Probudil mě kašel. Takže Sascha je vážně nemocná? Ale né... Otočila jsem se čelem k ní a podívala se jí do očí. Sasch mě pozorovala. ,,Nic neříkej, vím přesně, co si myslíš." zašeptala a více se přitulila. Povzdechla jsem si a obejmula ji holem pasu. Zanedlouho jsem slyšela, jak spokojeně oddechuje.

  Chtěla jsem zůstat v posteli, ale můj žaludek s tím nesouhlasil. Musela jsem se proto vydat do kuchyně s jen jedním úmyslem - vyžrat ledničku.

  Po vydatné snídani jsem šla zpět do ložnice. Sascha tam byla rozvalená po celé posteli a vypadala spokojeně. Jen byla o odstín bledší než normálně. Dala jsem jí ruku na čelo, abych zjistila, zda nemá teplotu. Naštěstí ne, ale kašle vážně hodně.

  ,,Nemáš nějaký prášek nebo sirup na kašel?" zeptala se rozespale Sasch. Vypadala strašně roztomile. Musela jsem zatřást hlavou, abych se probudila z toho okouzlení její krásou. ,,Počkej, dám ti jitrocelový sirup, ten mi vždycky pomůže." řekla jsem a vydala se do koupelny, kde mám v šuplíku všemožné sirupy a prášky.

  ,,Kde může být?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem už pět minut hledala, ale stále nic nenašla. ,,Tady je." výskla jsem nadšeně, když jsem konečně vyndala flaštičku sirupu ze šuplíku. Doběhla jsem si ještě pro lžíci.

  Když jsem vešla do ložnice, Sascha mě sledovala a čekala, než přijdu. ,,Nemohla jsem ho najít." omlouvila jsem se za čekání a Sascha se zvedla do sedu. Podala jsem jí sirup i lžíci a čekala. ,,Kolik si toho mám vlastně vzít?" zeptala se mírně zmateně. ,,Já si vždycky brala tři lžíce třikrát denně." pokrčila jsem rameny a vsala, abych šla udělat Sasche čaj.

  ,,Tady ho máš, je ještě horký, tak chvíli počkej." řekla jsem jí a dala hrneček s bylinkovým čajem dost daleko od kraje, aby se nepřevrhl a jeho obsah neskončil na zemi. ,,Díky moc, nevím, co bych bez tebe dělala." usmála se a chytla mě za ruku. Úsměv jsem jí opětovala a sedla si vede ní. Přikryla mě peřinou a obejmula okolo pasu.

  Začala jsem jí hladit po havraním mikádu a při tom broukala nějakou melodii. Po chvilce už Sascha spala. Spánek opravdu potřebuje, jinak se do Vánoc neuzdraví. Chci, aby moji rodiče Saschu poznali, ale moje matka nesnáší nemocné lidi a tak by to byl asi problém.

  Ani nevím jak, ale usnula jsem u Saschi. Vzbudila mě až tehdy, když se nenápadně snažila zmizet z postele do kuchyně, aby si ohřála ten čaj a dala si něco k jídlu. Nechala jsem ji a usnula ještě tvrdším spánkem...

Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitolka, ale nestíhám 😅😞 Snad se líbila, i když je tak krátká a téměř o ničem :)
Vaše Hane <3