Arisa se od toho dne stala v podstatě něco jako legendou. Její přátelé na ni teď pohlíželi s posvátnou úctou. Bylo jí to docela nepříjemné, a proto uvítala, když konečně nadešel návštěvnický den, kdy příbuzní sirotků přijeli na návštěvy. Helen právě trpěla ve společnosti svých odtažitých rodičů a ve společenských prostorách byli s Elkem sami.

„Je to docela paradox," pronesla Arisa líně rozvalená na sedačce s hlavou položenou na Elkově klíně. „Tebe málem popravili za vraždu, kterou jsi ani nespáchal a mě za jinou vraždu vynáší do nebes."

„Hm..." zabručel a nepřítomně si pohrával s jejími vlasy, „ty jsi ale zabila toho správnýho člověka."

Arisa ho krátce po jeho návratu donutila zajít na ošetřovnu, kde mu sestřička dala jakési chladivé obklady a prášek proti bolesti. Neplynuly ještě ani dva dny od jeho výprasku, ale modřiny už mu začínaly blednout. Vždycky se mu zranění hojila rychleji než normálním lidem jako by jeho tělo tušilo, že musí být připravené na ještě horší dávku.

„Teoreticky, když jsem ho zabila, počet vrahů se tím nijak nezměnil."

„Ale počet potencionálních obětí ano, a to se počítá. Udělala správně."

„Já vím," povzdechla si, „ale to neznamená, že to bylo dobře. Nikdo by neměl rozhodovat vzít život jinému člověku."

„Kdybys to neudělala, on by zabil tebe a potom já jeho a přitom pravděpodobně on mě, takže když to vezmem kolem a kolem udělala jsi to nejlepší, cos mohla."

„A přeci to nebylo dost."

Elek neodpověděl, jeho pozornost totiž upoutalo otvírání dveří a kroky. Mířila k nim Crystal v doprovodu starého muže v šedivém obleku s kufříkem. Vlasy měl úplně bílé a na temeni hlavy se mu rýsovalo náměstíčko.

Arisa se zamračeně posadila, když si příchozí sedli naproti nim.

„Dobrý den, jmenuji se Jacob Chamber a jsem advokátem rodiny Hastinsových," představil se muž a potřásl si s nimi rukou.

„Jak vám můžeme pomoci, pane Chambere?" zeptala se Arisa zdvořile. Mezitím jej Elek probodával svým typickým podrážděným pohledem.

„Pan profesor Hastings u mě zanechal dopis, který jsem měl po jeho smrti odevzdat právě vám, Ariso."

„Víte, co je jeho obsahem?" podivila se Ari s upřímným překvapením.

„Ano vím, právě proto jsem přivedl i slečnu Warwickovou, které se také osobně týká," prozradil advokát. Položil si kufřík na kolena a vyňal z něj obálku s Arisiným jménem. Užasle si ji od něj převzala.

„Jde o velmi osobní dopis," podotkl Chamber a vrhl na Elka významný pohled.

„Ujišťuji vás, že ke svému příteli chovám naprostou důvěru," Ari stiskla Elliotovu ruku a jemu se mírně nadzvedly koutky úst. Chamber rezignoval.

„V tom případě bude nejlepší, když jej přečtete nahlas."

Ari obálku otočila a velmi opatrně otevřela. Obálka i dopis byly z kvalitního drahého papíru a rukopis odpovídal profesorovým zdobným kudrlinkám. Polkla náhlý knedlík v krku a pevným hlasem se pustila do čtení:

Drahá Ariso,

pokud čteš tyto řádky, jsem již po smrti. Cítím však povinnost sdělit Ti pravdu, kterou jsem před Tebou celá léta tajil namlouvaje si, že kvůli přísaze, kterou jsem složil. Pravý důvod však byl, že jsem to odkládal tak dlouho, až jsem to už nedokázal. Nezvládl bych Ti pohlédnout do tváře. Teď však již mé tělo spočívá v hlíně a nesvazuje mě žádná přísaha, ani má vlastní slabost. Vyjevím Ti celou pravdu o Tvém opravdovém původu.

Lhal jsem o tom, že jsi nalezenec ze sirotčince, kterého k nám do Domova donesl jistý člen Cechu. Doopravdy Tě na práh mých dveří donesla Tvoje matka, moje milovaná sestra Lorelei a zapřísahala mě, abych nikdy nikomu neřekl, kdo jsi a postaral se o Tebe, dokud se pro Tebe nevrátí. Vždycky jsem ke své sestře cítil silnou náklonnost, a proto jsem jí se vším vyhověl. Abys dokázala pochopit všechny souvislosti, řeknu Ti celou pochmurnou historii naší rodiny.

Když můj mladší bratr Stephen onemocněl a rodiče ho poslali do léčebny, Lorelei byla to jediné, co mi zbylo. Naneštěstí se můj otec rozhodl výhodně ji provdat již v útlém věku pouhých devatenácti let za téměř o deset let staršího muže. Manželství se napřed zdálo úspěšné. Lorelei se krátce po svatbě narodil zdravý chlapeček a hned rok na to překrásná dceruška. Nikdo neměl tušení, jak moc je má sestra se svým manželem nešťastná. Odvezl ji od rodiny do Států a prakticky se přestali stýkat se zbytkem Cechu. Lori tiše trpěla a nedala na sobě nic znát. Zlom nadešel až po narození třetího dítěte, opět holčičky, kdy Lorelei potkala svou životní lásku. Bohužel to byl jeden z vojáků pracující pro jejího muže. Netrvalo dlouho a jejich vztah byl odhalen. Manžel rozzuřený manželčinou nevěrou nechal jejího milence uvrhnout za mříže. Myslím, že Lori tento čin uvrhl do stavu absolutního zoufalství. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Lorelei se rozhodla manžela nadobro opustit. Věděla však, že on by na to nikdy nepřistoupil, proto se rozhodla utéct i s dětmi.

Řekl bych, že to byl spontánní nápad, a právě proto se jí útěk podařil, i když ne úplně tak, jak si představovala. Nepodařilo se jí dostat do pokoje svého tříletého syna, kvůli přítomnosti chůvy. Lori tudíž zamířila do pokoje své starší dcery, do Tvého pokoje. Tobě byli teprve dva roky, a právě ses naučila chodit. I s Tebou zamířila ke svému třetímu dítěti, ale náhoda tomu chtěla, že u nemluvněte našla svého muže, který přišel dítě utišit, když předtím plakalo. Lorelei se vmžiku rozhodla vrátit se pro zbytek svých dětí později a zatím zachránit Tebe. Podařilo se jí opustit zemi a v bezpečí se dostat až do Domova.

Tento příběh mi vyprávěla, když poté ve spěchu opustila můj příbytek a vydala se na cestu zpět do Států. Jenže tentokrát byl její muž připravený a podařilo se mu ji zajmout. Lorelei skončila ve stejném zařízení jako kdysi náš bratr, kterého zahubil požár nemocnice. Od té doby jsem o ní neměl žádné zprávy.

Tvůj otec se Tě usilovně snažil najít a já v bláhovém přesvědčení, že on je zloduch v tomto příběhu, Tě skryl před jeho zraky. Dnes už vím, jaká to byla chyba. Není nic, čím bych se ti mohl omluvit.

Alespoň teď Ti však řeknu Tvým pravým jménem. Jsi Arisa Warwicková, dcera Lorelei Hastingsové a Matthewa Williama Warwicka. Andrew Tobias a Crystal Warwickovi jsou tvoji sourozenci.

Přál bych si, abys mi dokázala jednoho dne odpustit, ačkoli si Tvého odpuštění nezasluhuji. Nyní když však znáš pravdu, nalož s ní dobře. Už nejsi nejmenovaný sirotek, ale dcera jednoho z nejmocnějších rodů Cechu. Vím, že předčíš všechna očekávání.

Loučím se s Tebou a přeji ti hodně štěstí do života,

Prof. G. R. Hastings

Když Arisa skončila, zavládlo užaslé ticho.

„Jsi moje sestra," vydechla Crystal a pohlédla na ni s rozšířenýma očima.

„Jsi Warwickova dědička," řekl Elek a výjimečně i v jeho tváři se promítal údiv.

„Na základě profesorových pokynů jsem již informoval obě rodiny," pronesl Chamber věcně, „Warwickovi si vyžádali DNA testy, které proběhnou již zítra, kdy obě rodiny přijedou."

„Dobře," na víc se Arisa nezmohla. Hlava jí pořád nedokázala zpracovat, co se právě dozvěděla. Hučelo jí v uších a advokátova slova ani pořádně nevnímala.

„Ještě jedna věc," řekl Chamber a sáhl do svého kufříku, „myslel jsem, že byste tohle měla mít. Tato fotografie byla pořízena krátce po narození nejmladšího dítěte, zhruba měsíc před útěkem vaší matky."

Podal Arise barevnou fotografii usměvavé rodinky před velkým luxusním domem. Na snímku držel statný hnědovlasý muž v náručí malého chlapečka s totožnou barvou vlasů, jen oči měl jeho syn na rozdíl od otcovi pronikavé modři hnědozelené jako jeho matka stojící vedle manžela s rukama na madle kočárku. Za ruku držela roztomilou holčičku, která se šťastně zubila na zatím vratkých nožkách. Vlásky měla světlé jako kuřátko a oči pomněnkově modré.

Veškerou pozornost však trojice věnovala ženě, její matce. Arise se zatajil dech a vytřeštila oči. Elek se jí vůbec nedivil, sám byl ohromen. Ta podoba byla neskutečná. Přišlo mu jako by se díval na fotografii o pár let starší Arisi s jinou barvou očí.

Náročné rodinné vazby a nové odhalující informace. Co si myslíte o Hastingsově rozhodnutí utajit Arisin pravý původ? 

Děkuji všem, co dočetli až sem a doufám, že vás tato ani další části neodradí!