Zdravííííčko! ^^
Páni, už jen tři kapitoly a budeme na stovce! no věřili by jste tomu? Užijte si čtení a snad se té stovky všichni brzo dočkáme :3
Jinak v této kapitole bude mít trochu prostoru i Iato a jeho text bude označen tučně podtrženě.

Cestou jsem poslouchal Yuua, jak se s Iatem zapáleně baví o dnešním zážitku a doma už jsem hnal Iata do koupelny, aby jsme stíhali. "Yuu, ty si zatím dones tu angličtinu." řekl jsem a prohrábl mu vlasy.

Když jsme vešli do domu, pořádně jsem se protáhl, přičemž jsem u toho spokojeně zamručel, ale ta spokojenost neměla moc dlouhého trvání, když došla řeč zase na angličtinu. "No jo, fajn, už jdu." povzdechl jsem si a bez námitek došel pro učebnici.

Věděl jsem moc dobře, že mu tím radost nedělám ale chtěl jsem, aby se později měl dobře. Zatím, co ti dva byli pryč, v troubě jsem začal ohřívat zbytek pizzy. Ta na večer postačí. Jak jsem tak čekal opřený o linku, trochu víc jsem se zamyslel nad tím, o čem chce Iato mluvit. Nechci, aby Yuuovi dával návrh do budoucna. V tomhle byl takové pako, takže jsem se spíš obával.

Nijak jsem to nechtěl zdržovat, protože jsem nechtěl Ikiho zbytečně naštvat a takhle to budu mít alespoň rychleji za sebou. Vzal jsem tedy učebnici a šel zase zpátky za Ikim, kterého jsem našel v kuchyni, a tak jsem si tam sedl ke stolu. Vypadal trochu divně. "Děje se něco?"

"Uhm? ne nic." pousmál jsem se, sedl si k němu a prohlédl si to, co bude potřebovat. "Když se naučíš tohle, budeš mít jistou aspoň trojku." ukázal jsem mu, co myslím. Nechci ho dnes moc trápit. "Chceš s tím pomoct?" pousmál jsem se na něj.

Kouknul jsem se na to, co ukazoval a i když jsem tak nějak věděl, oč jde, tak jsem přikývl. "Jo, asi radši jo." Chtěl jsem to mít co nejdřív z krku a takhle by to mělo být rychlejší, než kdybych se s tím tady trápil sám.

Jen jsem si přisedl blíž k němu a začal se to s ním učit. Snažil jsem se, aby si to zapamatoval co nejrychleji a zároveň nejlehčím způsobem. Za chvilku jsem už ohřátou pizzu vytáhl z trouby, každému nandal stejně a v tu chvilku už přikráčel i čistý Iato, který se taky posadil ke stolu. "Dobrou chuť." popřál jsem a dal jim talíř na stůl.

Pozorně jsem ho poslouchal a myslím, že jsem to začal opravdu chápat, i ty drobné nejasnosti, které jsem původně měl. Pak už ale byla pizza hotová a přistála přede mnou. "Dobrou chuť." popřál jsem i já a s chutí se do ní zakousl.

Rychle jsem svou porci dojedl a umyl po sobě talíř. "Jdu se vysprchovat. Kdybys to nechápal, ještě si to zopákni a pak už máš klid." usmál jsem se povzbudivě na Yuua a ještě než jsem odešel, všiml jsem si, jak se Iato uculuje. Určitě s ním hodí řeč až se budu mýt. Jen jsem si povzdechl, zašel pro čisté věci rovnou na spaní a zalezl do koupelny.

"Jo jo..." broukl jsem a přelítl pohledem přes text. Už bych se na to nejraději vykašlal, ale když už jsem to asi chápal, bylo by dobrý si to trochu utvrdit, když jsem vynaložil tolik úsilí, tak aby to nepřišlo vniveč. Ještě jsem si to tedy párkrát přečetl, ale pak už učebnici zavřel. Tak jsem zvědavý, jestli to zvládnu zítra napsat do testu.

Dojedl jsem svůj příděl jídla a abych aspoň nekazil žádné jejich plány, počkal jsem, dokud Yuu knihu neodloží a když se tak stalo, roztáhl se mi po tváři široký úsměv. "Můžu už rušit?" zeptal jsem se ho pro jistotu a nedočkavostí poklepával nohou.

Vzhlídl jsem k Iatovi a trochu nechápal to jeho chování, i když bych na to měl být zvyklý a nemělo mě to nijak udivovat. "Jo, klidně." kývl jsem a čekal, co z něj tedy vyleze.

Samou radostí jsem se prudce nadechl a spustil. "Jsi talentovaný! Ne že ne. Jsi dost vynalézavý a tak bych ti chtěl nabídnout do budoucna práci u policie. Střílel bys, učil se různý triky při řízení, naučili by tě s bombami, měl přístup k mnoha věcem, ke kterým se běžně nedostaneš a hlavně! Hlavně tím budeš pomáhat lidem! No nelíbilo by se ti to?" vypálil jsem na něj nadšeně. Nováčci se vždy hodí a on by mohl být fakt super polda!

Dobře, tak tohle bylo možná až moc rychlý, ale zvládl jsem to pobrat. Chvilku jsem nad tím přemýšlel, protože jsem si nebyl tak úplně jistý. Ano, docela mi to lichotilo a vlastně bych se nemusel bát toho, že bych nenašel práci, ale já stejně váhal. "No... já nevím. Ono by se to hlavně asi nelíbilo Ikimu." odpověděl jsem nakonec.

Bylo mi jasný, že asi řekne něco v tomhle smyslu, ale i na to jsem měl v rukávu další slova! "Chápu, že ho miluješ a respektuji to, ale přeci jen... Je tohle tvůj život nebo jeho? Určitě bys mě neposlechl, kdybych ti řekl, ať jdeš k popelářům. Ikimouš se o tebe stará dobře, ale jsou věci, které si musíš zvolit sám, nemám pravdu?" mluvil jsem už pomaleji, ale zachovával si svůj úsměv.

Ah, ten mi to vůbec neulehčoval. No a proč by to vlastně taky asi dělal, když mě chtěl přesvědčit, že? "No... jo, sice máš pravdu, ale stejně si tím nejsem jistý. Kdyby on pracoval u policie, tak bych asi každý den trnul hrůzou, jestli se mu náhodou něco nestalo a myslím, že Iki by na tom byl stejně a nechci, aby se zbytečně o mě bál, takže... takže tak." pokrčil jsem rameny.

"Mmmh, škoda. Máme tolik práce, vysoký plat a tak málo lidí." broukl jsem a hodil na něj smutná očka, ale pak jsem je sklopil. Potřebuju ho navnadit, ne nutit. "Ale má nabídka platí a ty jí můžeš kdykoliv přijmout." usmál jsem se a pak už jsem slyšel jak se asi Ikouš hrabe z koupelny.

"Dobře, beru na vědomí." usmál jsem se a v tom okamžiku už Iki vylézal z koupelny. Asi mu bylo jasný, o čem se mnou chce Iato mluvit, a tak koupelnou prolítl jen v rychlosti, aby se nejspíš popřípadě mohl do naší diskuze zapojit. Alespoň to jsem si myslel. A pokud ano, tak smůla Iki, Iato byl rychlejší.

Koupelnou jsem jen rychle prolétl a pak si to zas zamířil do kuchyně. Doufal jsem, že Iato opravdu neudělal to, co jsem si myslel, ale to se teď horko těžko dozvím. Byl jsem nesvůj z té nevědomosti, ale donutil jsem se usmát. "Tak co? Už se to učit nechceš, viď?" broukl jsem, pohladil ho po hlavě a koutkem oka pozoroval bezstarostného Iata. Jestli mu to nabídl, určitě mu řekl lákadla, ale ne celou pravdu. Vsadím se, že se nezmínil o tom, kolik mrtvých lidí a utrpení by viděl, o tom, kolik mrtvol by musel odklízet z míst autonehod a ani o tom, že by byl terčem kriminálníků a vrahů. Jen malé procento z té práce je něco, na co by se mohl těšit.

Byl jsem rád že jsem svou nabídku položil tak rychle, protože náš Ikouš už pomalu kráčel k nám. Nasadil jsem svůj spokojený výraz a protáhl se. Moc dobře vím, že Iki tuší a čmuchá své. Ještě aby ne, ale někdo k policii přeci musí.

Všiml jsem si, že je Iki trošku divný a i ten úsměv byl takový křečovitý. "Už jsem si to zopakoval a myslím, že to zvládnu." pousmál jsem se a vstal od stolu. "Tak, teď se jdu vykoupat já." oznámil jsem a došel si pro věci na spaní a zalezl rovnou do koupelny.

"Jen jdi. Já si už za chvilku lehnu." oznámil jsem mu ještě než odešel a když už byl pryč, zamračil jsem se na Iata.
"Co je?" zatvářil se nechápavě, ale pak mi málem vyrazil dech. "Vím, že nechceš, aby měl něco společného s policií, ale nemůžeš rozhodovat za něj. Je mi jasný, žes to tušil a je zbytečné to tajit. Jeho takové věci baví." pokrčil rameny a ve mně se zdvihla vlna vzteku. "Děláš si srandu?!" vyprskl jsem na něj polohlasem, aby mě případně Yuu neslyšel. "Tohle mi zničilo skoro celý život!! Můj otec! Žena i dcera!! a tys to nabídl jemu?! Když nemůžeš zpět zatáhnout mě, tak tam taháš osobu, kterou miluju?!" soptil jsem dál a on se tvářil dost překvapeně.
"Ne, to-" nenechal jsem ho domluvit.
"Ne, nic! ...jdu spát." řekl jsem nakonec a odešel bez dalšího slova do ložnice, kde jsem se rozvalil na posteli, chvilku koukal do stropu, pak se přetočil na břicho a zabořil hlavu do polštáře.

V koupelně jsem chvilku pobyl, ale nebyl jsem tam zbytečně moc dlouho. S mokrými vlasy jsem už v triku a boxerkách s ručníkem na ramenou zamířil do ložnice, kde už byl Iki. "Doufám, že se nesnažíš udusit." zašeptal jsem, když jsem se k němu naklonil a políbil ho na ucho.

Už jsem skoro spal, když jsem ucítil dotek na uchu. "Mmhh...?" Pootočil jsem hlavu a uviděl svého miláčka. Po tváři se mi rozlil spokojený, i když trochu ospalý úsměv. "Něco jsi říkal?" zeptal jsem se ho a přetočil se na záda.

"Ne, promiň, nechtěl jsem tě budit." odpověděl jsem lehce provinile, osušil si ještě lehce vlasy a ručník rozložil na topení. "Dobrou." zavrněl jsem, když už jsem ležel vedle něj.

"To je dobrý." broukl jsem a počkal, až si ke mně lehne, potom jsem ho objal a dal pusu na tvář. "Dobrou." zavrněl jsem a zavřel oči.

Usmál jsem se, zavřel oči a s úsměvem na tváři taky usnul. Spal jsem zase poklidně přes celou noc až do rána, kdy měl už za chvíli zvonit budík. Já spal ale spokojeně dál a nejraději ještě déle, než jsem mohl.