,,Iris, vstávej." zaznělo mi u ucha, na kterém mi následně přistál drobný motýlí polibek. Na mé tváři se objevil rozespalý úsměv a dolepila jsem víčka od sebe, abych se mohla podívat na tu osůbku, která se mi připletla do života a celý mi ho kompletně překopala. Samozřejmě v dobrém slova smyslu.

  ,,Už jsem vzhůru, Sasch." natáhla jsem se k ní pro pusu, které se mi také dostalo. Cítila jsem se, jako bych byla v ráji. ,,Jdu nám udělat snídani, ty moje sluníčko." prohlásila Sascha s úsměvem a vytratila se do kuchyně. Já se mezitím protáhla jako líná kočka a vydala se na dobrodružnou cestu na záchod, při které jsem si díky své rozespalosti dvakrát ukopla malíček a dokonce mi se povedlo obejmout i futra. No jo no, když se daří, tak se daří.

  ,,Ir, pojď do kuchyně!" křikla na mě Sascha, když jsem si umývala ruce. Ve svém pyžamu, ze kterého jsem se ještě nestihla převléci do obyčejného oblečení, jsem se objevila v kuchyni a sedla si ke stolu. Přede mnou přistál talíř s míchanými vajíčky a zeleninou. ,,Ty mě rozmazluješ." zasmála jsem se a s chutí se do toho pustila. Když jsem tu bydlela sama, byla jsem zvyklá na nějaké suché pečivo, maximálně cereálie nebo kousek ovoce. Tahle holka mi vážně změnila život.

  Když jsme dojedly, zamířila jsem si to k myčce, abych alespoň něco málo udělala, když mi Sascha připravila snídani. Ta se zatím přesunula do obýváku, kde pustila televizi. ,,Dneska zůstáváme doma. Až se převlečeš, tak přijď sem." řekla Sascha z obýváku a já kývla, i když to nemohla vidět. Došla jsem do ložnice, kde jsem svoje pyžamo vyměnila za tričko a tepláky a zamířila jsem si to rovnou k Sasche.

  ,,Sedni si vedle mě." zaprosila Sascha se psím kukučem. ,,A kam jinam bych si asi sedala?" pronesla jsem s úsměvem a sedla si vedle ní. Ona si okamžitě položila hlavu do mého klína a pozorovala mě.

  Pohled jsem jí olácela, tedy do té chvíle, než mě upoutala žena mluvící v televizi o tom, že spousta lidí ještě nemá dárky na Vánoce pro své blízké a že obchody se pomalu, ale jistě zavalují běsnícími lidmi. Hned mi došla jedna věc... Já nemám žádný dárek pro Saschu! Začala jsem v mysli panikařit. Co když nic nestihnu sehnat. Ale ne! Párkrát jsem se zhluboka nadechla a řekla si, že ho půjdu sehnat o víkendu.

  Čas pomalu utíkal, Sascha mi pomalu usínala na klíně, když jsem jí prohravovala její havraní mikádo a já začínala mit hlad. Byl čas oběda. Rozhodla jsem se, že se nenápadně vytratím pro něco na zub. Opatrně jsem zvedla Saschinu hlavu, abych místo sebe jí dala pod hlavu polštář, ale jaksi se mi to nepovedlo a Sascha se na mě dívala s těmi svými zelenými kukadly.

  ,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit." omluvila jsem se jí tiše a ona jen přikývla. Pak mě objala okolo pasu a hlavu si znovu položila do mého klína. ,,Nikam mi neodcházej." zašeptala a podívala se na mě. Pohled jsem jí oplácela a snažila se zjistit, co se jí právě odehrává v mysli.

  Sascha se mírně naklonila mým směrem a mně došlo, ce ma v plánu udělat. Samozřejmě jsem nebyla proti a naklonila se k ní taky. Naše rty se setkaly a my se začaly líbat. Můj plán dojít si pro něco na zub ztroskotal. Vždyť jídlo může počkat...

Doufám, že se kapitola líbila :) Potřebovala bych poradit... kam je mám vzít další kapitolu na rande. Přemýšlím nad kavárnou/čajovnou, kinem nebo restaurací. Poraďte někdo, prosím :D
Jsem ráda za každý komentář ^^
Vaše Hane <3