Tak jo, týden zpoždění... nic se neděje, jedeme dál. Kapitolu jsem napsala dřív, ale zapomněla jsem na ni. :D

Písničku i gif zítra, protože mám v plánu zjistit, co je to ekonomie. :)

Krátké nepoužitelné upřesnění pro ty, kteří tápou v mých časových výkyvech. Veškerá přítomnost je pouze svatba. Zbytek je minulost, na kterou Kate a ostní vzpomínají, aby vás uvedli do děje. :D

*Kate – 3 dny od ostrova – v hotelu – 11 dní do svatby*

Před pár lety, když jsem pracovala pro matku, mi byl zadán úkol sejmout nějakého strejdu z Upper East Side. Ani jsem pořádně nevěděla, co matce udělal, když jsem vrážela do jeho dveří. Jednala jsem automaticky a bezcitně. Vyrušila jsem ho z popíjení vína u zpráv. Jakmile si mě všiml, snažil se utéct a házel po mně věci. Podstatné ale je, že mě ve svých posledních vteřinách označil jako bezcitnou, egoistickou a malichernou mrchu. Jen by mě teď zajímalo, co by asi řekl Alanovi, protože nikoho s tak vysokým sebevědomím jsem snad ještě neviděla. Dokonce ani Tony mu nebyl dostatečným soupeřem.

„Tvoje matka napojila všechny pronajaté prostory na účet, který se za ty roky nevyčerpal, takže jsem je neměl důvod rušit naši smlouvu," vykládal mi Alan a ze saka za tisíce dolarů vytáhl povědomou kartu. Byla celá z černého plastu až na malý zlatý proužek. Nepochybně klíč k mým prostorům.

Slavnostně mi ji předal a hlavou kývl na černé dveře před námi. Moc dobře jsem věděla, co je za nimi. Zatajila jsem dech a s očekáváním v očích prohnala kartu čtečkou. Dveře luply, pootevřely se na malou škvírku a nezbývalo, než je trochu postrčit.

Jakmile jsem do nich vešla, v celé místnosti se rozzářila světla a zapnuly monitory. Všude poletovaly částečky prachu, které se s pohybem mého těla přes místnost roztáčely do divokých vírů. Nemohla jsem uvěřit, že je tu všechno tak, jak jsem to opustila.

Velká laboratoř se skleněnými stoly, hologramovými obrazovkami a co bylo nejlepší, v zadní části stálo i moje černé autíčko. Už jsem skoro zapomněla, jaké jsem s ním měla velké plány. Až s ním skončím, k autu bude mít hodně daleko.

„Po vašem zmizení jsem nechal dveře zapečetit, proto ta špína," vysvětloval mi můj doprovod, neustále na dvacet centimetrů ode mě. Pff, prý zapečetit, není třeba takových velkolepých výrazů pro zamknutí dveří.

„Díky," opáčila jsem automaticky, ale nevěnovala jsem mu tolik pozornosti, kolik by si asi přál. Radši jsem chodila po mé staré zašívárně a sahala na všechny rozdělané projekty, které se válely všude po stolech.

„Někoho sem ještě dnes pošlu, aby to vyčistil," řekl, došel ke mně a podal mi běloskvoucí kapesníček ze saka, abych si do něj mohla otřít prsty. Povytáhla jsem obočí, ale nemůžu si dovolit další znevážení jeho osoby. Ono by se mi to časem mohl vymstít. Přijala jsem tedy a neexistující špínu do kapesníku otřela.

„Díky, hned ráno tady začnu pracovat," oznámila jsem mu s upřímně natěšeným úsměvem, který mi opětoval. Zajímalo by mě, jestli se takhle věnuje každému z hostů. Jestli tak neústupně narušuje osobní prostor i velkým bouchačům, kteří si sem přišli dáchnout po trojnásobném vyloupení banky.

„Doprovodíme tě i do pokoje, pokud nemáš nic proti," navrhl a nabídl mi opět své rámě. Osobně jsem měla tisíceré proti, ale co se dalo dělat. To jemu teď dlužím, a přestože se náš vztah vyplácí penězi, jistý osobní dluh přetrvává.

Pokud se mám skrýt před celým světem, není bezpečnějšího místa. Nesmím jeho přízeň donekonečna odmítat. Přijala jsem jeho paži a s nenápadným povzdechem se nechala odvést do útrob hotelu.

*Steve – 3 dny od ostrova – pozemní základna SHIELDu – 11 dní do svatby*

SHIELD je dobrý. Chrání slabé a ničí nebezpečné. Občas to sice přežene, ale ve výsledku je opět tím skvělým velkým bratrem. Docela mě fascinuje, kde pořád berou peníze na všechny ty lidi a vybavení. A že jsem byl svědkem skvělých platů a neporazitelných letounů. O to víc jsem teď v údivu, když musím jíst tuhle vyloženě nechutnou sekanou.

„Není to dobrý," zamrmlal jsem na svého partnera pro dnešní večeři a polkl.

Francis nijak nereagoval na moje stížnosti a vybíral ze dna svého kulovitého příbytku vlastní večeři. Našel jsem ho v péči místní psycholožky v oddělení 18, živého a zdravého. Raději jsem si ho ale odnesl, protože už ukradli Meowa a Francise riskovat nechci.

„Místo jedné rakety by mohli třeba koupit něco, co nechutná jako staré boty," podělil jsem se o řešení, ale byl jsem v jídelně sám se svou rybou. Neměl mi kdo odpovědět.

„Už jsem tě dlouho neslyšel si stěžovat," ozval se mi za zády pobavený hlas. Bucky zrovna vešel do dveří, tak tiše, že jsem se skoro lekl. Jenom skoro.

„Tohle je výjimečná situace," obhájil jsem své výlevy a pokračoval v krájení jídla.

„Slyšel jsem, že dneska ti tvoji svěřenci pěkně vybouchli," začal s vyzvídáním, když se posadil. Svůj pohled zaměřil na Francise, který se vlnil tak, aby na nového společníka viděl. Bucky neodolal a prstem mu zaťukal do skla. Vrhl jsem na něj zamračený pohled.

„Hej, nech ho žít," obořil jsem se na svého přítele s klidem, ale dostatečně nesmlouvavě, aby to už nedělal.

„Vždyť je to ryba," bránil se tiše, jenže tohle konstatování mu moc nepomohlo. Pro mě to není jenom ryba. Když jsem nijak nereagoval, chytře se odtáhl a nechal rybku rybkou.

„Tak co ti z toho Peru?" zeptal se znovu, když jsem mu dodatečně neodpověděl.

Nebyl jsem si jistý, co přesně bych mu měl říct. Vím, že je zahrnutý do projektu Sourozenci, ale jednoduše sám nevím, co jsem to přesně viděl.

„Connor je fajn kluk a vypadá, že si se svou silou rozumí, ale Grace celou tu záležitost zvládá trochu hůř. Nevím čím to je," okomentoval jsem je, jak nejšetrněji jsem dokázal.

„Vypadají zajímavě, rád bych je někdy potkal," povzdechl si a opřel se do opěradla. Až v ten moment jsem si uvědomil, že má na sobě svůj oblek a kompletní výstroj.

„Byl jsi na akci?" podivil jsem a zastavil se s vidličkou na půl cesty.

Opatrně na mě koukl, jako by si nebyl jistý, jestli to není příliš tajné. Nakonec se ale rozhodl podělit. „V noci jsme zaútočili na jedno menší oddělení Aliance, je to jenom taková vedlejší skupinka lidí, kteří nemají moc dobrou ostrahu a tak. Šli jsme po počítačích, abychom se dostali k nějakým záznamům o členech."

„A jak to dopadlo?" naléhal jsem, protože to byla důležitá akce, která mohla změnit všechno.

„Nestihli jsme to, nastahovali jsme jen asi 15%, když se k nám přiřítila horda vylepšených lidí. Jeden z nich uměl stáčet střely, ten další pohledem lámal vazy, takže toho jsme sejmuli jako prvního a pak tam ještě doběhla hořící holka s další bandou, tak jsme radši vzali patnáct procent a šli."

Zůstal jsem na něj zírat. „Mám pocit, že se slovo Aliance stává synonymem pro vylepšené lidi."

„Souhlasím, navíc, pokud tohle byli nepodstatní členové, jak sakra vypadají ti podstatní?" řekl s podivným pohledem, snad jako by nechtěl znát odpověď.

Najednou za mnou bouchly dveře a těžké kroky se přiblížily k našemu stolu. Byl to Adrian a já ani nepochyboval, ž Fury svolal další schůzi. Všichni, co jdou šířit takovou informaci, mají stejný výraz. Hlavně rychle, nesu důležitou zprávu!

„Fury nás všechny chce nahoru," oznámil zřejmé, ale když si všiml Buckyho obleku, zarazil se stejně jako já. „Nevěděl jsem, že už jste zpátky. Jak to dopadlo?"

„Nic moc, je to ještě horší než s Hydrou," povzdechl si a vstal. Nedojedenou sekanou jsem nechal ležet na stole, i když jsem měl trochu výčitky, že přidělávám práci, a následoval je s Francisem v náruči.

Do Nickovy kanceláře jsme dorazili jako úplně poslední, takže se hned mohlo začít. Měl jsem informaci, že se Nick ukryl na nějaké místo mimo radary, proto mě tolik překvapilo, když jsem ho tam viděl stát v kruhu lidí s nejvyššími prověrkami.

Mezi kupou povědomých tváří jsem zahlédl Tonyho, Natashu, Clintona, Bruce, Rhodese, Sama, Wandu s Pietrem a dokonce i Visiona. Tak pokud tohle není tým pro světové krize, tak nevím.

„Jsme tu všichni," konstatovala Natasha, aby Fury mohl začít.

„Jak všichni víte, jsou to tři dny od zahájení protokolu Bílé vejce, které mělo zabránit slečně Starkové, aby se dozvěděla jakoukoli informaci o sourozencích z Peru. Byl pro to jediný důvod, který znala pouze hrstka lidí," řekl Fury a u posledních slov mi věnoval významný pohled.

„Mezi vůdčí členy Aliance patří i jistý Patrick Lewis, který oplývá nebezpečnou schopností. Může číst ve vaší hlavě jako v knize a manipulovat vaší myslí podle libosti. K tomu mu stačí pouze jediný krátký dotyk, kterým si do vás odemkne neomezený přístup."

„A vy si myslíte, že se dotkl Kate," přerušil ho Tony s přimhouřenýma očima. Paže měl obranně založené na hrudi, jako by se bál, co se dozví.

„Několik dní po tsunami byla v bezvědomí a bůhvíkde. Pan prezident nám poskytl informaci, že ji kmen našel v ten den, který sama považovala za svůj první. Co se dělo ale těch pět předtím? Není pochyb, že ji měla Aliance a nepochybuji, že se skrze Patricka Lewise snažili zjistit polohu slečny Grace, kterou jsme v těch dnech skrývali," odpověděl mu s takovým klidem, že nikdo ani nezapochyboval o jeho slovech. Fury řekl a tak to muselo být.

„Pokud jste tedy měli sourozence, kdo vyvolal tu tsunami?" zamračil jsem se, protože mi nějak unikala logika, kterou jsem do toho momentu naivně považoval za zřejmou.

„Měl by tu být každo...," oznamoval nám zrovna nějaký agent, když sám Connor vešel do dveří.

„Ou chvíli," doplnil ho s lehkým pousmáním. Musel ho slyšet přes stěny, což bylo poměrně děsivé. Asi nikdy nepřestanu žasnout.

Zatímco mu Fury pokládal otázky, na které by rád znal odpověď, zaslechl jsem za svými zády šuškání dvou agentů. Byli opravdu tiší, ale mému sluchu neuniklo téměř hanlivé oslovení nepřítomné Grace.

Connor se po nich otočil rychle jako had. Nevypadal naštvaně, ale jeho pohled byl tak nebezpečný a intenzivní, že oba dva viníky ve vteřině umlčel.

„Můžu vás ujistit, že přestože tu není, může vás slyšet. Tak pozor na pusu," oznámil jim a zase se začal věnovat problému. Nevím, jestli všichni stihli vůbec zkoprnět hrůzou, než celá riziková situace skončila.

Nejsem si jistý, jestli tahle jeho stránka hodná respektu přišla až po záležitosti v Peru, nebo jestli je to jeho přirozená vlastnost, tak či tak jsem mu v ten moment sundal nálepku dítě.

„Tsunami jsem vyvolal já, řekli mi, že jste organizace, která chce Grace využít a je nezbytné vás zničit. A nejlépe to prý půjde přes nějakou ženu na té lodi. Smetl jsem ji tedy do vody, nahromadil kolem ní kyslík, aby se neutopila a dopravil ji na ostrov. Pár dní ji tam drželi v bezvědomí, a jak už jste říkal, dotkl se jí Patrick. Pak už jen zbývalo doručit ji zpátky k vám, aby pro ně nevědomky sbírala informace." Nezdál se být vůbec rozrušený tou vzpomínkou, vyprávěl nám to, jakoby kamarádům v parku vyprávěl o taktice v počítačové hře.

„Jak ses od nich dostal? Proč vůbec?" zeptala se ho Wanda, kterou očividně fascinoval.

„Stejně jako Patrick cítí přes dotyk, mohl jsem já něco cítit přes vodu. Nebylo to nic převratného, jenom silný pocit, že Aliance tady není ta oběť," odpověděl jí s dalším úsměvem. Opět žádné velké úsměvy, ale v porovnání se zadumanými tvářemi ostatních, byl doslova jako sluníčko.

„Proč se ale Patrik nedotkl i tebe nebo Grace? Mohl by pak sledovat přímo vaši polohu," navrhl jsem lepší řešení problému, ale hádám, že jsem zase jen něco nevěděl.

„Co vím, tak už jedna mysl mu dá dost zabrat. Říkali, že při druhém dotyku se mu začal, já nevím, přehřívat mozek? Něco tak. Proto si musí vybrat jenom jeden cíl," odpověděl a já tak nějak nabyl dojmu, že mi říká ještě něco víc.

„A co když cíl není užitečný?" zeptal se tiše Tony.

„Tak ho zabijí, aby udělali místo pro lepší."

V místnosti zavládlo hrobové ticho. Všichni totiž věděli, že Kate je našim přičiněním cíl naprosto nevhodný a bezcenný. Vrhl jsem naléhavý pohled na Furyho, aby už něco udělal. Měl jsem pocit, že nám jde o vteřiny, než se Kate něco stane.

„Přesně z toho důvodu bylo plánem Kate sledovat, chránit a podávat střípky informací, které by ji mohly udržet status užitečného cíle. Jenže slečna Starková si postavila hlavu a než jsme vůbec stihli něco podniknout, zmizela. Výsledek je, že Aliance k ní má neomezený přístup, zatímco my ani netušíme, jak momentálně vypadá a kde se skrývá," povídal už pomalu vytočený Nick, jako by to byla chyba Kate, že se stáhla. Určitě to šlo udělat líp, ale nemůžu soudit, po bitvě je každý generál. I já jsem tomu mohl trochu pomoct, kdybych ji za těch pár dní přišel trochu povzbudit.

„To zní jako problém," poznamenal do ticha Connor.

„Možná bych měl jeden nápad, jak se k ní dostat," zamumlal Tony nejistě. Upřímně, měl jsem trochu obavy.

„Ano?" povzbudil ho Fury k troše vysvětlení.

„Není sice ten nejlepší moment, ale když si to situace žádá," odkašlal si a narovnal se. „S Pepper jsme se zasnoubili."

První, co mě napadlo, bylo nevěřícně se pousmát, ale když mu ostatní začali gratulovat, napadlo mě, že to asi myslel vážně.

„Myslím, že kdyby se to hodně rozneslo, dozví se to. A pokud by přišla, mohli bychom ji přemluvit, aby se skryla někde pod naší ochranou," navrhl se zdviženým obočím. Ostatní souhlasili a rádi za naději, kterou tohle řešení přineslo, dál gratulovali a vyptávali se.

Nepozorovaně jsem vyklouzl ze dveří, protože jsem se cítil jako nezdvořák, že nejsem schopný radovat se s nimi. Zůstal jsem stát u prosklené stěny v jedné z chodeb a opřený o kovové zábradlí sledoval skupinu agentů dávající si pořádně do těla na trávníku před základnou.

„Myslíš, že to vyjde?" ozvalo se mi za zády. Otočil jsem tvář na Tonyho, který se opřel o zábradlí hned vedle.

„Doufám v to, ale může se pokazit tolik věcí," povzdechl jsem si.

„Můžou ji najít dřív, než se ke svatbě vůbec dostaneme," povzdechl si zase on.

„Mimochodem, gratuluju," pousmál jsem se. Svatbu v takovém druhu války může mít vážně jenom Tony.

„Díky."

Snad pět minut jsme oba v tichu zírali na agenty venku a přemýšleli si každý o svém. Neumím si představit její reakci, až jí to budeme vysvětlovat v polopravdách. Vůbec bych se nedivil, kdyby se rozhodla rozmetat nás po kostele. Ani bych se nebránil. Byl by to drastický obrázek, kate v šatičkách, oči zuřivě dokořán, levitující kostelem s kovovými drápy namísto nehtů, doslova metající blesky. Asi by pak kostel nechali vysvětit a očistit od démonů.

„Pokud se naštve, tak jsme oba nahraní," řekl jsem nakonec.

„To si piš," odvětil s klidem.

Rozešli jsme se.

S každým dílem miluju Connora o něco víc. :D Konečně jsem řekla ústy Furyho vše, co jsem potřebovala, aby bylo jasné, že SHIELD to řeší. Jen hodně špatně. :D

Takže, kdo si myslí, že to špatně dopadne, ruky hore!!!

A kdo je rád, že se má Francis fajn, ruky dole.

Co vůbec říkáte vývoji, tomu, jak to SHIELD fláká, jak Tony laxně oznámil zasnoubení a dotěrnému Alanovi, který si očividně nechce dát pokoj? 3:D

Může se to pokazit tolika způsoby! Muhaha... :D

btw. kdo si všiml, že je název dílu podle poslední věty příběhu? :O :D Miluju poslední věty.

Jo a nedávno jsem zjistila, že nikdo pořádně neví, kolik mi je let. Proto se vás všech krásných dobrovolníků ptám, kolik byste řekli? :))