Elek se brzy dozvěděl, že létat se stíhačkou kam chcete, není dost dobře možné. Vlastně to vypadalo, že oba s Mikkim skončí znovu za mřížemi, dokud nepadlo jméno Serge Calveta. Zdálo se, že je to synonymum kouzelné formulky, která otevírá všechny dveře a povolení k přistání bylo okamžitě uděleno. Ve směnárně vedle letiště se mu podařilo vyměnit peníze od svého kmotra za Švédské koruny a potom už vše šlo jako po másle.

Stålbergovi bydleli v obrovitánském domě na kopci a trefit k němu bylo až směšně lehké. Ačkoli Elek neuměl švédsky ani slovo a taxikář, kterého se jim podařilo odchytnout, byl postarší pán s velmi mizernou angličtinou, stačilo vyslovit jméno a muž hned věděl, kam má jet.

Dovezl je před bytelnou železnou bránu natřenou načerno s hlídačskou budkou. Vypasený Švéd se zarudlým nosem byl sice nerudný jak hrom, ale zato cizí jazyky ovládal bravurně.

„Kdo jste zač a co chcete?"

„Mé jméno je Elliot a jsem nemanželský syn Isaka Ragnvarda Stålberga. Chci mluvit se svým otcem."

Hlídač vypadal, že by je nejraději poslal pryč, ale přeci jen mu to nedalo. Syn jeho pána, ať už manželský nebo nemanželský, pořád to byl Stålbergův potomek. A toho nemůžete jen tak odpálkovat.

„Máte nějaké ověření totožnosti?"

„Viděl jste někdy na vlastní oči pana Skålberga?"

„Samozřejmě."

„A pamatujete si, jak vypadá?"

„Samozřejmě," hlídač se nepohodlně ošil.

„A teď se podívejte na mě. Přesně tak, přímo do tváře."

„Pane, ale..."

„Dívejte se pořádně."

„Vážně vypadáte jako syn pana Skålberga, ale budu potřebovat..."

Elek otevřel dveře taxíku a postavil se čelem k hlídači.

„A znáte pana Skålberga?"

„Moc dobře ne, ale..."

„Jaké jsou dominantní rysy jeho povahy?" Elek zaregistroval skrz otevřené okno budky obrys černého tlačítka s nápisem open.

„Podívejte, já doopravdy nemůžu..."

„Díváte se pořádně?" V duchu odhadoval vzdálenost tlačítka a rychlost, kterou bude muset vyvinout. Pokud budou jeho předpoklady správné, hlídače to natolik překvapí, že získá dostatek času.

„Jistěže, ale pane..."

„Sem, dívejte se mi do očí. Tak je to správně." Elek roztáhl ukazováček a prostředníček do véčka a namířil je proti hlídačovým očím.

„Přesně tak, dobře se podívejte," přistoupil k němu o krok blíže a zmenšil tak vzdálenost mezi sebou a tlačítkem. Mikki i taxikář na něj nechápavě hleděli.

„Řekněte mi, co vidíte?"

„Váš obličej? Hele já můžu někomu zavolat a..."

„Je pan Ståberg dobrý člověk?"

Podle jeho očekávání tahle otázka nebohého muže uvedla do rozpaků. Zarazil se s pootevřenou pusou a nic víc Elek nepotřeboval. Vymrštil se jako had a prudce udeřil do tlačítka. Brána se začala s hlasitým pípáním rychle otevírat. Hlídač na to zíral jako vyoraná myš a trvalo mu pár vzácných vteřin, než si vůbec uvědomil, co se to vůbec stalo.

„Jeď! Jeď!" zařval Elek, který mezitím už stačil skočit zpět do auta a přibouchnout dveře. Taxikář naštěstí viděl dostatek akčňáků a věděl naprosto přesně, co se od něj očekává. Nemalý podíl na tom měl fakt, že mu Elek zaplatil předem s tučným přídavkem.

Gumy zaskřípaly, jak řidič dupl na plyn a auto vystřelilo dopředu. V té chvíli už byla brána téměř otevřená a hlídač si uvědomil své fatální selhání. V marné snaze situaci nějak zachránit skočil po zavírání brány, ale již bylo příliš pozdě. Taxík prosvištěl bránou jako namydlený blesk a nejméně stodvacítkou si to uháněl do kopce. Zděšený hlídač popadl vysílačku a ohlásil poplach.

Auto smykem zastavilo před hlavním vchodem a Elliot z něj vyskočil ještě skoro za jízdy. Věděl, že nemá moc času. Po obvodu domu se už k vozidlu sbíhala ochranka. Vpadl skrz dvoukřídlé vstupní dveře do haly a nastražil uši. Venku se již stmívalo a byl čas večeře. Měl štěstí. Uslyšel bezstarostné hlasy a cinkání příborů vycházející z místnosti hned po jeho pravici. Bez zaklepání vstoupil zrovna v okamžik, kdy se vstupními dveřmi prohnala trojice mužů z ochranky.

Přibouchl za sebou dveře a prudce se otočil do místnosti. Divoce oddechoval a srdce mu do žil pumpovalo adrenalin, díky čemuž všechno viděl jakoby ostřeji. Bez hlesu na něj zíraly čtyři ohromené tváře. Statný světlovlasý muž kolem čtyřicítky po boku s hnědovlasou manželkou a dva dětské obličejíčky jejich osmiletého synka a pětileté dcery. Na ten kratičký vzácný okamžik se všechno zastavilo. Potom holčičce z ruky vypadla lžíce a s třísknutím přistála na poloprázdném talíři. Ten pronikavý zvuk všechny probral z transu. Seběhlo se to hrozně rychle.

Isak na něj začal řvát něco švédsky, jeho žena hystericky vykřikla a silně k sobě přitiskla holčičku, která se z nenadálého hluku dala do pláče. Její bratr na všechno hleděl s otevřenou pusou plnou bramborového salátu.

Elek se pokoušel otce překřičet a vysvětlit mu, kdo je. Do místnosti vpadla ochranka a srazila ho k zemi. Isak na ně nepříčetně cosi řval a ignoroval všechny Elkovi pokusy oslovit ho. Elliot měl neblahé tušení, že to dělá úmyslně. Že ví naprosto přesně s kým má tu čest.

Vyvlekli ho z domu a tvrdě jím mrštili o štěrk před autem, které teď bylo celé obklíčeno muži ochranky. Mikki i taxikář byli donuceni vystoupit a postavit se čelem k autu s rukama zapřenýma o jeho střechu. Elek se pokoušel vyškrábat na nohy, ale jeden z mužů ho bolestivým kopnutím do boku poslal zpátky k zemi. Chlapec se prolomil v pase a tiše zasténal. Přesto se nevzdával a podařilo se mu dostat do kleku.

Vstupní dveře se rozlétli a vykráčel z nich vzteky brunátný Isak Ragnvard Stålberg. Bez váhání si to namířil k Elkovi na zemi a drsně mu škubnutím za vlasy zvrátil hlavu.

„Jak se opovažuješ?!" soptil, „Jak se opovažuješ vloupat se do mého domu a ohrožovat mou ženu a děti?!"

„Nikoho neuhrožuju," dostal ze sebe Elek vzpurně a potom s pokřiveným úšklebkem dodal: „Tati."

Isak zrudl ještě víc, pokud to vůbec bylo možné a barva jeho obličeje ostře kontrastovala se světlými vlasy stejného odstínu jako klečícího chlapce.

Sykl zlostí a škubl s Elkovou hlavou tak prudce, až narazil čelem o zem. Nevydal však ze sebe ani hlásku a zvedl ke svému otci oči plné spravedlivého hněvu.

„Jen s tebou chci mluvit. Dlužíš mi to!"

„Vyveďte je před bránu, všechny tři," poručil Stålberg příkře, „a to auto ať taky zmizí."

„Aspoň tohle pro mě udělej! Pět minut, nic víc!"

Jeho otec se k němu však otočil zády. Dvojice strážců uchopila Elka pod paží a vytáhla ho na nohy. Cloumal sebou a snažil se jim vyprostit.

„Jsi můj otec! Ať se to budeš snažit popřít sebevíc, vždycky to tak bude!" hulákal Elek, ale Stålbergovi nestál ani za jediný pohled.

„Aspoň jednou v životě se tak zachovej!"

To už ho však ochranka táhla pryč. Elek se zmítal v jejich sevření. Nebylo mu to co platné, muži ho proti jeho vůli vlekli za Mikkim a taxikářem, kteří šli dobrovolně.

„Otče!"

Isak Ragnvard už však zmizel v nitru svého domova.

Aspoň naposledy do něj silně strčili a zamumlali na jeho adresu pár nadávek ve svém rodném jazyce. Pak už jen zkontrolovali, že je brána dobře uzavřená a zmizeli Elkovi z dohledu.

Taxikář si cosi pohoršeně bručel pod vousy, bez rozloučení nasedl do svého vozidla a vycouval pryč. Mikki se na svého společníka obrátil se soucitným pohledem.

„Aspoň jsi to zkusil, kamaráde."

Elek však zavrtěl hlavou a v očích mu svítily vzrušené ohýnky.

„Stejně jsem si nikdy nemyslel, že to vyjde hned na poprvé."

Mikki se zatvářil nejistě. „Ty to chceš zkoušet znovu? To ti jeden výprask nestačil?"

„Znovu a znovu. Klidně milionkrát. Já dostanu, co chci."

„Víš, že seš tak trochu magor?" zamračil se Mikki, to už ale Elek vyrazil po obvodu cihlové zdi ohraničující pozemek jeho otce.

„Co to děláš? Elku? Počké na mě!"

Kdo by nechtěl takového tátu, že?

Kdo myslíte, že má silnější vůli a větší trpělivost - otec nebo syn? Aby nakonec Elek zase neskončil pod zámkem ;) 

Užijte si pátek!