„Ani náhodou!" vykřikl Elek a vysloužil si tak pozornost jednoho ze zdravotníků. Rychle mu věnoval široký úsměv a zamával jako pravé neviňátko. Zdravotník pohoršeně pokýval hlavou a cosi si mumlaje pod fousy se opět navrátil ke svým kolegům. Elli vyčkával, dokud k němu nebude zády, pak se prudce obrátil na Plameňáka.

„Ať tě to ani nenapadne!" vyjel po něm polohlasně, „už teď o tom ví o člověka víc, než bych chtěl. Mohl by něco prozradit a všechno by šlo do háje!"

„Já myslel, že se odsud chceš dostat," zacvrlikal Plameňák nevinným hláskem, „každý se odtud chce dostat, ale ty máš konečně šanci."

„Jedinou šanci!" zamračil se Elek, „a proto si nemůžu dovolit vsadit všechny své karty na něho." Pohrdlivě cukl bradou směrem k Sebevrahovi, který se teď nepřítomně kolébal dopředu a dozadu.

„A mimochodem je to i tvoje šanci, pokud budeš spolupracovat," dodal rychle.

„On je můj přítel," pronesl Plameňák klidným hlasem, „strávili jsme spolu pět dlouhých let. Nenechám ho tady."

„Raději ho necháš vyhodil se do povětří?" protočil Elek očima a toužebně si přál, aby se aspoň na chviličku vylezlo slunko. Cítil, jak mu umrzají prsty na nohou v tenkých ponožkách a plastových nazouvákách.

„Dal bych mu to, po čem jeho srdce nejvíce touží."

„No super," Elek se sarkasticky uchechtl, „co do toho rovnou zapojit i Kousače? Jsme přece jedna velká šťastná rodinka, ne?"

Vypadalo to, že Plameňák jeho ironický návrh opravdu zvažuje. Elek se málem plácl do čela.

„To je dobrý nápad," usoudil starší muž a Elli na něj vytřeštil oči.

„Ty ses zbláznil nebo co?" zasyčel a náhle si uvědomil paradox svého výroku. Z nějakého důvodu mu to přišlo k popukání. Cukaly mu koutky úst a když se na něj i Plameňák zeširoka zazubil v tom svém falešném úsměvu, nevydržel to a rozchechtal se. Vždyť celá ta situace byla tak neuvěřitelná.

Kdyby mu někdo před půl rokem řekl, že si bude s třemi nejvíce nemocnými pacienty psychiatrické léčebny domlouvat, jak tu léčebnu vyhodí do povětří, asi by se mu vysmál anebo jednu vrazil. A teď tady stál vedle nejslavnějšího žháře jednadvacátého století a plánoval povraždit všechny ty zasraný zdravotníky, sestřičky i doktory, co jim odmítají dát teplý kus oblečení. Pořádný ohýnek je všechny zahřeje. A bude konečně teplíčko. Teplo, teplo, teplíčko.

Prolomil se v pase a div že se neskutálel na zem, jak jím otřásaly záchvaty smíchu. Teď si získal pozornost úplně všech. Zdravotníci ho propalovali nenávistným pohledem, ale nestál jim za námahu. Sebevrah ho upřeně pozoroval s pusou do užaslého óčka a Kousač se zastavil uprostřed pohybu, na chvíli to vypadalo, že ho chytne další amok, ale potom začal vesele poskakoval na místě. Tleskal a řehtal se společně s Elkem.

Po pár minutách však nenadálý hluk začal zdravotníky otravovat.

„Tak to by stačilo!" rozkřikl se nejvyšší z nich.

Elek se zašklebil a ukázal mu prostředníček. Rozchlámal se ještě víc, když mužův obličej nabral odstín přezrálého rajčete.

„Tady bude ticho!" zařval zdravotník a s kolegou po každém boku zamířil k světlovlasému chlapci. Elka smích rázem přešel. Před očima se mu promítl ten nejhorší možný scénář. Znovu ho hodí do umělého spánku a on nestihne ten veřejný soud. Stephen si Arisu někam schová a on už ji nikdy nenajde. To se nesmí stát. Proč jen sakra nedržel hubu. Idiote!

Ovšem záchrana přišla odkud ji očekával nejméně.

„Ticho! Ticho!" vřískal Kousač a rozběhl se přímo na neohroženou trojici zdravotníků.

„Ticho!" zařval jako by to byl jakýsi bojový pokřik a než se stačil kdokoli z mužů pohnout byť jen o píď, vrhl se na ně.

Nejvyšší zdravotník pronikavě zaječel, když se mu Kousačovy zuby zahryzly do odhaleného krku. Jeho kolegové na okamžik strnuli děsem. Elekova ústa se roztáhla v jedovatém úšklebku a přál si, aby se Kousačovi podařilo dostat tepnu. Konečně se i ostatní zdravotníci vzpamatovali a odtrhli zuřícího Kousače od své oběti. Po bradě mu stékal pramínek rudé krve a nepřestával vřískat. Povalili ho na zem a přišpendlili na chladném betonu.

„Tihm! Tihm!" řval Kousač s rozbitou pusou nalepenou na zemi. Zdravotníci ho surově vytáhli na nohy a vlekli pryč. Měl sedřenou kůži na pravé tváři a pravděpodobně vykloubené rameno. Do očí mu stékala vlastní krev z natrženého obočí, a přesto se vítězoslavně šklebil.

„Ticho!" zaječel naposled a pak se ostatním pacientům ztratil z dohledu.

Plameňák na Elka tázavě pohlédl. Chlapec se ušklíbl a odevzdaně pokrčil rameny.

„Tak fajn. Buď se odsud dostaneme všichni nebo všichni skončíme v kazajce až do smrti."   

A parta je kompletní... Co myslíte, jaké má tahle grupa šance? 

Děkuji za každé přečtení a zpětnou vazbu!