Seber... 

Zadržet slzy, nedat najevo bolest. Jsou to jen věci. Trest mohl být stokrát horší.

...se...

Papír se kroutil a černal, jak ho pohlcovaly nenasytné plameny. Jonathanovi vypalovaly díru do duše.

...přece!

Jeho otec se usmíval. Házel do plamenů jeden stoh popsaných notových osnov za druhým jako by to byla jeho nejoblíbenější činnost pod sluncem. Jeho celoživotní dílo. Hodiny, dny, měsíce a roky času spálené na popel.

Poslední list. Poslední vteřina utrpení. A všechno je pryč.

„Teď budeš mít čas na své povinnosti," prohlásil Godfrey spokojeně a blýskl po svém synovi zářivým úsměvem.

„Ano, otče," hlesl Jonathan slabě, „slibuji, že už tě nezklamu."

„Už ani nebudeš mít jak," uchechtl se otec, „situace se změnila."

Jonathan k němu překvapeně vzhlédl.

„Arisa Warwicková už není tvůj problém. Objevily se... nové skutečnosti."

Chlapce znepokojovalo, jak šťastně jeho otec působí. Muselo se stát něco hrozného nebo se něco hrozného neodvratně blíží.

„Jaké?"

„Všechno se ještě dnes dozvíš. Na odpoledne byla svolána mimořádná schůze, kde budou přítomni všichni obyvatelé Sancta."

Měl zlou předtuchu. S hlavou zafačovanou do obvazů nejistě přikývl a otec ho zanechal s jeho chmurnými myšlenkami.

***

Zasedací místnost vypadla stejně jako toho dne, kdy se sem tajně vplížili. Jen teď zde bylo více zaplněných míst. Stalo se, jak Godfrey řekl, přítomni byli úplně všichni.

Crystal trnula nedočkavostí. Těkavě přejížděla pohledem po povědomých i důvěrně známých tvářích. Ari vedle ní seděla vzpřímeně jako svíčka a se staženými rty zírala přímo před sebe. Jonathan se zdál nervózní. Seděl na samém okraji sedadla a jeho černé modřiny ostře kontrastovaly s porcelánovou pletí. Bylo velmi protivné, že se mu nějak daří vypadat dobře i s domláceným obličejem. Crys raději rychle uhnula pohledem.

„Dámy a pánové!"

Carl Jonathan Godfrey stál u řečnického pultíku a oči mu zářily vzrušením.

„Jistě vás zajímá důvod svolání této schůze. Nebudu vás již déle udržovat v nevědomosti. Dnes v brzkých ranních hodinách bylo hlášené ozbrojené vniknutí do biologické laboratoře v Manchesteru. Útok byl identický jako ten na laboratoř ve Francii. Myslíme si, francouzská laboratoř nesplnila očekávání pachatelů a pomocí informací zde získaných udeřili tentokrát na tom pravém místě. Jak jistě všichni víte, padla zde domněnka, že existuje mezi námi osoba, která vypouští informace do nepřátelských řad. Mohu vám s radostí oznámit, že dnes byla odhalena. Důkaz mých slov, který právě uvidíte, zobrazuje přímý průběh loupeže."

Vzduch vedle něj se zavlnil a divákům se naskytl ostrý pohled na záběr jedné z bezpečnostních kamer v postižené laboratoři. Zobrazoval místnost ozářenou červeným osvětlením, ve kterém se rýsovaly obrysy skříní.

„Toto jsou prostory, ve kterých laboratoř uchovává nebezpečné biologické materiály," okomentoval Godfrey a pustil video.

Zjevně to byl sestřih, protože trvalo jen pár vteřin, než začala první akce. Od ocelových dveří začaly létat jiskry a po chvíli vypadly z rámu na linoleovou podlahu. Do skladu se nahrnuli ozbrojení lupiči. Záznam byl bez zvuku, ale šlo vidět, jak na sebe postavy cosi pokřikují. Dvě z nich se oddělily od zbytku sešikovaného u dveří se zbraněmi v pohotovosti a zamířily ke skříním, a tudíž blíž ke kameře. První neznámý muž nesl kufřík a ten druhý...

Crys na druhou postavu zírala v nevěřícím šoku. To přece nejde. To nemůže být on! Srdce jí vynechalo úder, když Elek sebejistě otevřel jednu ze skříní a zkoumal popisky uloženého materiálu. Měl obličej jen kousek od kamery. O jeho identitě nebyl pochyb. Cosi štěkl na svého společníka a začali opatrně přendávat lesklé kaple do kufříku. V ten okamžik nastala u vstupu mela. Dorazila ochranka. Od zbraní vycházely světelné záblesky a lupiči se snažili krýt a pálit zároveň. Elek se pohotově otočil v každé ruce jednu pistoli a muži ochranky pod jeho palbou padali k zemi. Zuřivě střílel dál, zatímco druhý muž pěchoval kufr. Konečně byl hotov a dal ostatním pokyn k odchodu. Muži s Elkem v čele zaujali sevřené postavení a za hojné palby nadobro zmizeli ze záběru. Zůstalo po nich jen pár těl na obou stranách a vyrabované skříně. Video skončilo.

Ari byla bledá jako smrt. Dlaně měla sevřené v pěst a spodní ret se jí třásl.

„Elliot Stålberg," prohlásil Godfrey vítězoslavně, „náš hledaný špeh."

„To je směšné! Zachránil nám život!" Elkův otec v rozčilení vyskočil na nohy. Také vyhlížel otřeseně.

„Pravděpodobně aby získal naši důvěru a byl mu umožněn vstup do Sancta," odbyl ho Godfrey.

„To je lež!" všechny páry očí se obrátily na bledou Arisu, která se však i pod tíhou pohledů tvářila odhodlaně, „nemám žádné vysvětlení, jak se do této loupeže zapletl, ale špeh není!"

„Arisa Warwicková," na rtech Jonathanova otce pohrával zlověstný úšklebek, „přítelkyně provinilého. Není žádným tajemství, že vy dva jste si velmi blízcí. Máte snad námitky proti tomuto tvrzení?"

„Nemám, ale..."

„A proto kdyby byl on zapleten do nějaké podobné činnosti, není možné, aby to před vámi zatajil, říkám to správně?"

„Ano, a právě proto..."

„A právě proto budete i vy vzata do vazby za podezření ze spoluviny."

„Co prosím?!" Celá Warwikovic rodina byla na nohou.

„Na to nemáte právo!" zahřměl Tobias.

„Ari nic neudělala!" ječela Crys.

I ostatní začaly dávat najevo svůj názor. Společnost se rozvášnila a brzy nešlo poznat, kdo co říká.

„TICHO!" Godfreyův autoritativní hlas si okamžitě zjednal pořádek. „Tak bylo rozhodnuto."

Náhle se ozvalo decentní odkašlání. Lorelei Hastingsová s vypočítavým úsměvem vstala.

„Carle, ach Carle," pronesla mírným tónem a sepjala ruce, „přichází těžké doby. Opravdu je nutné tu mladou dívku tak trápit? Navrhuji kompromis."

„Paní Hastinsová..." začal Godfrey nesmlouvavě, ale stejně jako předtím přerušil Arisu, i on byl přerušen.

„Má nejstarší vnučka bude pod čtyřiadvacetihodinovým dozorem, ale bude jí dovoleno zůstat zde v Sanctu, kde je pro ní největší bezpečí. Bude nadále bydlet v domě svého rodu. Ty osobně můžeš zvolit muže, kteří dohlédnou na každý její pohyb a má vnučka přislíbí, že se nepokusí jejich službě vzdorovat. Že ano, má drahá?"

Ari zatnula zuby a krátce přikývla.

V sálu se rozhostilo napjaté ticho. Všichni čekali na verdikt. Godfrey si byl plně vědom, že Loreleiin návrh mu svázal ruce. Kdyby teď dívku poslal pryč, ačkoli se nabízelo lepší řešení, snesla by se na jeho hlavu vlna kritiky. A to si za této vypjaté situace, kdy navíc jeho postavení bylo nanejvýš nejisté, rozhodně nemohl dovolit.

„Dobrá tedy," vzdal se s rozmrzelým výrazem, „zůstane, ale požaduji ostrahu minimálně v počtu tří mužů do té doby, kdy se plně potvrdí či vyvrátí její vina."

Krásné ráno přeji! 

Pro Ari se věci nějak přestávají dařit. No a o Elkově štěstí se radši ani nebudu zmiňovat... Co si o tom myslíte?

Žákům školou povinným přeji hezké prázdniny!

Ps: Do médií jsem vám hodila mé poznámky k příběhy, konkrétně 'rodokmen' čtyř nejdůležitějších rodů pro lepší představu ;).