"Proč zrovna já? Proč musím mít tak špatný život? Je to jako špatnej příběh" říkala jsem si v hlavě. Ve škole nemám kamarády. Nemám prakticky nikoho. Sama sobě se nelíbím, přestože mi mamka říká jak sem hezká. Jsem vysoká, mám podivnou barvu vlasů, ve které převažuje hnědá a šedé oči. Je to divné, ale mám tak divně zbarvené oči, že jsou prostě šedé. A na nose brýle. Umím kreslit. A tím snad všechny moje dovednosti končí. Jsem kopyto. Fakt. Dokážu jen tak zakopnout na rovné ploše. To jsem prostě já. Jednou jsem se rozhodla napsat na Wattpad příběh o jednom youtuberovi. Do komentáře mi napsala jedna holka, že se jí ta kniha líbila. Byla dokonce ochotná si se mnou psát na FB. Postupně jsme se poznávali. Stali jsme se BFF. Jediný problém je v tom, že ona bydlí daleko ode mě. Postupem času jsem si začala uvědomovat, že se mi líbí holky i kluci. Ano, jsem bi. A nejen to, začala jsem se do ní zamilovávat. Jednoho dne jsem ji řekla, že jsem bi. Vzala to fakt hodně dobře. O pár dní později mě seznámila se svým kamarádem. S ním si píšu doteď. O pár dní, možná i týdnů později se mi přiznala, že je taky bi. A taky, že se jí líbím. Začali jsme spolu chodit. Jsme spolu doteď. Poslední dobou přemýšlím nad tím, že bychom se s rodičema přstěhovali za ní. Problém je, že je to daleko. Musel by to být rodiný dům blízko ní. Musel by být hotoví, protože nemáme možnosti, Čas a ani peníze ho dodělávat, protože já to fakt dálka a my bychom neměli kde bydlet. Taky bychom se odstěhovali od prakticky celé rodiny. A změny nenávidím. Ale to je teď jedno. Miluju jí. Hrozně moc. Dali jsme se dohromady 16.1. 2017. Děkuju za nejlepší dva týdny mého života. Chci ti takhle poděkovat. Až ti poslu odkaz, chtěla bych vidět jak se tvaříš až si to přečteš. Miluju tě.

To je pro dnešek vše. Líbil se vám příběh? Doufám, že to holkám vydrží co nejdéle. To je pro dnešek vše. Vaše Lucy.
Anette225