Pohled Liry

Lira se právě stavila u učednice léčitelky Hely. Mendy se o svou učitelku už celý den stará, po té co byla v bezvědomí spatřena na kopci nad táborem.
,,Zdravím, Mendy..." povzdechla si Lira a učednice zvedla hlavu od smíchaných bylin.
,,Já tebe taky, Liro..." Zamumlala Mendy. Chvíle - která vypadala jako celá věčnost, se na sebe jen bezeslovně dívali.
,,Jak je na tom Hela?" Přerušila ticho Lira a obrátila pohled k černé kočce převalené na bok, který se jí rychle zvedal.
,,Z... Chci říct... Budu upřímná... Zle." Mendy sklopila hlavu.
,,Co se jí vůbec stalo? Doufám, že to neudělal Marmen!" Zasyčela Lira. I když se z toho kocoura stal dobrý kocour, třeba nemohl odolat a zaůtočil na kočku dál od tábora. Ale Hela je jeho matka... Byl by Marmen schopný zranit svou matku? A ještě k tomu léčitelku? Lira se ještě jednou podívala na Helu. Žádné škrábance, jen staré jizvy.
,,Nevím... Podle mě dostala... Šok." Zástupkyně zastřihala ušima. ,,To znamená...?" Odmlčela se.
,,Nevím jak to vysvětlit." povzdechla si Mendy.
,,Ale vlastně kvůli vyslechnutí tady nejsem." Zástupkyně zvážněla. ,,Škrab mi oznámil, že se Hela stane starším. To znamená, že ty se staneš léčitelkou. A ještě líp. Dnes se koťata Černé Růže stanou učedníky. Pokud nějaké z nich bude chtít studovat léčení, budeš mít i učedníka."
Mendy nevypadala moc šťastně. Naopak se jí naježil ocas a nevěřícně zastříhala ušima. ,,Hela nesmí jít mezi starší! Já nejsem připravená stát se léčitelkou! A mít učedníka? To bych ho akorát naučila jak kočku zabít!" Vychrlila ze sebe úzkým zoufalým hláskem.
,,Ale Mendy... Ty jsi přece moc šikovná kočička. Viděla jsem, jak si ošetřovala Vlčí Tlapu. Šlo ti to skvěle! A Hela... Pochybuju že by v tomhle stavu mohla ještě léčit."
,,Ty mě nechápeš! Bez Hely bych Vlčí Tlapu nikdy nezachránila. Srdíčko a Fara jsou pořád těžce zraněný... Ach co já si bez Hely počnu?" Fňukala Mendy.
,,Já neříkám že budeš léčit na vlastní pěst. Hela bude starší, to ano ale pořád se s ní budeš moci radit." To naštěstí zabralo. Mendy klesla naježená srst a uvolnila se. ,,Máš pravdu." Připustila. ,,Hela bude pořád na blízku." Oči jí zasvitli.

Lira se postavila vedle Škraba na malý kopec na mýtince. Před nimy stály koťata, které by se měli stát učedníky. A za kopcem svítil vycházející měsíc v úplňku.
Kočky si vzrušeně povídaly a Černá Růže se láskyplně dívala na svá koťátka.
Mezi kočkami pod kopcem se zaleskla černobílá srst. Lira přihmouřila oči a kočku si prohlížela. Byla stará, to poznala hned. Měla křivou tlamu a díry v uších. To není nikdo z klanu! Uvědomila si Lira zaskočeně. Už si kočku chtěla zavolat, ale když mrkla, úplně se vypařila. V davu koček nebyla vidět. ,,Zítra si vezmu ranní hlídku." Zamumlala si pro sebe zamyšleně a podezíravě.
,,Liro, přines nám jelení kůže." Rozkázal Škrab a to jí vysvobodilo z temných myšlenek.

Další kapitola na světě! Jak se vám líbí pokračování? Máte nového oblíbence? Kdo vám přijde nejsympatičtější? Určitě se podělte v komentářích! 😄

Předem se omlouvám EvangelynePsiAVlci. Ale každá kočka z tohohle klanu se jednou stane starším. Nic se ale vlastně nezmění protože Hela tady bude hrát pořád velkou roli.

A ještě jedna důležitá věc. Povahu postav jsem si domyslela. Protože je otrava si pořád zjišťovat jejich povahu, udělala jsem jim svou. Snad vám to nevadí a tak jak se postavy chovají, tak jste si to doufám představovali. Jestli ne, povahu už asi stejně měnit nebudu.

Jasmi ^^