Pokračování!! x3

Všichni už připravení jsme nasedli do mého auta. Odvezl jsem nás k Iatovi, na kterého jsme v autě počkali. "Seš rád, viď?" usmál jsem se na Yuua, který netrpělivě sledoval vchodové dveře.

Už jsme čekali na Iata před jeho domem a já byl celý natěšený. "To se mě vážně ptáš?" uchechtl jsem se a otočil se k němu.

"Pořád jsem příšerný učitel?" Broukl jsem. Za chvilku už Iato vylezl z domu a dva velké pytle i s menším batohem s věcmi nám dal do kufru a už nasedl.
"Snad to bude stát za to." usmál se.
"Já myslím, že Yuua jsem naučil střílet dobře." ušklíbl jsem se a už jsme jeli k jedné opuštěné budově v nedalekém lese. Byla v dobrém stavu, takže jsem se nemusel strachovat, že se pod někým něco propadne a vždy tam byla sranda.

"Ty jsi věděl, že jsem to tak nemyslel." zabručel jsem, ale to už Iato vyšel ven z domu. Vše naložil do auta a už jsme vyrazili na pro mě neznámé stanoviště. Potěšilo mě, když Iki vlastně řekl, že střílím dobře, takže doufám, že teď mi to k něčemu bude. Přeci jen, ještě jsem na pohyblivý terč nestřílel.

"Jsme tady!" oznámil jsem Yuuovi slavnostně a zaparkoval jsem. Iato šel hned připravit chrániče i zbraně. "Zvládneš to?" ptal jsem se a on kývl, tak jsem dal Yuuovi ruku kolem ramen a šli jsme si to projít. "Iato vše připraví a já ti to tady ukážu, abys nebyl v nevýhodě." vysvětlil jsem mu a začal ho provázet nejdřív kolem budovy, abych mu ukázal, kam až maximálně může jít. Za prvé, aby se neztratil a za druhé, aby jsme si hru vůbec užili. Potom jsem mu ukázal i vnitřek budovy a zakázal mu jít jedině na střechu a do sklepa. Ten byl zatopený a byly tam všude ostré a rezavé předměty. Budova byla stavěná podobně jako panelák. "Stačila prohlídka?" usmál jsem se.

Iki mě provedl po budově, takže už jsem byl tak nějak v obraze a věděl jsem, kam bych se mohl schovat například pro nečekaný útok nebo kam se naopak před útokem schovat. "Jo, myslím, že jo." přikývl jsem s úsměvem.

"Tak pojď." usmál jsem se, políbil ho a odvedl zas k autu.
"Není toho nějak víc?" zeptal jsem se zmateně Iata, který toho měl sebou víc, než jsem si pamatoval.
"Jo. Hodně mě to bavilo a tak jsem si spoustu věcí dokoupil." broukl spokojeně a každému z nás dal chrániče, masku na tvář, malou zbraň na krátkou vzdálenost a velkou zbraň na dálky. Vypadala trochu jako sniperka a k tomu i pásek se zásobníky kuliček.
"Každý má jinou barvu." pochlubil se. "Já mám červenou, ty Yuu máš růžovou a TY máš bílou." zatvářil se jako andílek, ale mě hned došlo, že si z nás dělá srandu.
"Ty si to užíváš, že jo?" uchechtl jsem se a navlékl si chrániče i masku. Bude sranda až bude mít bílou všude!!

Vážně jsem doufal, že si dělá srandu s tou barvou, i když jsem věděl, že u Iata bych se opravdu neměl divit ničemu. Navlékl jsem si všechny chrániče, co jsem dostal a za chvíli jsem už byl připravený.

Větší zbraň jsem si dal za popruh na záda. Iato ještě vytáhl kostku a papír s očíslovanými záchytnými body kolem kterých jsem samozřejmě s Yuuem prošel. Takhle jsme si losovali začátek hry vždycky. Nejdřív jsem si s kostkou hodil já tak, aby jí ti dva neviděli a na papíře si našel, kam mám jít. Já začínám u malého jezírka. Potom si házel Iato a nakonec i Yuu.
"Tak jo, teď na svá místa. Tam každý napočítá do stovky a pak hrajem!!" řekl Iato a rozeběhli jsme se každý jiným směrem.

Díky tomu, že mě tu Iki provedl, jsem přesně věděl, kde se jaké stanoviště nachází, takže když jsem měl vyrazit na to své, neměl jsem problém s tím ho najít. Tam, jak Iato přikázal, jsem napočítal do stovky a vyrazil na 'lov' těch dvou.

V klidu jsem počítal a zároveň si ještě trošku upravoval chrániče, aby mi nesklouzly. Když jsem vyrazil, držel jsem se spíš u země a měl připravenou 'sniperku', kdybych jednoho z nich zahlédl. Očekával jsem, že jako prvního potkám Yuua, protože já i Iato jsme byli zkušení v nepozorovaném pohybu díky různým policejním zásahům, ale Iato byl asi hodně nedočkavý a rovnou vlezl do budovy. "Hi hi. Ty sis naběhl." broukl jsem tiše pro sebe a pomalu postupoval vpřed.

Začínal jsem blízko budovy, ke které jsem okamžitě bez váhání vyrazil. Byl jsem opatrný, ale přesto jsem občas udělal trošku víc hluku, než bylo potřeba. Přikrčený jsem se plížil podél stěny a okny nahlížel dovnitř. Dával jsem si ale opravdu velký pozor, abych v případě, že by tam někdo byl, nebyl zpozorován.

Pomalu jsem se dostal k budově a vyměnil si velkou zbraň za tu malou. Nechci, aby to nikoho zbytečně bolelo, a nakoukl dovnitř jedním oknem. Iato šel po schodech nahoru. Chudááááček.

Už jsem chtěl pomalu vyjít zpoza rohu, když v tom jsem si tam všiml jakéhosi pohybu. Okamžitě jsem se dal na ústup, ale tak, abych nebyl slyšet. Cítil jsem, jak mi srdce buší vzrušením z toho adrenalinu. Nakoukl jsem oknem opět dovnitř a všiml si, jak někdo nakukuje dovnitř budovy. Nebyl jsem schopný rozpoznat, jestli to je Iato nebo Iki a ani to, jestli o mně vlastně ví.

Pomalu jsem se přemístil k oknu, které bylo blíž ke schodům a ještě jednou okoukl, jestli nejsem pozorován. Když jsem byl spokojený, tiše jsem vlezl dovnitř a vydal se za Iatem, od kterého jsem čekal nějakou levárnu a tak jsem postupoval velmi opatrně. Pomalu jsem v prvním patře prošel všechny místnosti, ale nebyl tam. Musel jít výš.

Ostražitě jsem se kolem sebe rozhlížel, jestli jeden z nich náhodou není někde venku, kde by mě mohli vidět, a pak i já vklouzl dovnitř do budovy, když jsem usoudil, že ani ten, kdo vcházel dovnitř, mě nespatřil. Ještě předtím jsem však vyměnil velkou zbraň za malou, protože v této situaci bude bohatě stačit. Viděl jsem, jak vychází poslední schody, a tak jsem se počkal, až se vzdálí od schodiště, abych i já se mohl dostat bezpečně nahoru.

Zaslechl jsem šramot v dalším patře a tak jsem se rovnou, ale opatrně, vydal hned tam a kvůli dalšímu šramotu ještě výš, ale když jsem tam vylezl, byla tam veverka. Trochu jsem se zděsil, když jsem tím ztratil přehled o tom, kde Iato je a tak jsem si na chvilku našel úkryt v jedné z místností a tam v naprosté tichosti a bez hnutí přemýšlel kam se vydám. Teď jsem byl ve čtvrtém patře ze sedmi, takže byla přibližně stejná možnost toho, kde mohl být.

O něco později jsem v osobě, po které jsem šel, poznal Ikiho a prostě jsem se musel ušklíbnout. Dost mě ale zmátlo, když náhle zrychlil a začal patra vycházet bez toho, aby si je celé prošel. Že by si mě všiml? Znejistil jsem, a tak jsem se za ním zbytečně nehnal, abych se popřípadě vyhnul nějaké jeho pasti. Když už jsem ale chtěl za ním opět vyrazit, najednou jsem zahlédl i Iata, který již po schodišti vycházel za Ikim, o kterém jistě musel vědět. Úšklebek na tváři se mi ještě rozšířil, protože teď jsem se nemusel obávat toho, že by mě mohl někdo překvapit za zády a i já se za chvíli pomalu vydal za ním. Třetí patro jsem ho nechal prozkoumat a zatím se stále držel zpátky, ale jakmile se vydal po schodišti do dalšího patra, už jsem byl rozhodnutý zasáhnout. Iato již kráčel po čtvrtém patře a já právě vyšel schody. Ještě pro jistotu jsem se rozhlédl, jestli tam někde Iki opravdu není, ale pak už jsem zamířil na Iata. Šel směrem ode mě, takže byl ke mně zády, což se mi moc nelíbilo, nechtěl jsem vypadat, jako nějaký srab, ale zároveň jsem nechtěl moc riskovat, tak jsem počkal alespoň na to, až se ke mně natočí bokem. V tu chvíli jsem stiskl spoušť a Iato měl na rameni již barevný flek. On mi tu růžovou vážně dal!!, zanadával jsem v duchu, ale toto ovšem nebyla úplně ideální pozice, a tak jsem se raději rozhodl rychle sejít schody dolů, za které jsem se schoval, abych měl větší šanci na obranu při protiútoku.

Jak jsem se rozmýšlel, náhle jsem uviděl stín postavy v mých dveřích. Zatajil jsem dech a se zbraní namířil na vchod, ale postava nevstoupila. Chvilku na to jsem uslyšel tiché cvaknutí zbraně a to, jak kulička s barvou našla svůj cíl. Postava sebou lehce škubla, vydala se zpět a tiše zaklela.
"Sakra." V hlase jsem poznal Iata. To znamenalo, že Yuu mě zachránil a navíc má první zásah. Byl jsem na něj hrdý, ale jsem zvědavý, co teď udělá. Že bych mu taky pomohl? Vykoukl jsem lehce ze svého úkrytu a ušklíbl se. Iato byl ke mně zády a mířil ke schodům. Pomalu jsem se plížil za ním a když začal schody scházet lehce jsem zrychlil. Už byl v polovině schodů. To bude stát za to!! Když mi dal teda tu bílou... Namířil jsem mu to na zadek a zrovna, když sešel posledních pár schodů, střelil jsem.
"Ah! Sakra! Do prdele!" začal nadávat, chytil se za zadek a já se začal smát.
"Ano! To bylo do prdele!" zavolal jsem rychle a aby mě nedostal, začal jsem vybíhat schody až do posledního patra. Tam jsem se rychle schoval na své oblíbené místo.

Krčil jsem se za schodištěm a už jsem očekával, že mě Iato objeví, ale v tom zacal křičet a uslyšel jsem i Ikiho. Moc jsem nechápal, ale jakmile jsem uslyšel, že oba vybíhají po schodech, vykoukl jsem a ještě stihl uvidět na Iatove zadku bílý flek. Neudržel jsem se a začal se smát, ale raději jsem si pusu zacpal rukou, aby se Iato náhodou neotočil a nevrátil se.

Schoval jsem se za poloviční zeď, takže to pro mě byl dokonalý úkryt. Ihned jsem si zbraň podepřel o hranu stěny a čekal až se Iato vyřítí nahoru. Slyšel jsem jeho rychlé kroky, ale ty náhle zastavili.
"Ikouši, já tě zabiju. Říkám ti, ty si na tu prdel nesedneš." zavrčel a jen lehce vykoukl, aby se ujistil, kde jsem.
"Už jsi na mě dostal chuť jo? To bylo docela rychlý, ale víš, jsem náročný. Zvládneš to uhrát?" provokoval jsem ho a koutky mi cukaly do širokého úsměvu, ale pak Iato ze schodiště vyběhl přímo ke mně, což jsem vůbec nečekal, takže jsem na chvilku zkameněl na místě. První střela z jeho zbraně mě trefila do ramene a to mě probralo. Teď už jsem byl na rychlém ústupu a oba jsme na toho druhého začali bezmyšlenkovitě střílet. Barva byla všude! Mít pravé zbraně, jsme rozstřílení na cucky a i vše kolem nás. Na štěstí pro mě střílel Iato zběsileji a tak mu náboje došly. Stáli jsme asi deset metrů od sebe, já se ušklíbl a střelil ho dvakrát do hrudi, takže to vypadalo, jakobych mu nakreslil bradavky.
"Teď jsi rajcovní." broukl jsem a on se plácl do čela.
"Oficiálně tě nenávidím." povzdechl si a oba jsme si vyměnili zásobníky.
"Co teď? bezhlavé střílení je docela na prd." řekl podivně tiše Iato.
"Co najít Yuua? chudáček je úplně čistý." šeptl jsem a i přes špinavou masku viděl, jak se ušklíbl. Oba jsme si z masek utřeli barvu a začali potichu a sehraně postupoval.