Pohled Lovkyně

Hned po našem ceremoniálu je tady taková pohroma. Pomyslela jsem si ale nahlas radši nic neřekla. Nikdo nic neříkal. Všichni mlčeli a dívali se na svého velitele, kterému sršeli blesky z očí.
Lira k němu přišla, měla vážný výraz. ,,Škrabe, ihned si vezmu průzkumnou výpravu. Měsíční kámen i vetřelec budou brzy v táboře."
,,Jaký vetřelec? Jistě to byl člen klanu, který PRÁVĚ TEĎ stojí mezi námi!"
Lira se zmateně podívala Škrabovi do očí.
Tak to nebylo hezký... Je vidět jak svému klanu důvěřuje... Pomyslela jsem si zklesle. Hela vyprávěla o tak statečném velitelovi, že tomu bylo těžké uvěřit. Ale něco na jeho slovech bylo. Od té doby co se ke klanu přidal Temný klan, jsou tu časté nepokoje.
Papaja se dívala s přivřenýma očima na kocoura z Temného klanu vedle ní. Moji sourozenci vrčeli na další Temné, připraveni odhalit nepřítele. I Safira, milá válečnice je očividně podezírala.
Škrab všechny s nakrčeným čenichem přejel pohledem. ,,Je mi celkem jedno kdo to byl... Teď prostě počkáme až nám z oblohy spadne další Měsíční kámen. Nebo rovnou celý Měsíc že?" uchechtl se a seskočil ze skály a vlezl do svého doupěte odhodlán čekat.
Nenápadně jsem se podívala na koťata Jeminy a Teclicse. Už nebyli zrovna malí, ale ještě potrvá dlouho než se stanou učedníky. Tedy jestli se jimi stanou. Bez Měsíčního kamene je to nemožné. To moudrý Měsíční kámen ukazuje kočkám kým se mají stát, nebo co je čeká. Teprve teď jsem si uvědomila, jaký jsem měla vlastně štěstí že jsem se stala oficiální učednicí.
Lira mezi mým přemýšlením vyběhla z tábora, všimla jsem si toho snad jen já. Kam jde!? Vrátí se?
Tak moc jsem chtěla jít s ní, jenže dnes v noci musím být v táboře. Budu muset střežit tábor společně se svými sourozenci. Dostali jsme nová jména a s ním nové povinnosti.
Odešla jsem k hromadě kořisti a vzala si svůj podíl v podobě kusu velkého dravce, jestřába. Dnes odpoledne se Vlčí Tlapě, mému učitelovi tento podivuhodný kousek povedl chytit.
Když už všichni tvrdě spali, seděla jsem u vchodu do tábora a bedlivě ho sledovala. Každým okamžikem sem mohl vtrhnout jakýkoli nepřítel, ale také zástupkyně velitele, Lira. Tolik mě zajímalo, kam se poděla a co právě dělá. Ovinula jsen si kolem tlapek svůj huňatý ocas. Byla jsem tak ráda, že jsem dlouhosrstá a v tom podzimním chladu vydržím. O to víc mi bylo líto Keříka a Sklíčný.

Ok, po delší době... Snad se nezlobíte :D