Dívka s havraními vlasy se hlasitě zasmála. To upoutalo všechny přítomné v sále a každý se snažil očima najít toho, kdo tento velice neetický zvuk udělal. Černovláska si všimla, že jí hledají a tak neváhala a vystoupila z davu i se svojí sestrou. Většina šlechty zde ji zpražila pohludem. Od někud se dokonce ozvala i pohoršující slova na účet mladé sesterské dvojice. Ani jedna dívka však tyto řečičky neřešila.

  Obě přešly s úškelbkem před krále s královnou. Jakmile si královský pár všiml jejich náhrdelníku, který měly na krku, okamžitě dal jasný rozkaz strážím. ,,Odveďte je! Okamžitě!" Nikdo z přítomných dvořanů netušil, co se právě děje. Stráže co nejrychleji přiběhli, ale nestačili nic udělat. Jedna ze sester použila svoji temnou magii a dvojice stráží padla k zemi. Všichni přítomní se zděšením vykřikli a snažili se utéci do bezpečí.

  ,,Tek jste tu zbyl jen vy, pane králi, a vaše rodina." zašklebila se černovláska. Král se s obavou podíval na královnu a potom se postavil. ,,Alvaro," začal, ,,netuším, proč tu jsi, ale jedno vím jistě - té koruny se nevzdám. Ani tvé matce, ani tobě či své sestře a ani tvým potomkům! Tak to stojí na Svatém pergamenu." Král byl rozčílen. ,,Narážíte na tento pergamen?" zasmála se jedovatě Alvara a zvedla v ruce zmuchlaný cár papíru. Před očima královské rodiny ho spálila zeleným ohněm na popel, který dopadl před trůn. ,,Teď mi dejte tu korunu!" rozkřikla se Alvara a předešla před krále. ,,Nikdy!" zavrčel jí král do obličeje. Poslední, co ve svém životě zahlédl byl záblesk.

  Královo tělo spadlo na zem. Královna s dcerami vše vyděšeně sledovaly. Nemohly uvěřit, že je král mrtev. Trisha došla pro korunu, která se odkutálela kousek od těla. Poslušně ji předala své sestře a Alvara se zlověstně zasmála. Královna chtěla něco říci, ale nestačila to. Alvara s Trishou musely zahladit všechny stopy. Nikdo se nesměl dozvědět o věci, kterou si pod rouškou dnešní noci odnesly...