An's pov.:

Stejně jako odpoledne jsem večer měla od holek nakázáno zůstat v posteli, nebo na gauči u televize. Ale když tu nejsou, nemohou mě hlídat, takže si v pohodě dojdu třeba i na kafe vedle do kavárny, ikdyž mi není nejlépe. Tedy takhle jsem to měla v první polovině dne, teď čekám jen na Nashe, až dorazí a navrhne, co bysme mohli dělat. Vlastně mi i celkově je lépe, jen se mi čas s Nashem tráví fakt dobře a když mám tu možnost, aby mě všichni obskakovali a dělali pro mě první poslední, tak si jí přeci nenechá ujít. Jsem docela mrcha.

,,Zlato jsem za dveřma," volal Nash a zároveň ťukal na dveře. Vstala jsem a otevřela jsem Nashovi dveře. Hned se na mě vyhrnul s roztáhnutýma rukama a stáhnul mě do svého objetí. Objetí jsem mu ale neoplácela, tak se ode mě odtáhl a nechápavě se na mě podíval.

,,Neříkej mi zlato," obořila jsem se na něj a následně jsem se k němu otočila zády a vydala jsem se do svého pokoje, který jsem mu přímo před nosem zamknula. Stejně jsem se potřebovala převléknout.

,,Notak otevři, já už budu hodnej," žadonil za dveřmi a bouchal do skleněné části pěstmi. Ne naštvaně, prostě jen klepal, aby to vypadalo, že to myslí fakt vážně. Jen jsem se nad tím zasmála a dooblékla jsem si poslední kus oblečení, boty, obyčejné, pohodlné crocsky.

,,No jo prosímtě." Vylezla jsem z pokoje a Nashe objala. ,,Kam půjdeme?" zeptala jsem se ho.

,,Nejspíš půjdeme kousek odsud do Starbucks a pak se vrátíme sem, aby nás holky nechytly někde venku. Ony by mě asi zmlátily, kdyby věděly, že tě tahám venku v horečkách." Chápavě jsem přikývla a počkala jsem, až Nash odejde z pokoje, abych mohla jít za ním a zamknout.

○○○○○○

Seděli jsme v jednom boxu a pili jsme každý svoje pití. Já měla jahodové frappucino a Nash ledovou kávu. Cestou sem, ačkoliv byla kratší, než naše obvyklá na pláž jsem odfotila snad nejvíce fotek ve svém životě, ale žádná nebyla do mého telefonu. Stopnula si nás totiž jedna fanynka a na ní se napojily hory dalších a já všem dělala fotografa. Dokonce jedna chtěla fotku i se mnou společně s Nashem, ale vymluvila jsem se, že jsem nemocná a nevypadám nejlépe, kor ještě abych se fotila.

,,Ale stejně to od té holky bylo milé, že tě taky nechtěla jen využít jako fotografku, ale chtěla na fotce i tebe," zasmál se nad touto vzpomínkou Nash a následně nasál brčkem kávu.

,,Jo, ale já na fotce být nechtěla," řekla jsem mu na to a podívala jsem se do stolu.

,,Proč si to vlastně odmítla? Třeba ta holka jen tušila, že jednou budeš slavná," zeptal se Nash. Chytil mě za bradu, čímž mi zvedl obličej tak, aby byl naproti toho jeho a koukali jsme si do očí.

,,Tušila, že budu slavná? A jak asi budu slavná jako?" odpověděla jsem na otázku otázkou.

,,No budeš slavná jako moje holka. Některé holky tě budou nenávidět a některé milovat a minimálně ty, které nám to budou přát, s tebou budou chtít mít fotku," objasnil mi jeho myšlenku, načež mě chytnul za ruku. To jako myslel vážně?

,,Já nechci být slavná jako něčí holka, Nashi. Vždy jsem chtěla být slavná, ale ne takhle. Chci, aby mě lidi uznávali kvůli něčemu, co mě baví a co umím, ne kvůli tobě." Skoro jsem na něj zakřičela, kdyby jsme nebyli mezi lidmi. To mě to vážně tak naštvalo? Není to k naštvání, tak co to do mě vjelo? Podívala jsem se na Nashe, kterému teď se teď na obličeji hodil výraz, který říká :,,Teď nevím co na to říct."

,,Ale jestli chceš být se mnou, tak musíš počítat s tím, že se tohle stane. Je to nevyhnutelné," řekl pokleslým hlasem a se smutným výrazem. Jen jsem porkčila rameny a už jsem chtěla něco říct, ale jako bych ztratila všechna slova. Dýchala jsem na můj vkus až moc nahlas, ale bylo to tím, že jsem po každém nádechu chtěla alespoň vydat nějakou hlásku, ale nešlo to.

,,Promiň," řekla jsem po chvíli. Popadla jsem svůj kelímek a odběla z kavárny na hotel. Ani mě nenapadlo se otočit a zjistit, jestli se bude dít to samé, jako v romantických filmech, že chlapec poběží za dívkou v dešti a vše si vyříkají uprostřed silnice, kde na ně budou troubit všechna auta čekající na to, až se konečně odeberou na chodník, ale počasí bylo naprosto dokonalé, kavárna byla na stejné straně ulice jako hotel a navíc ani nevím, co bych si s Nashem vyříkávala, protože jsem nic neřekla. Koneckonců toto nebyl romantický film, ale krutá realita.

__________

Po delší době díl a byla to snad nejdelší pauza, kterou jsem u tohoto příběhu měla, ale díl je tu a já doufám, že se líbil:)

Děkuji za komentáře a votes:)