Poz. Autorky: poslechnout song v médiích ☝🏼☝🏼

,,Vstávej" zasyčel nenávistně. Snažila se potlačit slzy, opravdu snažila ale nešlo to. Protože to příliš bolelo. Bylo toho moc....
Nechápala, jak ho kdy mohla milovat. Nechápala, že byla tak slabá a ubohá, že se mu nikdy nepostavila. Nechala, proč stále leží na zemi v kaluži vlastní krve místo toho, aby bojovala.
,,Prosím..." Zavzlykala mezi slzami.
Jediné co chtěla bylo, aby ji zabil. Jediné co si přála, bylo umřít....
,, Nedokážeš ani vstát?" Zavrčel a pohrdavě se zasmál. Už se na ni nezlobil, jen si vychutnával její ponížení.
,,Zabij mě" zakňučela mezi slzami. ,, Prosím... Ukonči to". Nebylo to ani tím, že by zažívala takovou bolest, že by si přála umřít. Bylo toho na ni prostě příliš. Příliš utrpení, příliš bolesti, příliš zklamání. ,,Zabij mě sakra!" Vřískla na něj a pokusila se přes slzy nějak zvednout na tlapky ale v ten moment dostala další facku, která ji srazila na zem.
Černodráp k ní přišel, přitiskl ji k zemi a sklonil se k jejímu uchu. ,,Zabít tě, by bylo příliš jednoduché. Nebyla by to zábava. Nezabiju tě teď Růžičko. Ne, radši tě pomalu budu ničit a pozorovat, jak nakonec ten svůj pitomý život ukončíš sama."
,,Co jsem ti kdy udělala?" Zavzlykala a přikryla si předními tlapkami oči, aby na něj neviděla.
,,Nic. Vybral jsem si tě jako svůj cíl jen proto, že jsi byla namyšlená. Myslela sis o sobě, že jsi nejlepší na světě a všichni kolem tebe jsou jen pitomé nuly. Ale víš co je pravda Růžičko?" Černodráp se sklonil k jejímu uchu. ,,Že ta největší nula jsi ty. Myslela sis, že tě miluju, ale pravdou je, že tě nikdy nikdo nebude schopný milovat. Ať už se zamiluješ do kohokoliv, nikdo ti tu lásku nebude opětovat a víš proč? Protože nejsi hodna lásky. Nikdy, nikdy nezažiješ jaké to je, když ti někdo opětuje lásku. Nikdy nezažiješ ten pocit jaké to je, když jsi u někoho v bezpečí. Protože ty nejsi v bezpečí. Nikdy přede mnou nebudeš v bezpečí. A hlavně nikdy nebudeš nikým milována. Protože TY si tu lásku nezasloužíš.....

Tahle vzpomínka ji strašila celé ty roky. Celé roky si říkala, že všichni ti kocouři kterým zlomila srdce ji nikdy nemohli milovat, že ani ten co se kvůli ní zabil, ji nemohl milovat. Protože si myslela, že si lásku nezaslouží. Celé ty roky se to v sobě snažila dusit....

A teď, když se po dvou letech znovu zamilovala, přišlo zklamání. Teď znovu cítila tu odpornou bolest v hrudi.

Nechtěla už nikdy mít zlomené srdce. Vždyť si to od Černodrápovi smrti přece slíbila ne? Slíbila si, že lásku vymaže ze svého života a že už se nikdy nezamiluje. Slíbila si, že žádnému kocourovi už nikdy nedá své srdce....

Ale porušila to. Porušila to a znovu se zamilovala, znovu se zamilovala do kocoura, co považuje lásku za úplnou pitomost, do kocoura, co je teď u řeky, na jejich místě, s nějakou jinou kočkou, která si usmyslela že s ním chce mít koťata.

Takovou lákavou nabídku nemůžu odmítnout

No, předtím bys ale musel najít nějakou kočku, která by tě milovala a byla by ochotná ti ta koťata porodit

Vždycky jsem tě milovala a vždycky budu.

Copak ona Krvedrápa snad nemilovala? Copak ten pitomec neviděl, že je pro něj mnohem lepší volbou, než Mlžná Květina? Copak neviděl, že jejich koťata by byla schopna výjimečných věcí?
Proč se do háje nenabídla, když jí řekl, že by jednou koťata chtěl? Proč mu neřekla, že je s ním klidně bude mít?

Zastavila se na jedné skále, aby se mohla vyplakat.
Na té samé skále, ze které chtěla skočit když ještě byla s Černodrápem.
Teď tu byla znovu. A znovu se zlomeným srdcem. Znovu se cítila naprosto zahanbená a zničená.
Znovu....

,, Měla jsem mu říct, že ta koťata mu dám já...Měla jsem mu říct, že ho miluju a udělám pro něj cokoliv. Teď už je pozdě" kňučela tiše v slzách.

Už to nezvládala a její drápy si našly cestu k její tlapce. Zaryla a trhla. Zaryla a trhla. Znovu a znovu dokud neměla přední tlapky zmáčené krví.

Když se poté zvedla a zamířila k malému jezírku, aby se šla od vlastní krve očistit, spatřila v hladině vody svůj vlastní odraz.

Vážně Bílá? Tohle se z tebe po těch dvou letech tvrdé práce stalo? Zase ses vrátila to starých kolejí?

S naprostým odporem, pozorovala svůj pocuchaný kožíšek, zarudlé oči od pláče a tlapky rozervané na kost.

Už neviděla tu krásnou sebevědomou kočku, kterou ze sebe vybudovala. Viděla jen zoufalou trosku.

Musím se dát dohromady. Nesmím se znovu položit. Slíbila jsem si, že se kvůli žádnému kocourovi už nikdy nebudu trápit...

Co to právě dělá? Proč pláče?

Proklínala se za to, že nenabídla, že se matkou jeho koťat stane ona. Ale vážně by to chtěla?

Vzpomněla si, co řekl Krvedráp Mlžné.
Byla bys ochotná porodit koťata, která projdou tvrdým výcvikem? Porodit koťata někomu, kdo by o tebe, jakmile bys je porodila nezavadil pohledem? Zbláznila ses?

Mlžná s tím souhlasila. Mlžná to chtěla.

Ale Bílá chtěla mít koťata jen z lásky která bude oboustranná. Nechtěla v jeho očích klesnout tak, že bude vypadat jen jako přecitlivělá děvka zoufale toužící ho jeho lásce.

Možná měla zlomené srdce, zničenou duši a všechny představy o lásce, ale měla něco, co Mlžná očividně ne.
Měla svou sebeúctu.
__________________________________

Poté co se dostatečně omyla od vlastní krve se jen tak bezcílně toulala po lese.

Za žádnou cenu se teď nechtěla vrátit zpátky k řece, protože by nesnesla kdyby se na ty dva musela dívat.

Nesnesla by kdyby viděla, jak se ho Mlžná dotýká. Jak se dotýká kocoura, do kterého se Bílá zamilovala od doby, kdy ho poprvé uviděla.

Já se k tobě hodím. Já jsem jediná kdo ti rozumí. Copak nevidíš, že patříš ke mně a ne k ní? Nevidíš to Krvedrápe?

,, Bílá?" Hlasité zamňoukání ji probralo z myšlenek.

Prudce se otočila a s hrůzou zjistila, že zar ní stojí její nová učednice, která ji právě teď vidí s roztrhanými tlapkami a očima opuchlýma pláčem.

,,Co tady děláš?" Zavrčela Bílá Růže tiše, ale hlas se jí ještě třásl od pláče.

Vlaštotlapička si ji jen zkoumavě prohlížela jejíma modrýma očima.

,, Modrotlápek se ptal, kdy půjdeme na výcvik. Řekla jsem mu, že tě půjdu najít, ale nevypadáš v úplně dobrém stavu. Stalo se něco?" Vlaštotlapička si ji zvědavě prohlížela.

Ještě že tady je ona a ne Modrotlápek. Ještě že mě Modrotlápek takhle nevidí.
Ještě, že můj učedník neví, jaká blbá a ufňukaná kráva, ve skutečnosti jeho učitelka je.

Jen pomalu zavrtěla hlavou a v očích jí opět zaštípaly slzy.

Věděla, že tuhle slabost by před Vlaštotlapičkou neměla dávat najevo. Byla to její učednice a ona její učitelka.

Jenže bylo tak špatné, že se někomu chtěla svěřit? Bylo tak špatné, že potřebovala něčí podporu? Krvedráp si teď s tou štětkou užíval u řeky a Jinovatce byla ukradená. Bylo tak špatné že se chtěla někomu svěřit?

Jenže to nemohla udělat. I když se Vlaštotlapičce moc chtěla vyplakat na rameni, nemohla to udělat. Nechtěla před svou učednicí vypadat jako ještě větší nula.

To ale neznamenalo, že se nemohla postarat o to, aby se něco podobného nestalo i jí.

,,Dám ti jednu radu do života" zavrčela tiše a posadila se. Vlaštotlapička na ni upřela zvědavý pohled a posadila se vedle ní.

,,Nikdy, ale nikdy se nezamiluj. Je to to nejhorší, co můžeš udělat. Možná jsi slyšela, že láska je pitomost co ani neexistuje, ale ona existuje. Existuje a když trvá, je vážně nádherná. Je to ta nejkrásnější věc, která se ti může stát. Je ale i nejhorší a věř mi, že nebolí nic tak, jako když vidíš toho, koho miluješ s jinou. Když vidíš, že tě nikdy milovat nebude a že u něj nejsi na prvním místě. Láska, tě buďto může požehnat a nebo zničit. Neriskuj to, a vůbec se jí nepoddávej. Bude škoda, že kvůli tomu, nikdy nezažiješ jaké to je být zamilovaná a milovaná, ale je taky dobře, že nikdy nezažiješ tu bolest zlomeného srdce. Že nikdy nezažiješ to, co já. "

Vlaštotlapička na ni jen chvíli zírala, něž pak jen pomalu přikývla. ,,Já stejně ani nemám do koho bych se zamilovala. Jediný kocour v mém věku kterého znám je Modrotlápek a to opravdu ne, díky" ušklíbla se kysele.

Pak jí pohled zjihnul.

,,Nevěděla jsem, že si tímhle procházíš. Ten Krvedráp je ale osel!"

Bílá sebou trhla. ,,Jak víš, že je to Krvedráp?" Zavrčela tiše.

Vlaštotlapička jen protočila očima. ,,Nejsem slepá ani blbá. Viděla jsem jeho a Mlžnou jak se u řeky, no to je jedno. A s tím co jsi mi řekla, mi to tak nějak došlo."

Bílá válečnice na svou učednici chvíli s přivřenýma očima hleděla, než jen přikývla a odvrátila se.

Vlaštotlapička je chytřejší než jsem si myslela.....

Omlouvám se, že tahle kapitola byla celkem o ničem, jen nemám úplně svůj den a chtěla jsem prostě jen něco napsat.

Přesto doufám že vás potěšila a uvidíme se u další <3

Vaše Luna 😘