Máme tu pokračování, tak snad jste se těšili ^^

Vše bylo připravené a já dával těsto na plech, Yuua jsem nechal nakrájet suroviny a Iato nám nastrouhal sýr. Plechy jsme udělali raději dva, aby jsme se najedli a teď už jsme zas jen čekali až se to v troubě upeče. "Děkuju za pomoc." řekl jsem jim vděčně a Yuua políbil na ouško jako odměnu.

"Není zač." usmál jsem se a nahlížel do trouby. Už nebude trvat dlouho a bude to hotové a já se nemohl dočkat. Za chvíli už cink kuchyňský budík, a protože už byla pizza hotová, mohli jsme se do ní pustit. "Dobrou chuť." popřál jsem, když už každý měl na talíři kus pizzy.

"Dobrou chuť." popřáli jsme sborově s Iatem a oba se krátce uchechtli. Jsme takový velcí bráchové. Pizzy bylo víc než dost a tak i přes to, že Iato tvrdil, že nic nezbude, zůslala nám půlka plechu.
"Bože, jak jsi to udělal?" ptal se mě přecpaný Iato.
"To musíš umět. Nee, viděl jsi vůbec, kolik jsme toho na tu pizzu použili? Nediv se, žes to nesnědl." uchechtl jsem se a pohladil se po plném břiše. "Stačilo ti?" zeptal jsem se pobaveně Yuua.

S chutí jsem se pustil do jídla. Pizza se vážně povedla. Byla vážně výborná, ale přes to, že mi už téměř lezla ušima, jak jsem se snažil sníst ještě víc, ještě nám toho dost zbylo. "Bohatě." oddechl jsem a rozvalil se na židli. "Jsem přecpaný."

"To nejsi sám." uchechtl jsem se.
"Co myslíte... zvládneme se odkutálet do postele?" usmál se Iato a začal se pomalu zvedat ze židle a stejně tak i já.
"Já to tu poklidím, takže se kutálejte kam je libo." broukl jsem, vše poklidil a začal mýt nádobí.

Jak jsem byl přejedený, tak jsem měl nějak opožděné reakce a než jsem stihl cokoliv udělat nebo říct, tak Iato se již stihl odkutálet a Iki vše uklidil a umyl. "Ježiši, vy jste na mě strašně rychlí." zanaříkal jsem a pracně se zvedl ze židle.

Jen jsem se zasmál a došel k té přecpané kuličce.
"Už si taky půjdeme lehnout, ne?" zeptal jsem se, ale spíš to bylo oznámení a já si ho už v náruči odnášel do ložnice.
"Dobrou Iato." houkl jsem ještě.
"Dobrou vy dva." ozvalo se od něj a za chvilku jsem už pokládal miláčka do peřin.

Než jsem zaregistroval, že se mě Iki na něco ptal, už mě nesl v náručí. "Jo, na mě moc rychlí." uchechtl jsem se. Když už jsem se ocitl v posteli, spokojeně jsem se protáhl, ještě si sundal alespoň tepláky a přitulil se k Ikimu, který byl už zalezlý pod peřinou.

"Dobrou broučku." zašeptal jsem mu do ouška, které jsem ještě obdařil polibkem a pevně ho objal. Takhle se spí nejlíp.

"Dobrou." zavrněl jsem, když mi věnoval polibek a zavřel jsem oči. Myslím, že jsem usnul snad okamžitě, protože jsem byl hrozně unavený po tom dnu a zvlášť z ne moc prospané minulé noci.

Yuu mi v objetí téměř hned usnul a tak jsem měl možnost sledovat jeho klidnou tvář, pozorovat ty rudé prameny vlasů a lákavé rty, na které ode mě přistál jeden lehounký polibek těsně před tím, než jsem taky usnul.

Spal jsem nerušeně celou noc a ráno jsem se probudil až docela pozdě, byl jsem ale líný se dívat na to, kolik je hodin. Bylo mi to hlavně úplně šumák, protože Ikiho jsem měl stále vedle sebe, a tak jsem ještě zavřel oči a zůstal v jeho hřejivém objetí.

Spánek jsem měl klidný a velmi příjemný, takže jsem spal hodně dlouho. Když jsem se vzbudil, bylo skoro půl dvanácté a Yuu měl stále zavřené oči. Dnes by se měl učit, chudáček. Trošku víc jsem si ho k sobě přitiskl a políbil ho do vlasů.

Nakonec jsem skončil v takovém polospánku, ze kterého mě probral polibek do vlasů a na tváři se mi objevil široký úsměv. "Už jsi vzhůru?" zamumlal jsem trochu rozespale, i když tahle otázka byla zcela zbytečná.

Usmál jsem se a rukou mu přejel po zádech. "Stejně tak jako ty." broukl jsem tiše a začal mu dávat lehounké polibky na ouško, dokud jsem se nerozhodl vstát.

Spokojeně jsem zamručel a usmál se. "To už je tolik?" podivil jsem se, když už jsem seděl na okraji postele a protahoval se. Chjo, ten den teď uteče o to rychleji.

"Jo. Měl by ses na zítra něco naučit a já zatím uvařím rovnou oběd." usmál jsem se lehce, ještě ho políbil a po tom, co jsem se převlékl, odešel do kuchyně, kde už byl Iato, který si četl noviny.

Asi jsem ze včerejška stále nějak zpomalený, protože než jsem stihl jakkoliv protestovat, už byl pryč. Ale já se nehodlám tak lehce vzdát, dneska ne. Vyškrábal jsem se z postele a jen v boxerkách a triku jsem se doplazil do kuchyně, kde jsem pozdravil Iata, ale hned na to jsem pozornost přesměroval na Ikiho. "Tohle mi nemůžeš udělat. Už jenom to, že je neděle a zítra budu muset zase do školy, mě uvádí do deprese. Nedělej mi to ještě horší." zakňučel jsem.

"Hned bych šel do školy místo tebe." zabrdlal si tiše Iato a přetočil na další stranu novin. Vypadal dnes trochu nevrle.
"Hele ty moje malá deprese." otočil jsem se na něj a usmál se."Nejsem si jistý, jestli to víš, ale píšete test z angličtiny." broukl jsem.

Sice jsem zaznamenal tu Iatovu poznámku, ale nijak jsem ji neřešil, i když mi to k němu úplně nesedělo. "No vidíš, tak bych se měl dostat do psychické pohody a ne se kvůli tomu nervovat." snažil jsem se dál uhájit svůj den nic nedělání.

Musel jsem si povzdechnout. "Yuu, jen tu angličtinu a zbytek dne máš klid. Tolik toho snad nechci, nebo jo?" zeptal jsem se, ale pak jsem se rychle otočil k hrnci na plotně, abych mohl promýchat vývar.

"No jo, už jdu." zabručel jsem nespokojeně a odešel do pokoje, vzal si učebnici angličtiny, lehl si na postel a na pokrčené nohy si položil učebnici. Štvalo mě, že mě donutil se učit, i když jsem věděl, že to myslí dobře. Tss... a to si myslel, že ze mě udělá šprta. Ani náhodou!

Nerad jsem ho do toho nutil, ale potřebuje projít. Navíc, je tak chytrý... kéž by se tomu věnoval sám více. Dotáhl by to daleko.
"Hej, Ikimouši. Haloo?" mluvil na mě Iato a já zatřepal hlavou, abych zas plně vnímal. "Promiň, cos říkal?" znervózněl jsem, když na mě upřel jeho zelené oči.
"Že bych už měl jít domů." odpověděl klidně.
"Cože? Proč? Vždyť tam budeš sám." Nechápal jsem ho. Ještě včera to bylo fajn a dnes..?
"Prostě vás nechci zatěžovat. Vážím si toho co pro mě děláte, ale svých starostí máte dost." odpověděl a složil noviny na stůl.
"Iato, co se děje? Takhle se normálně nechováš." zatlačil jsem na pilu a on uhnul pohledem.

Už několikrát jsem se snažil nějakým způsobem uvelebit, ale marně, a tak mi bylo učení ještě o to znepříjemněno. "Blbej Aoma!" přecedil jsem vztekle přes zuby a hodil učebnici na druhou stranu postele a lehnul jsem si na záda. "Musí dát test hned na pondělí." zanadával jsem a chvíli jsem tam jen tak ležel, ale pak jsem si učebnici zase vzal, kdyby náhodou přišel Iki a nemyslel si, že jsem se na to vykašlal.

"Zamítli mi účast na vyšetřování..." odpověděl mi po chvilce tiše. Je mi jasný, že ho to štve, protože by chtěl pomoct.
"To je mi líto... ale určitě pro to mají dobrý důvod." Dal jsem mu ruku na rameno a on jen lehce kývl. "Dáš si polévku?" zeptal jsem se ho a on se pousmál.
"Tak jo." souhlasil a já mu už za chvilku nandal do misky. Rovnou jsem nandal i sobě a Yuuovi, pro které ho jsem teď šel. "Yuu, oběd je na stole." broukl jsem, když už jsem otevřel dveře.

Než pro mě Iki došel, stihl jsem se téměř úplně uklidnit. "Jo, už jdu." odpověděl jsem, odložil učebnici na postel a zamířil do kuchyně, kde jsem měl už připravenou misku s polívkou. Všiml jsem si, že Iato je nějaký skleslý, ale nechtěl jsem to teď moc řešit, a tak jsem se pustil raději do jídla.

Posadili jsme se ke stolu a Iato se tím spíš přehraboval, a tak jsem chtěl vymyslet něco zábavného. "Iato? Máš stále ty paintballky?" zeptal jsem se ho a on nechápavě kývl hlavou. "Tak jo. Až dojíme, uděláme si výlet." broukl jsem a pak koukl na Yuua. "A ty se na to učení se mnou podíváš večer." rozhodl jsem a pustil se do jídla.

Překvapeně jsem po očku Ikiho sledoval, když se Iata zeptal na paintballky. "Dobře." přikývl jsem. Juhůů, vypadá to na další srandu, radoval jsem se v duchu. Navíc, když se pak bude Iki učit se mnou, tak mi to půjde určitě líp.

Neuniklo mi jak se Yuuovi zablesklo v očích. Je mi jasný, že se učit nechce. Když jsme dojedli, vše jsem uklidil a umyl.
"Yuu, běž si vzít na sebe něco pevného, aby ty rány tak nebolely." odehnal jsem ho s úsměvem a ještě se podíval na Iata. "Ne že nás zabiješ." uchechtl jsem se a on nakonec taky.
"To ti nemůžu slíbit." řekl s lepší náladou. Koho by nebavilo střílet po lidech barvou v kuličkách?

"Jasně." odvětil jsem, na nic nečekal a už byl v pokoji, kde jsem prohrabal celou skříň, než jsem našel něco alespoň trochu vhodného. Pak jsem to na sebe navlíkl a zamířil zase zpátky za nimi.

Snad se kapča líbila a já se budu brzy hlásit s pokračováním, takže se s vámi zatím loučím ^^