,,To bude určitě Rez, aby se se mnou rozloučila." promluvila jsem, když se mým bytem ozvalo cinkání zvonku. Už včera ve škole se omlouvala, že se mnou letos nezůstane. Její máma je prý nemocná, takže se musí o své tři sourozence postarat.

  Otevřela jsem dveře a malém mi vypadly oči z důlků. Před mými dveřmi stála úplně neznámá dívka místo mé zrzavé střeštěné kamarádky.

  ,,A-Ahoj?" pozdravila jsem ji překvapeně. Ona na mě umřela svá zelená kukadla a nasadila úsměv od ucha k uchu. ,,Jsem Sascha."

  ,,A co tady děláš?" zeptala jsem se na otázku, která mě zajímala nejvíce. ,,Budu tady s tebou trávit Vánoce." oznámila mi s úsměvem a já se na ni vyjeveně dívala. ,,A to řekl kdo?" ,,Tvoje rodiče." odpověděla jednoduše a popadla svůj kufr, který doteď byl opřený vedle vchodu.

  ,,Rodiče? Tak pojď dovnitř, probereme to v obýváku." pozvala jsem ji do bytu a poodstoupila ode dveří, aby si mohla dát svůj černý kufr do chodby. Zavedla jsem Saschu do obývacího pokoje a posadila se naproti ní.

  ,,Takže, proč tě moji rodiče poslali, abys tu se mnou byla celý prosinec?" pronesla jsem otázku, když se po chvíli ticha nic nedělo. ,,Moji a tvoji rodiče se dobře znají, a protože ti moji jedou na měsíční dovolenou do ameriky, tak bych byla bez hlídání. A tak se tvoje matka rozhodla mě poslat k tobě." vysvětlila mi důvod, proč se tak neočekávaně objevila před mým bytem u centra Londýnu.

  Chvíli jsem mlčela a vstřebávala všechny informace. Nevěděla jsem, co jí na to říct. ,,A mimochodem, když tady s tebou budu celé Vánoce, ráda bych znala alespoň tvoje jméno." ozvala se, když odcházela pro svůj kufr. Trochu nechápavě jsem se na ní podívala, ale pak jsem pochopila, o co mě žádala. ,,Jsem Iris."

  Když přišla do obýváku i se svým kufrem, zvedla jsem se z gauče a vydala se do svého pokoje. Snad pochopila, že má jít za mnou. Otevřela jsem dveře od místnosti, kterou budu muset až do Silvestru sdílet s osobou, kterou jsem potkala teprve před několika málo minutami.

  ,,A já budu spát kde?" ozvala se za mými zády Sascha. Pokrčila jsem rameny a pohledem přejížděla celou místnost. Samozřejmě, že jsem přemýšlela, kam by se vešla matrace, na který by ta holka spala. Bohužel ale dvě třetiny ložnice zabírala manželská postel a ten zbytek byla pro moji skříň s oblečením.

  ,,Asi půjdeš spát na gauč." oznámila jsem jí a otočila se na ní s vážným výrazem. ,,To myslíš vážně?" zeptala se opatrně. Když jsem jí na to kývla, trochu pokrčila obočí a nafoukla tváře. Měla jsem co dělat, abych si udržela vážný výraz ve tváři a nezačla se chechtat.

  ,,Vždyť tu máš velkou manželskou postel." vydechla naštvaně. Musela jsem jí dát za pravdu, v posteli by se vyspala líp než na gauči. ,,Nebudu si do postele brát lidi, který jsem před chvílí poznala." Otočila jsem se na imaginárním podpatku a odešla do kuchyně si vzít něco k jídlu. K uším mi dolehl Saschin smích.

  ,,Co bylo na tom, co jsem řekla, tak vtipného." zakřičela jsem na ní z kuchyně s jogurtem v ruce. ,,Víš jak dvojsmyslně to znělo?" ozvalo se z ložnice. Na to jsem nijak nereagovala a v duchu se modlila, abych letošní svátky klidu a míru přežila. A nebo aby to přežil můj čistý trestní rejstřík.

Tak vás tedy vítám u nové knihy. Cover je udělán mnou, proto vypadá, tak jak vypadá. Bude celkem obtížné psát každý den kapitolu o 500 slovech, ale co bych pro vás neudělala ^^

Vaše Hane <3