Poslední kapitola posledního příběhu Kate. ♥

*Kate – o rok později*

Stála jsem u kuchyňské linky a do rytmu hudby točila mlýnkem na pepř. Jedno maso bylo skoro celé černé, druhé jsem vesměs úplně minula, ale nijak mě to netrápilo, stejně to Steve připálí. Poslední dobou měl ve zvyku odcházet od vaření, načež úspěšně zapomínal, že vůbec něco kuchtil.

Na zahradě už se všichni hlasitě bavili, slyšela jsem cinkat sklenice a vrzat zahradní houpačku. Vůně rozpáleného grilu se nesla celým domem a slibovala dobrý oběd. Dokořenila jsem zrovna várku masa i z druhé strany, když mi rozjeté Deep Purple přerušil řinkot zvonku.

Konečně, pomyslela jsem si. Vždycky poslední. Doklusala jsem ke dveřím a s pravým americkým uvítacím úsměvem otevřela pozdním návštěvníkům. Stali tam Adrian a Lissa, pár, který překonal očekávání nás všech a pomalu se blížili druhému výročí.

„Kate!" pozdravila mě Lissa a vtiskla mi do ruky láhev jakéhosi alkoholu. Viděly jsme se včera, vlastně mi pomohla s nákupem na grilování. Co jsme se nastěhovali na Long Island, trávily jsme spolu spousty volných chvil. Zato Adrian byl pohlcený SHIELDem celé jaro, takže jsem ho viděla poprvé po třech měsících. Sám to zřejmě bral jako velkou událost, jelikož se ke mně nahrnul a šel mě objímat.

„Nešahej mi na prsa!" vyjekla jsem, když se přiblížil, a uskočila z jeho dosahu. Přestávala jsem s kojením a nešlo to tak hladce, jak jsem si představovala. Nechci zacházet do detailů.

„Páni, veškeré plány zničeny ve vteřině," posmutněl Adrian a zklamaně zavrtěl hlavou. Lissa se zasmála a rychle ho nastrkala dovnitř, aby zarazila jeho další slova. „Celý den nemyslím na nic jiného," dostal ještě ze sebe, za což si vysloužil prvotřídní dloubnutí mezi žebra rukou své přítelkyně.

„Jsme poslední?" zeptala se, když jsme procházeli kuchyní.

„Všichni už jsou tady, teda kromě Sama, toho odvolali," seznámila jsem je s osazenstvem zahrady a spolu s nimi vyšla ven, kde všichni mí blízcí seděli kolem dřevěného stolu a tlačili do sebe tlusté, místy zuhelnatělé, plátky vepřového. Steve stál spokojeně u nového grilu a s obracečkou v ruce diskutoval s Buckym.

Když se ho Bucky na něco zeptal, slyšela jsem ho odpovědět: „Kate už nedojí."

Zaskočila mi vlastní slina a málem jsem upustila tác s masem mezi květináče. Jak jako Kate nedojí? Jako bych byla koza na mléčné farmě! Nevěřila jsem vlastním uším, takové intim téma a on ho hlásí na všechny strany!

Když Steve uviděl, jak rozlíceně se tvářím, zaváhal. „Nebo to snad ještě dorazíš?" zeptal se a obracečkou ukázal k mému rozrýpanému okečupovanému masu na stole.

Ztuhla jsem. „Ne, ne, klidně si dejte," zamluvila jsem rychle mou divokou reakci a radši rychle odběhla pro ubrousky. Uvnitř jsem se musela smát, měla jsem jediné štěstí, že jsem se neohradila nahlas. To bych měla na talíři do smrti.

Jakmile jsem se vrátila, zaslechla jsem další bizardní debatu.

„Náhodou jsme ukrutně multikulturní tým," hádal se zrovna Tony s Wandou. „Vy dva jste ze Srbska, Connor je svým způsobem z Peru, Natasha je Ruska, Kate je čtvrtinová Španělka, Pepper je osminová Irka a Vision... ten je taky extra."

Zasmála jsem se. „Navíc probíhá diskuse, jestli není Tony poloviční Mexičan."

Vrhl po mně divoký pohled. „To teda nejsem."

„To nevíš jistě," opáčila jsem a podala mu kovový tác s jídlem.

„Ale vím," ubezpečil mě s tak intenzivním pohledem přímo do očí, že jsem radši semkla rty, aby už mi další škádlení nevyklouzlo. Nasoukala jsem se mezi Buckyho a Pepper, která na klíně houpala silně fascinovanou Blake. Pohladila jsem ji po bradě, ale ani si mě nevšimla, pohled upírala na prázdnou láhev kečupu, do jejíhož hrdla zrovna vletěla vosa.

Spokojeně jsem se opřela a zadívala se na její miniaturní nosík. Kdybych s ní chtěla hrát „seberu ti nos", ani bych ho mezi prsty nesevřela, tak titěrný byl. Periferně jsem zaznamenala, že mě Steve tiše pozoruje. Obrátila jsem se na něj a oplatila mu úsměv. Popravdě jsem jenom pomalu vstřebávala, že tohle je náš nový život. Rodinný dům v dobré čtvrti, zahrada, grilování s přáli a rodinou. Malá Blake. Měli jsme se dobře.

Francis dostal nové obří zabudované akvárko a pár kamarádů k tomu, sice se jich ukrutně bojí, takže je už dva týdny schovaný pod listem jedné z rostlin, ale snad si na hejno neonek brzy zvykne. Meow se chová jako živá kočka a celé hodiny spává na rozpáleném parapetu v prvním patře. Já jsem poslední měsíc strávila malováním veškerých stěn a vymazlováním našich spotřebičů. Steve byl sice trochu rozpačitý z toho, když mu kávovar do kafe denně vysypával skořicové srdce, ale zvykl si. Tak nějak normálně jsme si tu žili.

Po událostech na Manhattanu se všechno zdálo být maximálně tragické – velká část města byla naprosto zdemolována, obrovské množství lidí náhle bez domovů, bez práce, vše ustoupilo strachu o budoucnost. Média to navíc rozmazávala opakovaně a takovým způsobem, že to působilo jako nezvratný konec světa čili lidi panikařili.

U SHIELDu to bylo méně hysterické, ale základna byla na dlouhé týdny velmi ponurým místem. Konal se jeden společný pohřeb, kde Hillová pronesla jakousi motivační lomeno depresivní řeč.

Sama jsem se ve vzpomínkách utápěla dlouho, až jsem jednou na podzim popadla Blake a Steva a jeli jsme za sluníčkem do Tonyho vily na útesech. Fury nás nechával vydechnout až do zimy, kdy vyslal Steva na nějakou akci do Španělska. Já jsem odmítala opustit Blake, s čímž nemohl nic dělat, tak mě nechal doma. No a v březnu jsme se vzali, prstýnek jsem dostala sice už na podzim, ale nikam jsme nespěchali.

„Kate. Kate!" volal Bucky a mával mi před obličejem svými kovovými prsty.

„Hmm?" probrala jsem se z velmi pohodlného transu.

„Nejdokonalejší zvíře. Zatím máme kočky, psy, psy, sovy a delfíny," zrekapituloval mi skupinovou debatu, aniž by jakkoli komentoval, že jsem je absolutně nevnímala.

Zamyslela jsem se. „Rybičky. Ryby jsou dokonalé." Spokojená se svým výběrem jsem pokyvovala hlavou, zatímco ostatní hlasitě nesouhlasili. „Co se vám na nich nezdá?! Ryby jsou vždycky dokonalé. Viděl jsi snad někdy postiženou rybu?" obula jsem se do Adriana, který se mi z plných plic smál.

Shovívavě se na mě zahleděl zpod řas. „Pokaždé, když kouknu na Francise."

Zakabonila jsem se. Všichni se pomalu uklidnili, jenom Steve se smál o vteřinu dýl. Obrátila jsem své popuzení na něj. „Směješ se vlastní rybě?" zavrčela jsem se snahou zakrýt to, že se vlastně dobře bavím, a hodila po něm plátek chleba jako vrhací hvězdici. Steve ho obratně chytil a rovnou položil na rozpálený rošt. Neplánovaná topinka.

„Moje jsou ty duhový," opáčil s klidem.

Najednou, pomyslela jsem si. Ve škádlení už jsem ale nepokračovala, moc dobře jsem věděla, jak Francise zbožňuje. První den, když se ryba schovala před neonkami, nastala z jeho strany panika, že mu něco udělají. Neonky ovšem nejevily pražádný zájem o zlatou baculatou rybu v koutě.

Slunce nad námi pálilo, přes obličeje nám poskakovaly stíny listů jediného stromu v zahradě a jídlo vonělo. Když si vzpomenu, jaké nepřízně osudu jsem kdysi zažívala, ať už to byla sadistická matka, střídání výchovných ústavů či přežívání u Joffreyho, fiasko v klubu, policie, další zápolení s matkou, pobyt na Asgardu, slepota a celý tento potrefený rok... kdybych to měla sepsat, byla by to minimálně trilogie. Tolik zvratů, tolik velkých nejistot.

Teď jsem byla šťastná tam, kde jsem byla, s kým jsem byla i čím jsem byla.

Náhle Stevova neplánovaná topinka vzplála. Bucky sebou trhl a polil mi kolena teplým pivem.

Nádech.

Výdech. 

_________________________________________________________

Vím, že takové rozloučení není zrovna podle ztřeštěné Kate, jak si ji někteří pamatujete a představujete, ale takhle já prostě vidím konec její cesty dospívání. Začala jsem, když jí bylo 17, teď tady máme dospělou ženu, mámu a manželku. Navíc si myslím, že si zaslouží trochu klidu. ♥

Všem vám NESKUTEČNĚ MOC DĚKUJI, že jste tu se mnou byli a příběh drblé Kate vás bavil natolik, že jsme teďkom tady. Abych pravdu řekla, příběh by skončil v polovině první knihy, kdyby nebylo vás. Vlastně jste mě nadchli svým zájmem natolik, že jsem byla celých šest ŠEST let oddána pouze tomuto příběhu. Myslela jsem na něj před spaním, ve vlaku, ve sprše, u filmu, u knihy. Furt. Je mou neoddělitelnou součástí a hrozně moc jsem se díky celému projektu naučila. Vlastně moc nevím, co teď se sebou. :D

V NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLE BUDE NĚCO MÁLO O TÉTO TRILOGII, O POSTAVÁCH A HLAVNĚ O TOM, CO BUDE DÁL. ♥

Děkuji těm, co dočetli, a těším se na ty, kteří vyčkají na něco dalšího. ♥