Přesná střelkyně

Už zase jsem se probudila z noční můry. Všude byla černočerná tma. Ze zvědavosti jsem vykoukla z doupěte. Malé světlušky osvicovali malinkou mýtinu. Pod velkým pařezem spala učednice Jiskra. Její hnědá srst se pomalu zvedala a klesala, jak klidně dýchala. Velitelka položila hlavu na kořen stromu, který sloužil jako práh do doupěte. Chvíli přemýšlela nad svým zlým snem. Velká bouře, hroutící se skály a černota... I přes to jsem si znovu pohodlně lehla a snažila se ještě na chviličku usnout.

***

Slunce svítilo vysoko na obloze. Ještě tolik nehřálo a proháněl se tudy docela silný vítr. Hromádky sněhu ještě neroztály a malá zvířátka dospávala svůj dlouhý zimní spánek. Některá však pobíhala v keřích a nevědomky se nabízela k večeři Střeleckému klanu.
,,Tak fajn, Jiskro. Musíš se hodně přikrčit... Tak, dobře... Zadek dolů... Hlavu taky... Přesně tak a nastraž uši." šeptala Střelkyně své učednici Jiskře. ,,A teď za tou myší..." obě byli přikrčený a plížili se pomalu za kořistí, která chutně okusovala čerstvou bobuli. Jiskra vyskočila a tlapami dopadla na hnědé myšce. Zakousla se do ní a radostně jí vyhodila do vzduchu. Se zapísknutím dopadla a už se nehýbala. Nalovili ještě pár myšek a vrátili se do tábora.

***

Celý klan právě večeřel v kruhu. Nebylo v něm hodně koček a kořisti bylo dost pro každýho.
,,Pamatujete si, na tu osundou bitvu?" zachraptěl najednou šedý, už nějakou dobu starší kocour s růžovým nosem.
,,Myslíš tu, kde přišel o život náš bývalí velitel Sněhový střelec? Jistě, na tu nejde zapomenout Jahodový." odpověděla černá dlouhosrstá zástupkyně Tma docela smutně.
,,Ano, nepřišel o život jen Sněhový, ale opravdu hodně válečníků. Už jsem si myslela, že nikomu nikdy život nezachráním." povzdechla si sestra Jahodového nose, starší léčitelka Zelenotlapka. Jiskra jen zaujatě poslouchala a přitom žvýkala šťavnaté maso. V té bitvě přišla o otce, ale já jako matka se jí do těhlech myšlenek nesnažím navést. V té bitvě jsem nebyla, protože jsem nechtěla přijít o koťata. Nakonec mi zůstala jen Jiskra, za kterou jsem schopná darovat život.
,,Pak se ale zjistilo, že ste bojovali s nemocnýma kočkama." povzdechla jsem si a podívala se na Zelenotlapku.
,,Ach ano, klan se nakazil a zemřelo opět hodně koček..." odpověděla léčitelka. Mezi ně patřila moje koťátka, která se bohužel nemoci neubránila. Jediná Jiskra se nenakazila. Je ti taková jiskra naděje.
,,Ale tys to přežil, Jahodový." všichni se na něj podívali, ale on neodpověděl. Jen nepřítomně kývl. Měl takový štěstí. On byl jeden z nejlepších válečníků, který nejlépe zvládal boj. Bojovat dokázal i s nemocemi, které zatím všechny porazil.
,,No nic, zítra bych si ráda vzala ranní hlídku s Jiskrou." vstala najednou zástupkyně a podívala se na Jiskru i na mě. Já kývla a vděčně se na ní podívala. Poslední dobou se neustále hýbu a volná půlka dne mi moc pomůže. Postupně jsme se všichni přemístili do doupat a tam přečkali noc.

Po delší době pokračování! Snad se vám to líbí, budu ráda za každý hlas, komentář i opravu. Jasmine ❤

Mimochodem, někdo z vás asi nepochopil ty čísla. Takže, vysvětlím. Vždy předepíšu dvě kapitoly. Bude to stejná kapitola ale každá s jinným dějem. Vy píšete čísla 1 nebo 2. Takže jestli mám publikovat tu kapitolu, co jsem psala jako první nebo tu druhou. Vy nevíte, o čem jsou, proto je to o náhodě. Já až ty dvě kapitoly budu mít napsaný, tak teprve pak spočítám čísla. Když bude remíza, rozhodnu sama, jaká kapitolka je lepší.

Snad už chápete, takže napište čísla a zatím ahoj! 😏