,,Saschi? Můžu se na něco zeptat?" řekla jsem opatrně, když jsem přišla do obýváku ještě s ptačím hnízdem na hlavě. Ona se na mě jen zářivě usmála a kývla. ,,Tak se ptej." pověděla a rukou poklepla na gauč vedle sebe, abych si k ní přisedla. Udělala jsem jak chtěla a přitulila se k ní.

  ,,Proč jsi se včera tak moc vyhýbala tématu o rodině?" zeptala jsem se jí nejistě a nervozitou si okusovala dolní ret. Sascha, která se mi doteď dívala do očí, ode mě odvrátila pohled a očima skenovala podlahu. ,,Je to pro mě hodně citlivé téma." odpověděla tiše Sascha po chvíli. Podívala jsem se na ní s překvapeným výrazem. Vždyť díky tomu, že její rodiče odletěli do Ameriky jsem jí poznala.

  ,,Ve skutečnosti moje rodiče nikam neodletěli, jsou stále v Londýně. Jen mě vyhodili z baráku, protože nejsem hetero." povzdechla si a já spatřila, jak se snaží zadržovat slzy. Vždy jsem myslela, že holky jako Sascha nikdy nebrečí, snaží se být v každé situaci oporou pro ty slabší jako jsem já. Ihned jsem jí objala a začala ji hladit po vlasech. Vím, že jí to uklidňuje.

  ,,Znám tvoji kamarádku Terezzu, je to moje sestřenice a hodně mi o tobě povídala, takže jsem se za tebou vydala, protože jsem věděla, že mě nebudeš soudit, když jsi stejná jako já." dopověděla mi celý svůj příběh a já nemohla uvěřit svým uším. Vážně někdo vyhodí z domu svoji neplnoletou dceru jen kvůli její orientaci? Lidé jsou špatní.

  Z přemýšlení mě vytrhly Saschiny vzlyky. Ještě se přes to určitě nepřenesla. Objala jsem ji ještě pevněji a šeptala jí do ucha různé konejšivé slovíčka, aby se uklidnila. Bolel mě pohled na ni, když vzlykala. Bylo mi jí líto.  ,,Děkuju, že tě mám." zašeptala Sasch a zavrtala se mi do náruče. Hladila jsem jí po havraních vlasech a pozorovala její, teď už klidnou, tvář. Pomalu usínala.

  Když Sascha usnula, vzala jsem si jí do náručí a odnesla ji do ložnice, aby jí později nebolely záda od spánku na gauči.  Přesunula jsem se do kuchyně, abych udělala nějaký oběd, ale díky mé neschopnosti ve vaření sjsem skončila u špaget. Alespoň, že u nich se nedá nic pokazit. K vaření jsem si pusila rádio, kde zrovna hráli tu ohranou písničku, která se pouští každý rok na Vánoce stále dokola. Uhodli jste - All I want for Chirstmas is you. Samozřejmě, že jsem začala zpívat s rádiem a upřímně lituju sousedy, protože zpěv mi jde asi stejně jako vaření. Takže vůbec.

  ,,Neumíš zpívat." poznamenala se smíchem Sascha, která stála opřená o futra a pozorovala mě, když jsem předváděla podivné kreace. Nafoukla jsem tváře, ale pak mě něco napadlo.

  V rádiu začal znít refrén a já se přidala v zpěvu. Došla jsem až k Sasche, na kterou jsem se jen zářivě usmála a popadla ji kolem pasu. Začala jsem s ní tancovat a ona neměla daleko k výbuchu smíchu. ,,Co se směješ. Taky zkus zpívat." pověděla jsem a udělala s ní elegantní otočku. ,,To tak." zakroutila záporně hlavou a konečně se do tance přidala taky.

  Bylo to krásně strávené sobotní dopoledne a věděla jsme obě, že jedna o druhou v životě nechceme přijít...

Pokud půjde vše tak jak by mělo, tak večer vyjde ještě jedna kapča ^^
Vaše Hane <3