,,Narovnej se a ukaž všem svůj úsměv." podívala se královna přísně na jednu ze svých dcer. Dívka s platinovými vlasy si povzdychla a udělala to, oč jí její matka žádala. Ples byl na samotném začátku, nyní se všem představila celá královská rodina, i když to nebylo potřeba. Král už byl v síni, teď přišla řada na královnu. Rychle zkontrolovala své dcery a po zaznění všech čtyř jmen vstoupila do síně.

  Světlovláska si upravila svoje zelené šaty a rozhlédla se. Během několika okamžiků se mělo ozvat její jméno, ale ona si přála zmizet někam hodně daleko. ,,Princezna Cornelia Fiona Rowenna právě vstupuje do síně. I ona si dnes najde svého budoucího manžela." ozval se hlas a dívka vstoupila do místnosti. Snažila se o ladný krok a rovná záda, přesně tak, jak je to jejich dvorní učitelka učila. Ale přesto to nebylo dokonalé. A matčin výraz ve tváři dodal Cornelii akorát pocit neschopnosti a méněcennosti. Měla toho tady tak akorát dost. Její plán byl jednoduchý - nepozorovaně zmizet ze síně a poté utéct do blízké vesnice, odkud by pokračovala dále na severozápad až do přístavu, odkud by odplula až někam za moře. Bylo naivní si myslet, že by tohle vše zvládla sama, ale přesto se rozhodla zkusit.

  Hodiny na věži odbily šestou hodinu večerní. Světlovlasá dívka stála u dveří a čekala na okamžik, až se její otec zvedne a začne mít proslov. Měla za sebou několik tanců s různými princi, kteří byli na dnešní ples pozváni. Ale ani jeden se Cornelii l nelíbil. Přišli jí jako nafoukaní a jediné, po čem toužili byly peníze. Dívka se na chvíli ponořila do svých myšlenek a probral jí až šepot okolních dvořanů. Král mluvil o nějakých věcech, které Corn vůbec nezajímaly. Tiše otevřela dveře a rozhlédla se, zda-li si jí někdo všiml. Měla štěstí, všichni věnovali svoji pozornost králově proslovu. Nepozorovaně jako myš zmizela z místnosti a ani si nevšimla dvou podivných postav stojících vedle dveří a opírajících se o stěnu. A to byla osudová chyba...