,,Ahoj, já jsem Zrzeček a tohle je náš klan. Ze všeho nejdřív vám ukážu tábor." Odešel k velkému útesu. ,,Kde jinde začít než u našeho Hlubokého útesu. Někdo říká, že by to měl být Vysoký útes, protože hloubka je u vody. Naši předci ho tak pojmenovali proto, že tento útes byl při potopě pod vodou. Tábor je hned před ním. Velitelka když zahájí shromáždění, sedne si na útes a ostatní kočky musí jít pod útes, naproti velitelce. Pod ním je naštěstí rovina, sedí se tam dobře. Představte si, že ten útes je starší než Sýkora a Zmrzlá Duše! To mi připomnělo, že bych vás mohl seznámit." Odeběhl do doupěte starších. Byla tam jen Sýkora ale hned vedle ní leželo Modroočko a poslouchalo její vyprávění. ,,Modroočko je můj nejlepší kamarád a je to kotě Zmrzlé Duše." Vysvětlil rychle.
,,Ahoj Zrzečku, chceš si také poslechnout vyprávění o tom, jak mocné kočky přežily pouštní bouři?" Sýkora zvedla hlavu a podívala se na Zrzečka. ,,To je Sýkora. Naše moudrá kočkobaba."
,,Jak jsi mi to řekl?" Sýkora mrzutě prskla. Až po chvíli si Zrzeček uvědomil, že to jenom hraje. Zasmál se a narovnal.
Modroočko se taky zasmál a skočil na Zrzečka. ,,Myslím, že to vyprávění necháme na jindy!" Oznámil Zrzeček a s Modroočkem se skutáleli z doupěte starších.
,,Nevíš kde je tvoje matka?" Zeptal se Zrzeček když zastavili.
,,Jop, hlídá koťata Pampelišky. Tebe očividně neuhlídala." Zasmál se Modroočko. ,,Žes jí utekl?"
,,Možná. Se mnou by to stejně nevydržela." Ušklíbl se Zrzeček a skočil po kamarádovi.
,,Když to vydrží se mnou, tak určitě i s tebou."
Zrzeček už nic neříkal a snažil se Modroočka svalit na břicho. Ten měl ale dost ostré drápky a bránil se jako pravý válečník.
,,Zrzečku, Modroočko!" Zavolala jedna kočka. Když se oba otočili, poznali přísný pohled Zmrzlé Duše. ,, Hledám vás úplně všude. Co kdyby vás chytili hyeny, hadi nebo nejhůř lidi?"
,,Byli jsme jen v táboře." Zamumlal omluvně Zrzeček. ,,To je Zmrzlá Duše. Je na koťata někdy trochu přísnější, ale umí z nich vychovat věrné a talentované válečníky. Přezdívá si matka klanu, protože má hodně potomků. Sní o tom, že se jednou jeden z nich stane velitelem. Je to matka Sněžky, Ohnivé vichřice, Sluneční Hvězdy, Čtyřlístka a samozřejmě Modroočka."
Když se Zmrzlá Duše otočila zády, mrskla ocasem a to bylo znamení, že by měli jít koťata za ní. Zrzeček ale neposlechl. Běžel z tábora k malé oáze. Prolezl uschlé křoví které chránilo tábor a zastavil u křišťálově modré vody. Modroočko s ním ale nešel. ,,Už jsem vám říkal, že žiji v poušti? Myslím že ne. Jediný co vám k tomu řeknu je, že je tady klid a horko." Sklonil hlavu a napil se z jezírka. ,,Tomuhle místu říkáme Vodní dar. Bez něj bychom tady nebyli. Je to jediné místo na našem území, kde se nachází pitná voda. Na severozápadě je moře - pod naším kopcem, ale ta voda z něj je pěkně nechutná. Zde se nesmí lovit. Je možné, že sem čas od času přijde nějaké zvíře a napije se. Kdyby jsme tady lovili, neměli bychom moc potravy protože by tady zvířata umírala na žízeň. O kousek dál na východ i na západ je vidět už jen samí písek, občas kaktusy a pouštní stromy. Tam už lovit můžeme. Kus za naší severní hranicí už roste tráva, a je to tam chladnější." Zrzeček se snažil co nejlépe popsat své území. ,,Na jihu je také zakázané loviště, neboť tam si udělala území gepardí rodina. Na ně si netroufne ani Kamenný dráp, a to je co říct protože je to nejdrsnější a nejstatečnější válečník. Říká, že na geparda jeho drápy nestačí." Tím Kocourek ukončil svoji řeč a vrátil se do tábora. U vchodu se potkal se svojí matkou. Vrátila se z hlídky. Odpykal si svojí neposlušnost. Nedostal večeři.

Tak, dnes je tady slíbený úvod. Tohle je spíše seznamovací kapitola, víckrát už k vám kočky mluvit nebudou. Líbila se vám?

Budu ráda za každý komentář, za hlas i za opravu. Jasmi❤