„Hotel byl dočista prázdný, když do něj naši dorazili," informoval je Andy a elegantně krájel vepřovou kotletu na malé kousky.

„Jaké překvapení," odsekla Ari ironicky. Crys si všimla, že od začátku slavnostní večeře uspořádané na počest Andyho záchrany, nesnědla ani jedno sousto. Se zastřeným pohledem, myšlenkami vzdálená o pár světelných let se šťourala ve své porci. To se Crys vůbec nelíbilo. Doufala, že teď, když se Elek ve zdraví vrátil a nikdo ho za zrádce nepovažuje, Ari se zase znormalizuje.

„Tak hlavně, že jste vy dva v pořádku," pronesla Crys laskavě a usmála se na svého bratra. Elek je zjevně vůbec nevnímal. Zarytě se vyhýbal jakémukoli očnímu kontaktu a nimral se v jídle úplně stejně jako Ari. Co to s nimi je? podivila se Crys, vždyť mají všechny důvody k oslavě.

Za zády se jim ozvalo odkašlání. Obě sestry se otočily k jednomu ze sluhů již nějakou dobu pohřešované Lorelei. Ostatní rodiny předpokládaly, že je stará žena zavřená ve svém domě, kde truchlí pro činy svých dětí. Když však pro ni poslali, našli Hastingsův dům prázdný. V Crys to vyvolalo docela znepokojivé podezření. Svěřila se se svými myšlenkami Ari, která však jen lhostejně pokrčila rameny. To Crys znepokojilo snad ještě víc. Její sestra připomínala tělo bez duše. Obvyklé zapálené ohníčky v jejich očích uhasly.

„Jak vám můžeme pomoct?" zeptala se Crys neznámého návštěvníka.

„Mám zde dopis pro slečnu Arisu Warwickovou," pronesl muž důležitě a zamával jim před nosy obálkou nadepsanou černým inkoustem.

„To jsem já," Ari natáhla ruku a dopis převzala. Sluha se s úklonou poroučel.

„Od koho to může být?"

Ari místo odpovědi roztrhla obálku a vyňala bělostný list papíru popsaný drobným úhledným písmem. Přečetla si jeho obsah a rázem zbledla jako křída. Svírala papír tak pevně, div že ho neroztrhla a klouby na prstech jí zbělely.

„Co se stalo?" zeptal se vážně Jonathan, který seděl přímo naproti ní. Všichni čtyři na ni upírali zvědavé pohledy, dokonce i Elek zvednul oči.

„Kerberos... Kerberos podnikl další útok," hlesla Ari zničeně.

„Cože?!"

„Kde?"

„Proboha..."

Jen Elek si už v její tváři přečetl odpověď. Bylo jen jediné místo kromě Sancta, kde se nacházeli lidé, kvůli kterým by Ari takhle zareagovala.

„Domov," řekl těžce a cítil se jako by ho polili ledovou vodou. I on měl mezi sirotky své přátele. Děcka, se kterými vyrostl a jejichž ztráta by ho hluboce zasáhla. To právě v Domově se nacházelo posledních pár smrtelníků, kterým na Elkovi záleželo.

Ari po něm střelila zoufalým pohledem a beze slova mu dopis podala.

Má drahá,

v nejbližších okamžicích už bude celý Cech vědět, že máme v držení Helen Goodwillovou, Kima Chana, Jessicu Clayovou, Marta McMurphyho, Jacka Silviskeho a mnoho dalších Tvých přátel z Domova. Můžu Tě ujistit, že jsou nezranění a v bezpečném úkrytu. Ačkoli se jim dostává více než základní péče, velmi by si přáli návrat domů. Cech však pro jejich přání nebude moci udělat vůbec nic. I oni obdrželi podobný, ovšem mnohem názornější list. Jakožto jedinou šanci na návrat těchto dětí jste potom Vy.

Zítřejšího dne se Ty a Tvoji sourozenci Crystal a Andrew Tobias Warwickovi dostavte v plném počtu na níže uvedené souřadnice. Bude-li Vám společnost dělat vojenská podpora, zmařili jste jedinou šanci na osvobození Tvých přátel. Ovšem v zájmu společných dobrých vztahů povolujeme každému z Vás přivést si jednočlenný doprovod. Můžeme Vám zaručit, že ani Vám, ani Vašim případným povoleným společníkům, nebude nikterak ublíženo.

V rámci dodržení podmínek prosíme o okamžité zničení tohoto listu po přečtení.

S přáním krásného dne a nadějí v hladký průběh věcí

Tvá L.

„Do háje," zamumlal Elek a přeložený dopis vrátil zpět Arise.

„Co budeme dělat?" špitla tiše a nezasvěcená trojice se pozorovala plna otázek.

„Je to na tobě. Pokud do toho chceš jít, půjdu s tebou. Pokud ne, nebudu ti to mít za zlé," řekl Elek upřímně s největší vážností.

Ari si zoufale zajela prsty do vlasů.

„Tak co se děje?" naléhala Crys. Ari, aniž by zvedla hlavu, posunula dopis k ní. I Crys se při čtení vytratila všechna barva z tváří. Andy se neudržel a nahlédl své sestře přes rameno.

„Sakra," ulevil si a vzápětí se po všech rozhlédl, „přece o tom nemůžete ani uvažovat, ne? Chtějí, abychom se obětovali místo nich!"

„Kdo? Co?" jediný Jonathan se tvářil zmateně a Crys po krátkém zaváhání podala dopis i jemu.

„To není dobrý nápad," zavrčel Elek a probodl svého soka nevraživým pohledem.

„Dej mu pokoj," ozvala se Ari ostře a Elliot se zatvářil jako by mu vlepila facku.

Crys na jazyku pálila otázka, než ji však stačila položit, Arisa promluvila znovu:

„Počkáme, až ten útok potvrdí Cech. Pak zjistíme, jak to mysleli s tím, že pro ně kromě nás nemůže nikdo nic udělat a až potom se můžeme rozhodnout."

„Já asi vím, jak to mysleli," řekl ke všeobecnému překvapení Elek a najednou se tvářil dost provinile.

„Cos nám neřekl?"

„Ta loupačka v tý Manchesterský laborce," přiznal Elli a vypadal, že by se nejraději propadl do země. Zoufale se snažil dívat všude, jen ne na Arisin zděšený výraz. „Ten materiál, co jsme... prostě to je nějakej druh biologický zbraně."

„A sakra."

„Tos nemohl říct dřív?!" zhrozil se Andy.

„Tak Cech to určitě ví. Vědí, co všechno bylo ukradeno."

„Takže Kerberos teď má v držení nějakou nevyzkoušenou zbraň hromadného ničení a vyhrožuje jejím použitím, pokud by Cech jen hnul prstem," odvodila si Ari a ve všech zamrazilo.

„No..." ošíval se Elek, „já četl ty záznamy a... Je to vyzkoušený. Asi to funguje docela dobře."

„O jakém rozsahu škod se bavíme?" Arisa nasadila věcný tón.

„Jak velký rozsah škod bys popsala Hirošimu?"

„Sakra velkej!"

„Tak v tom se radši ani neptej," zachmuřil se Elli.

Andymu uteklo hned několik peprných nadávek. Crys s Jonathanem vypadali šokovaně.

„Pak je jasný, že nemáme na výběr," prohlásila Ari rozhodně.

„Jak to myslíš?"

„Pokud neuděláme to, co chtějí, můžou se pomstít nejen na sirotcích, ale i v o dost větším měřítku. To nemůžem riskovat."

„Ale nemáš žádnou záruku, že dodrží slovo a nepozabíjí nás všechny!" oponoval Andy.

„Tak si kdyžtak zahrajem na mučedníky," odvětila Ari úsečně a probodla ho tak výhrůžným pohledem, že se raději neodvážil už nic víc namítat. Pak se obrátila na Elka s Jonathanem.

„Pokud jde o vás dva, nemusíte..."

„Ať tě to ani nenapadne," Elek ji ostře přerušil a vztekle se na ni zamračil, „jsem tvůj doprovod a ani se nesnaž něco namítat. Jde i o moje přátele."

Ari na něj chvíli zamyšleně hleděla přemýšleje, má-li cenu se snažit mu to vymluvit. Nedokázala si pomoct. Přála si, aby zůstal tady, a hlavně byl v bezpečí. Jenže pak tady byla ta její méně oblíbená, sobecká část sebe samé, která toužila mít ho po svém boku. Znovu pracovat jako duo. Společně se postavit všem nepřátelům a zachránit celý svět. Tuhle část fakt neměla ráda. Ale i zdraví rozum jí napovídal, že stejně s Elkovým rozhodnutím nic nenadělá. Může se proti němu bouřit, jak chce, ale zastavit ho nedokáže. Tak proč se o to vůbec snažit? Sobecká část její duše zajásala, když pokrčila rameni a smířila se s faktem, že její doprovod už je daný.

„Ale ty opravdu nemusíš riskovat svůj život, přeci jen tam nikoho neznáš. Nikdo ti to nebude vytýkat," otočila se Crys k Jonathanovi.

„Já vím," řekl a nervózně na ni pohlédl. Zuřilo v něm dilema. Jeho otec by ho určitě nikdy v životě na takový podnik nepustil. Aby riskoval svůj krk kvůli Warwickům? Nikdy. Jenže Jonathan nebyl svůj otec. Možná... Ale opravdu jen možná, kdyby učinil něco tak hrdinského a nasadil svůj vlastní život za ochranu ostatních... Třeba by o něm otec přeci jen začal smýšlet jinak.

„Já..." zíralo na něj čtvero bledých tváří očekávající jeho rozhodnutí. V duchu si dodal odvahy. Moc dobře si uvědomoval, že tohle rozhodnutí bude v jeho životě klíčové. Buď si zvolí zachránit si svou kůži, zůstane v bezpečí a blahobytu rodného domu a už nikdy se neodváží zariskovat, aby o své pohodlné místečko nepřišel. Dopadne stejně jako starý Godfrey. Nikdy nic hrdinského neučiní, věčně nespokojený, toužící a ženoucí se po něčem víc. Po větší moci, více peněz, většímu štěstí. A nikdy ničeho nebude mít dost, protože nikdy nebude ochotný vystavit se riziku. Stane se z něj zahořklý muž znechucený ze svého nudného života v blahobytu.

Anebo půjde se svými novými přáteli. Vrhne se po hlavě do ztřeštěného dobrodružství, o kterém předem ví, že nemůže skončit dobře. Možná umře, ale alespoň položí život za dobrou věc. Nebo přežije a potom... Netuší, co bude potom. Pak by jeho osud byl jen prázdná stránka čekající na vyplnění. Žádný předepsaný scénář diktovaný jeho otcem. Po páteři mu přejel záchvěv strachu smíchaný s něčím novým. Vzrušení. A právě v tomto okamžiku dospěl k jasnému rozhodnutí.

„Půjdu."

„Jsi si jistý?" zeptala se Ari opatrně.

„Ano."

Elek se zatvářil ještě podrážděněji, ovšem nijak neprotestoval. Jonathan si domyslel, že doufá v jeho rychlý skon. Vlastně mu to ani nezazlíval. Světlovlasý chlapec měl všechny důvody ho nenávidět.

„Tak teď zbývá jen dořešit, jak se dostat ze Sancta," pronesla Crys a tázavě na všechny pohlédla, „nejlépe aby nás nikdo neviděl."

„To můžu zajistit," usmál se Jonathan a vysloužil si svým výrokem překvapené pohledy, „strávil jsem tady celý život. Vím, jak se odtud nepozorovaně dostat. Stačí jen podplatit ty správné strážné."

„Výborně, tak to zařídíš ty," Arisa se ujala vedení, „ale je tu ještě jedna věc. Andy má v něčem pravdu. Nemůžeme tam přijít s prázdnýma rukama jako prasata na porážku. Musíme být připraveni na nejhorší. Potřebujem zbraně."

„To nechte na mě," řekl Elek.

„Víš, že tohle není Domov."

„Seženu je," ušklíbl se.

„Tak fajn," rezignovala Ari a energicky spráskla ruce, „takže to bychom měli. Jonathane, kdy je nejlepší doba na odchod?"

„Krátce po půlnoci. V jednu nebo kolem půl druhé."

„O půlnoci sraz v knihovně. Ať vás nikdo nevidí a snažte se do té doby chovat nenápadně."

Crys se srdce zatetelilo radostí, když viděla, že její sestra se opět vrací do formy. Stejně jako ostatní horlivě přikývla.

V tu chvíli se dveře jídelny rozrazili a dovnitř vpadl udýchaný posel.

„Zaútočili znovu! Kerberos! Přepadli Domov!"

Godfrey a ostatní hlavy rodin vstali od svého stolu tak prudce až se několik židlí převrátilo.   

Další kapitola je na světě a i s ní i hrubý nástin Stephenova plánu! Zároveň Godfrey měl pravdu a někdo opravdu vynášel informace. Zjevně truchlící máma není vůbec truchlící ;)

Našim hrdinům se pořád nějakým zázračným způsobem daří zůstávat naživu. Co myslíte, přežijí i Kerberos?