/!K pečení nemám zrovna velký vztah, tak se předem omlouvám, že tam asi budou kraviny!/

  ,,Podej mi, prosím, tu mouku." poprosila jsem Saschu. Zrovna jsme připravovaly těsto na perníčky, ale moc nám to nešlo. Tedy lépe řečeno - mně to nešlo. Sascha naštěstí péct a vařit umí.

  ,,Iris, mouku už tam nedávej, je jí tam dost." zhodnotila, když se podívala na můj výtvor v míse. Povzdechla jsem si a sedla si na židli. Tohle vážně není nic pro mě. ,,Nevzdávej to tak brzy." povzbudila mě Sascha. Přitom mi nezapomněla ušpinit tričko, když mě objímala. Za to dostala můj naštvaný pohled.

  ,,Netvař se naštvaně, stejně při tom vypadáš roztomile." usmála se Sasch a dál se věnovala své míse s těstem. Zvedla jsem se ze židle a přešla k lince, na které byl nehorázný binec. Alespoň jsem ho uklidila, abych byla trochu užitečná. Pak jsem si vzala svoji červenou mísu s něčím, co mělo být perníčkové těsto. Sascha už ho mezitím stačila dodělat a teď si připravovala plochu na rozválení.

  ,,Mám nápad." vykřikla jsem nadšeně. Našla jsem řešení problému. ,,Na co jsi zase přišla?" zeptala se Sasch s hraným vyděšeným pohledem. ,,Já budu válet a vykrajovat tvary a ty udeláš to moje těsto." zatvářila jsem se jako génius. Sascha s úšklebkem zavrtěla hlavou a přesunula se ke mně. ,,Tak jo, platí." řekla a začala tvořit těsto z té hmoty, co jsem udělala omylem já.

  Rozválela jsem kousek těsta na velkou placku a vzala si vykrajovátko ve tvaru hvězdy. ,,Kolik jich mám tak udělat?" zeptala jsem se Saschi a podívala se na ní. ,,Já bych od každého tvaru udělala jeden plech. Těsta máme díky tobě hromadu." zasmála se a dál se věnovala těstu.

  Trvalo to ještě dvě hodiny, než jsem všechno rozválela a vykrájela vykrajovátky různé tvary. Teď už jsme jen museli hlídat, aby se to nespálilo. Já už měla oblečené čisté tričko a seděla jsem u televize. Sascha byla v kuchyni a sledovala stav perníčků. ,,Pojď na chvíli ke mně." poprosila jsem a podívala se na ní z obýváku. ,,Za chvilku už budou, tak počkej. Pak bude jen jeden plech." povzdychla si unaveně Sascha a promnula si spánky.

  Vstala jsem z gauče a přešla k ní. ,,Jsi unavená?" musela jsem se zeptat, i když to z toho, jak vypadalo bylo pozat. Jen kývla a šla si postavit vodu na čaj. ,,Jestli chceš, tak jsi jdi lehnou, já už to tady pohlídám." usmála jsem se zářivě na ní. Prohlédla si mě nedůvěřivým pohledem, ale únava ji nakonec přemohla. Konvice s vodou cvakla na znamení, že její obsah už je ohřátý, a Sascha si zalila čaj.

  ,,Jdi si lehnout, přinesu ti ho tam." rozkázala jsem a nandala si chňapky, abych se nespálila při vyndavání plechu s již hotovými perníčky. Vložila jsem tam poslední neupečený plech a spokojeně si oddychla.

  Po chvíli, než Sasche zchladl čaj na přijatelnou teplotu, se objevila v kuchyni a podívala se do trouby. Sledovala jsem jí pohledem ,děláš si ze mě srandu?'. ,,Proč neležíš?" zeptala jsem se a stále se na ní dívala. ,,Nemůžu odejít od rozdělané práce." povzdychla si a znovu si promnula spánky. Určitě by si teď ráda lehla a usnula.

  ,,Něco na tebe leze, tak si běž lehnout." řekla jsem Sasche. ,,Dokud to nebude hotové, tak ne." protestovala. Zakroutila jsem jen hlavou a už mlčela. Když už perníčky vypadaly, že by mohly být hotové, vyndala jsem je. V
Sascha vypnula troubu, vzala si svůj čaj, který byl už trochu studenější, a zaplula do ložnice.

  Na mě pak čekala hromada nádobí, které jsem musela umýt, utřít a uklidit. Ale i přesto jsem si dnešní pečení se Saschou užila. Jen doufám, že nebude nemocná...

Taková část o ničem. Nechtěla jsem mít ještě větší dluh, tak jsem něco sepsala. Napište názor, díky :)
Vaše Hane <3