Zákon Cechu
Arisa se kousala do rtu a brouzdala pohledem po místnosti. Helen byla sice pořád v obličeji dost pobledlá, ale zrovna se handrkovala s jedním ze strážců, takže se dalo předpokládat, že bude brzy v pořádku. Zato Crystal vypadala na zhroucení. Třásla se po celém těle. Arisa se jí nedivila. Ta holka pořád ještě truchlí pro svou rodinu a na místě, kde by měla být v bezpečí, najde mrtvolu. Celou situaci jen zhoršovalo, že si profesorovu smrt kladla za vinu. Stejně jako ostatní i Crys byla přesvědčená o Elliotově vině a zároveň si myslela, že právě její prořeknutí dalo impulz k tomuto strašlivému činu. Arisa toužila mladší dívku obejmout a ujistit jí, že nic z toho není pravda. Drobná Crystal osamocená v koutě připomínala vyděšené ptáčátko, které ztratilo maminku a bylo ponecháno na pospas osudu.
Už déle nesnesla pohled na její utrpení a místo toho se soustředila na Elka. Po celou dobu seděl bez hnutí jako vytesaný z kamene s pohledem zabodnutým do prázdna úplně pohlcený ve svých myšlenkách. Tohle byl jeho obor. Usilovně se snažil rozlousknout záhadu profesorovy vraždy.
Trvalo snad celou věčnost, než do jídelny nakráčel policejní detektiv. Samozřejmě celá místní policie spadala pod Cech. Zavolal si postupně každého z nich a podrobil je sáhodlouhému výslechu. Arisu stálo téměř nelidské úsilí hrát svou roli. Řekla prostou pravdu o tom, jak našli profesorovu mrtvolu a Elka vedle ní. Stručně mu pověděla i o tom, jak Hastings odmítl jejich žádost a jak se rozhodla neříct to svému příteli. Detektiv se zevrubně vyptával na Elkovu násilnickou povahu a ona se pořádně zapotila, jak se mu snažila odpovědět právě tak, aby uvěřil, že je přesvědčená o Elkově vině a je z ní zhrozena a už nikdy s ním nechce mít nic společného a zároveň, aby neřekla něco, co by mohlo jejímu příteli ještě víc uškodit.
Okousala si nehty až do krve při tom nekonečném čekání. Dopoledne se přehouplo v odpoledne a všichni čtyři byli hladoví a psychicky vyřízení. Nikoho z nich při výsleších nešetřili. Arisu však potěšilo, že se Crystal dala dohromady. Pořád ještě vyhlížela jako hromádka neštěstí, ale ani jednou se nesesypala. Byla silnější, než se zdálo.
Detektiv i se svým oddílem se konečně znovu objevil, právě když se Arisa snažila podle polohy slunce na obloze zjistit, kolik je hodin. Nebyl to vůbec lehký úkol, protože z jejího místa nešlo za okny moc dobře vidět nic.
„Helen Goodwilová, Crystal Warwicková a Ariso, můžete jít. Děkujeme vám za vaši spolupráci," pronesl detektiv a dívky jako na povel vstaly.
„Počkat, co bude s Elliotem?" ozvala se ke všeobecnému překvapení Crystal.
„Je obviněn za vraždu dědice Hastingsovy rodiny. Bude vzat do vazby a podle zákona Cechu mu bude udělena čtyřiadvacetihodinová lhůta. Pokud se v této době neobjeví důkaz jeho neviny či nenastanou nové okolnosti, které by mohli mít dopad na jeho trest, bude popraven."
„To nemůžete!" vykřikla Crystal zděšeně, „vždyť je to ještě kluk! Není mu ani osmnáct! Nevěděl, co dělá. Nemůžete ho zabít!"
„Takový je zákon Cechu, slečno Warwicková," odvětil detektiv chladně a pokynul svým spolupracovníkům, ať provedou zatčení.
Před nevěřícnýma očima tří dívek se Elek nechal dobrovolně spoutat.
„Ariso! Tohle přece nemůžeš dovolit! Vždyť je to Elliot! Tvůj přítel!" Crystal se v naprostém zoufalství obrátila k Arise, která však stála bez hnutí a tvář jí tvořila neprostupná maska.
Dva policajti uchopili Elliota v podpaží a odváděli ho pryč. Šel docela ochotně, ale pak se jim náhle vzepřel a prudce se otočil k Arise.
„Jdi do místnosti, na které jsme se nikdy neshodli, protože křišťál není jediný kámen v domě," vyhrkl naléhavým tónem, „ten, kdo to udělal, zná tajemství modrého Halloweenu."
Policajti jím tvrdě škubli a donutili pokračovat v chůzi. Detektiv se zamračil.
„Co to znamená?" změřil si Arisu podezřívavým pohledem.
„Nemám tušení," hlesla, „úplně se zbláznil. Je to vrah a blázen."
Detektiv si ji důkladně změřil pohledem přivřených očí a dívka mu pohled tvrdě oplácela. Nehnula ani brvou, když muži surově vyvlekli Elka ze jídelny. Detektiv je naposledy všechny probodl podezíravým pohledem a odešel také. Jídelna se vyprázdnila, až na trojici dívek.
„Jak jen můžeš být tak v klidu!" vyjela po Arise Crystal, ale ta jako by to ani neslyšela.
„Ty víš, co to znamená," dovtípila se Helen, „jen si to hrála."
„Samozřejmě, že vím, co to znamená."
„Tak počkat," zarazila se Crystal, „ty jsi to celé hrála?"
„Elek je nevinný a já to dokážu," prohlásila Arisa odhodlaně.
„Ne, Ari," Helen jí zastoupila cestu, „to ti nedovolím. On to udělal. Nikdo jiný to být nemohl. Vím, že ho máš ráda, ale nedovolím ti, aby sis kvůli vrahovi zkazila život!"
„Helen, Helen," Arisa mírně natočila hlavu na stranu. Její hlas byl ostřejší jak břitva a chlad v ledově modrých očí byl téměř hmatatelný. „Možná jsi moje kamarádka, ale on je moje rodina. I kdyby byl vrahem, což ale není, nic by se nezměnilo."
Crystal jí fascinovaně pozorovala. Něco v jejím postoji, v její řeči a pohledu jí přišlo povědomé. Bylo to jako melodie, která vám uvízne v hlavě a vy si zaboha nemůžete vzpomenout na název té písničky. Přísné modré oči nepřipouštěly námitek a Crystal zažívala silný pocit déjà vu.
Helen polkla na prázdno a chtěla něco namítnout, ovšem z hrdla jí nevyšel ani hlásek.
„Ale je to můj problém," pokračovala Arisa a přelétala očima z jedné dívky na druhou, „ani po jedné z vás nechci, abyste se do něčeho zapletly. Běžte zpátky na Hry a snažte se na tohle všechno zapomenout."
„Tak s tím nepočítej," zamračila se Crystal, „jsme v tom spolu, ať se ti to líbí nebo ne. Nevím, jak Helen, ale já ti pomůžu zachránit Elkův život."
„Jestli ti doopravdy stojí za to," řekla Helen smutně, „tak počítej i se mnou."
Arisa těkala pohledem mezi nimi a vzedmula se v ní vlna náklonnosti.
„Děkuju," pronesla pohnutě, „nikdy vám to nezapomenu."
„Takže jaký je plán?" přešla Helen k věci.
„Elli na něco přišel, a proto mi zanechal tu zprávu," pustila se do vysvětlování, „celkem má tři části, to znamená, že chce, abychom je sledovali postupně. První část: ‚Jdi do místnosti, na které jsme se nikdy neshodli.'. V celém Domově je jen jediná odpovídající místnost: knihovna. Já totiž miluju všechny knížky, kromě literatury faktu a on nesnáší všechny knihy, kromě literatury faktu. Dost často jsme se kvůli tomu dohadovali."
„Knihovna je ale obrovská," namítla Helen, „zabralo by nám týden, abychom prohledali všechny knihy a my máme jen jediný den. To je nemožný."
„Ne, když víš, kde hledat," zazubila se Arisa.
Další část je na světě!
Náš povedený páreček je od sebe odtržen. Co myslíte, bude z Ari dobrý detektiv? Anebo je Elkův osud zpečetěn?
Děkuji za každé přečtení a za jakoukoli zpětnou vazbu!
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top