řevu. Bílá se psychopaticky zasmála a vrhla se na trojici koťat. Ten strach jí dělal tak dobře....
Vrhla se na malou hnědou kočičku a pevně ji sevřela v tlamě. Uslyšela zakřupání lahodných kostí a v tlamě ucítila tak lahodnou krev jako nikdy. Oči jí ztmavly. Hodila mrtvou kočičku na zem a vrhla se za utíkajícími koťaty. Jedním lehkým skokem je dostihla a zakousla se kocourkovi s šedou srstí do zadní nohy. Bylo tak snadné ji oddělit od těla....
Brzo už pole naplnil pláč a vřískot.
Tohle bylo to jediné co znala....
Tohle bylo to jediné co ji naplňovalo....

Takžeeeee infíčko ohledně příběhu xd. Uděláme to jako část jedna a část dva ale v jedné knize xd. Tohle byl konec první části a další kapitola bude něco jako začátek druhé části xddd a ano opět jsem líná to po sobě číst xd
Vaše Luna