„Ari?" Jen co uslyšela své jméno ze známých úst, zrychlila krok a snažila se ztratit v davu proudícího ze zasedacího sálu. 

„Ariso, zastav!"

Povzdychla si. Dřív nebo později se s ním stejně bude muset setkat. Nemá cenu to odkládat, ani z toho tropit scény. Už teď jeho volání upoutalo mnohé zvědavé pohledy. Beze slova zapadla do nejbližší učebny. Nemusela se ani ohlédnout, aby věděla, že ji následuje.

Náhoda tomu chtěla, že se trefila zrovna na učebnu s klavírem. Pomalu přešla až k nástroji a něžně přejela konečky prstů po klávesách. Elek za sebou zavřel dveře a zůstal stát před nimi. Zjevně i on náhle ztratil nit. Mlčky ji úpěnlivě sledoval a jeho pohled vydal za tisíc slov.

„Lhal jsi," řekla tichým hlasem, který se však zvučně rozléhal v prázdné učebně.

„Jo." 

Přiznání bylo prosté a upřímné. Ari na chvíli vzalo vítr z plachet, ale poté naplnilo srdce novou nadějí. Elliot, kterého ona znala a milovala, jí nikdy nelhal. Možná se v téhle nové verzi skrývá alespoň stín toho původního.

„Jak jste se dostali z toho hotelu?" zeptala se, protože jinou otázku by ani položit nedokázala. Jiné odpovědi by příliš bolely.

„Stephen nás nechal jít."

Otočila se k němu a důkladně zapátrala v jeho očích po další lži. Ovšem tentokrát opravdu mluvil pravdu.

„Proč by to dělal?"

„Myslím, že to všechno je součástí nějakýho jeho plánu," řekl a odvážil se dojít až k ní, „měl nás. Byli jsme obklíčení a nebyla žádná možnost, jak se z toho vylízat. Všechny výhody byly na jeho straně. Myslel jsem, že mě prostě nechá popravit a Andyho strčí zpátky pod zámek."

„Ale to neudělal."

„Ne," zavrtěl hlavou, „místo toho se mě zeptal, co by na jeho místě udělal Cech."

„Nechal by tě popravit a strčil Andyho zpátky pod zámek."

„A přesně to jsem mu řekl," jeden koutek úst se mu pobaveně nadzvedl, „pak prohlásil něco ve stylu, že ale oni jsou lepší než Cech. A že teda můžeme jít."

„Prostě jen tak?"

„Prostě jen tak."

Ari se mezi obočím objevila maličká vráska, jak usilovně přemýšlela. „To nedává smysl, proč by se vzdávali tak významného zajatce?"

„Já si myslím, že ho nechtěli využít jako zajatce," nahodil opatrně a ona na něj překvapeně pohlédla, „myslím si, že ho Stephen nechal naživu kvůli své sestře."

„Protože je to její syn?" Ari se zatvářila dost skepticky, „to teda moc nevím. Zatím se ani jeden z nich neprojevili zrovna jako rodinný typ."

„To se mýlíš," oponoval Elek zamyšleně, „Lorelei chce zpět své děti. Řekl bych, že jen kvůli tomu jsem naživu. A právě proto si Stephen hrál na mého kmotra. Potřebovali mě... Chtěli mě nějak využít, aby se dostali k tobě."

„To zní ujetě."

„Zamysli se nad tím! Všechno, co o tvé matce víme a všechno, co ji přivedlo až do blázince, dělala pro své děti. Myslela si, že vám bude lépe bez Warwicka, tak se vás napřed pokusila od něj dostat a potom ho nechala zavraždit. Zavřela Andyho do zlaté klece a jsem přesvědčen, že se všemi těmi vymoženostmi snažila získat si jeho přízeň. Taky to vysvětluje, proč byl další obětí Hastings a ne Crys. Možná prostě jen chce, aby se k ní všechny její děti vrátily a Stephen jí v tom podporuje."

„V tom případě, proč by Andyho nechala odejít?"

„Zjevně to s ním nešlo podle jejích představ, a tak chce zkusit něco jiného."

„Ten nějakej plán."

Elek přikývl.

„Skvělé. Moje máma je blázen a otec mrtvola. Vážně mi chybí ty časy v Domově, kdy jsem byla jen obyčejný nalezenec," povzdechla si a ztěžka se posadila na jednu z lavic.

„Mně taky," přiznal Elek tiše.

Arisa se nevesele uchechtla. „Co se to s námi stalo? Jen se na nás podívej. Chtěli jsme být duo a teď jsme každý na jiné straně."

„To není pravda..."

„Že není!?" Ari se z hrdla vydral neupřímný smích, „já viděla ten záznam, Elku. Zabil jsi ty lidi, ne abys získal veledůležité informace pro Cech, ale protože jsi chtěl."

„Ne..."

„Ale ano!" přerušila ho ostře, „proboha, aspoň to přiznej jako chlap!"

Elek na ni zůstal dlouze zamyšleně hledět.

„Kdyby to byla pravda, znamenalo by to mezi námi konec?"

„Jsem si poměrně jistá, že mezi námi je konec už od chvíle, cos utekl ze Sancta," odvětila tvrdě a chladně mu opětovala pohled.

„Víš, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. Byla to nehoda a..."

„To, žes z Jonathana málem vymlátil duši rozhodně nehoda nebyla."

„To teda nebyla."

„Jsi nepřiměřeně agresivní, nevypočitatelný a nebezpečný sobě i svému okolí."

„Nikdy předtím ti to nevadilo."

„Nikdy předtím kvůli tomu neumírali lidi!" vykřikla a vyskočila na nohy. Rozčileně si zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho. „Je konec. A jestli se kvůli tobě stane něco Crys, nikdy ti to neodpustím."

Prosmýkla se kolem něj a naštvaně vyrazila ke dveřím. Nezvládla však urazit ani dva kroky a její paži sevřel železný stisk. Poté se všechno seběhlo až příliš rychle. Nestačila ani protestovat, ani se vzedmout na odpor. Najednou ji do stehen tlačila ostrá hrana lavice a na rtech měla přitisknuté Elliotovy v divokém a surovém polibku. Cítila jeho ruce na svém těle, které ji k jejímu vzteku zradilo a reagovalo na jeho dotyky stejně jako pokaždé. Záda se prohnula do tvaru luku a ruce se bez vědomého pokynu obmotaly kolem jeho krku. Projela jí vlna vzrušení, které nedokázala potlačit, ač se snažila sebevíc. Arisin mozek sice s Elkem skončil, ale její tělesná schránka měla zjevně jiný názor.

Vzpamatovala se, až když jí jeho prsty zajely pod gumu šortek. Prudce ho od sebe odstrčila a přesně mířeným kopnutím ho poslala na kolena. Přehoupla se přes lavici a zaujala bojový postoj, který jí právě on tak dlouho vtloukal do hlavy. V koutcích očí ucítila pálení při uvědomění si toho prostého hrozného faktu, že tohle není žádný trénink. Tohle je Elliot a ona je připravená na něj v okamžiku zaútočit. Na chlapce, který pro ni kdysi znamenal celý svět. Pálení zesilovalo.

Elek na ni zoufale zahlížel a zmítala se v něm touha znovu se jí dotknout s vědomím, že by to byla hrozná chyba. Ta bolest v jeho očích byla skutečná a bolela ji víc než rána, co jí před pár dny uštědřil. Už to dál nevydržela.

Rozběhla se ke dveřím a divoce vyrazila do chodby. Děkovala všem svatým, že všichni účastníci zasedání z ní už stihli zmizet. Tak nikdo neviděl hořké slzy, které si prodraly cestičky po jejích tvářích. 

Whoops, tady něco nevyšlo. Tak vám zde na stříbrném podnose servíruju konec Ariot (a nebo naopak prostor pro nový začátek?).
Ale city stranou, co říkáte na Stephenův 'nějakej plán'? Myslíte si, že je Elkova teorie správná nebo je zas všechny vodí za nos? :D

Užijte si víkend!