92. kapitola

Tak jste se konečně dočkali a máte tady pokračování, na které jste čekali... doufám :D Nebudu to dále protahovat a jen popřeju: Příjemné počteníčko :3








Netrvalo dlouho, prsty jsem z něj vytáhl a přiložil svou chloubu, kterou jsem ještě před tím párkrát ručně promasíroval tahem nahoru a dolů. "Můžu?" broukl jsem, i když jsem si vlastně byl jistý, že ano.


Vyndal ze mě prsty a hned na to jsem u svého otvoru ucítil jeho penis. "Jo." svolil jsem okamžitě a bez váhání.


Nečekal jsem a opatrně do něj začal vsouvat celou svou délku. Když se tak stalo, opět jsem mu dal čas na to, aby si zvykl a až pak začal jemně přirážet.


Začal postupně zvětšovat tlak na můj vchod, až se začal ponořovat do mého nitra. Zaklonil jsem hlavu a prohnul se lehce v zádech. Když se ve mně po chvíli poprvé pohnul, skousl jsem si ret a se spokojeným zamručením vydechl vzduch.


Pomalu jsem začal trochu zrychlovat, lehce do toho vzdychat a spokojeně mručet. Sklonil jsem se ke svému miláčkovi a začal ho vášnivě líbat, aby nám neunikalo víc stenů, než je nutné.


Jak zrychloval i mé steny začínaly přidávat na intenzitě, ale díky polibkům, které mi věnoval a já je ochotně oplácel, jsme se oba dokázali ztišit na minimum, ale přitom si mohli to celé plně užívat.


Jednou rukou jsem ho držel za bok, ale tou druhou jsem se začal věnovat jeho penisu, který jsem rychlostí rozhodně nešetřil. Taky jsem začal přirážet tvrději, ale furt jsem dával pozor, zda to není moc.


Jakmile mi začal honit a i ještě více přirážet, rozesténal jsem se mu do rtů ještě víc a věděl jsem, že tímto tempem vrcholu dosáhnu hodně rychle.


Stejně jako on jsem mu vzdychal do rtů a stále pomalu zrychloval pohlcen touhou po slastném vyvrcholení. Dnes to asi nebude dlouhé, ale aspoň já si myslím, že to je velmi intenzivní. A na dlouhé řádění bych si s Iatem v domě nelízl.


Čím více přirážel, tím více se mi snad mysl zatemňovala. Bylo to skvělý a čím lepší to bylo, tím blíž byl toho konec, na kterém čekalo to očekávané uvolnění, kterého se mi už během pár okamžiků dostalo a během kterého jsem se musel od Ikiho rtů odtáhnout. Nebylo to lehké a vlastně ani nevím, jak přesně se mi to podařilo, ale i při dosažení vrcholu se mi podařilo být relativně potichu.


Yuu se už udělal a já jen o pár přírazů později. Obdivoval jsem, jak zvládl být potichu na rozdíl ode mě. Sice to moc hlasité nebylo, ale musel jsem se silně kousnout do rtu a k tomu jsem tvář zabořil do jeho hrudi. "Mhhhhhh..." vyšlo ze mě a já ve stejné pozici ještě chvíli popadal dech.


Hned na to jsem v sobě ucítil jeho teplé sperma. Objal jsem ho, tiskl k sobě a společně jsme se vydýchávali. "Bylo... bylo to skvělý." dostal jsem ze sebe udýchaně, ale přitom s úsměvem.


Chvilku jsem ještě mlčel, ale usmíval jsem se. "To... to jsem rád. Uhh. Miluju tě Yuu." zavrněl jsem, zvedl hlavu a dlouze ho políbil.


"Umhh..." zamručel jsem mu spokojeně do polibku, který jsem mu oplatil. "Já tebe taky miluju." opětoval jsem mu ta slova.


Pohladil jsem ho po tváři a pomalu se od něj odtáhl. "Někdy s tebou musím začít experimentovat." zašeptal jsem mu svůdně do ouška, které jsem olízl.


Zajiskřilo mi v očích při těch jeho slovech. Při pomyšlení na to, co by se mnou třeba zkoušel, mnou opět projela vlna vzrušení, ale teď už jsem svým myšlenkám nemohl podlehnout. "To se mi zamlouvá." odpověděl jsem mu stejně svůdně. "Musím se jít vykoupat." pravil jsem po chvilce ticha, prohrábl jsem mu vlasy a políbil ho.


"Společnost nechceš?" broukl jsem, posadil se na okraj postele, protáhl se a pak vstal a posbíral naše oblečení.


"Jestli se ti chce, tak společnost uvítám." Taky jsem se protáhl, ale chvíli ještě zůstal ležet, protože se mi vstávat moc nechtělo, ale nakonec jsem se posadil a ještě jednou se trochu protáhl.


"Moc se mi chce. Jdu napřed." usmál jsem se a v boxerkách, které jsem si zrovna natáhl, odešel do koupelny, kde jsem ve sprše nastavil a pustil teplou vodu, pod kterou jsem si už nahý stoupl i s houbou v ruce, abych mohl umýt Yuua.


"Dobře." přikývl jsem s úsměvem a taky si natáhl své boxerky, kdybych náhodou na chodbě potkal Iata. Nijak jsem se nezdržoval a vyrazil rovnou do koupelny, kde jsem si je zase svlékl a vlezl si k Ikimu.


Usmál jsem se, políbil ho a začal mýt. Hezky pečlivě jsem umyl každou část jeho těla a spokojeně sledoval jeho tvář.


Po celou dobu jsem se usmíval. Se mu ta společná koupel nějak zalíbila a teď se ho už ani tady nezbavím, ne? Ale ne, že by mi to nějak vadilo, bylo to příjemný, takže jsem si to užíval.


"Tak a jsi čistý." broukl jsem a nechal ho stoupnout si pod proud vody, aby ze sebe smyl pěnu a já si zatím začal mýt vlasy.


"Díky." poděkoval jsem vděčně a zalezl pod tekoucí vodu, která ze mě smyla veškerou pěnu a následně jsem si taky umyl v rychlosti vlasy. Pak jsem se chopil houby já a začal jsem naopak mýt zase já Ikiho.


"Mmmhhh..." zavřel jsem spokojeně oči, nechal se umýt od svého miláčka a pak jsem se taky opláchl pod vodou. "Děkuju." broukl jsem mu do ouška, na které jsem dal pusu a pak už jsem vylezl ze sprchy ven a začal se sušit.


Místo odpovědi se mi jen úsměv ještě o něco rozšířil. Vylezl jsem hned za Ikim a začal jsem si ručníkem sušit vlasy, ze kterých mi odkapávala voda.


Už jsem byl až na vlasy suchý a tak jsem si dal ručník na ramena, oblékl si boxerky a kalhoty a mířil si to z koupelny. "Nemáš hlad?" zeptal jsem se ještě ve dveřích Yuua.


Už jsem si jen přetáhl přes hlavu triko a byl jsem oblečený. "Ne, ten oběd mi stačil." zavrtěl jsem hlavou a koukl do zrcadla, abych si přeházel vlasy ještě na správnou stranu.


"Dobře, ale kdyby jsi měl hlad, stačí říct." mrkl jsem na něj a odešel omrknoul, jak je na tom Iato. Pořád spal jako zabitý. "Tys toho přes noc naspal mnohem méně než my, co?" zašeptal jsem lehce ztrápeně a aspoň ho ze sedu opatrně položil. Zas mi v hlavě začaly běhat různé otázky ohledně té události a tak jsem šel raději dát jídlo kočkám.


Zamířil jsem do obýváku, ze kterého právě vycházel Iki. I když se ještě před chvílí usmíval, nyní se tvářil utrápeně a mně netrvalo dlouho pochopit proč. Pohledem jsem přelítl přes spícího Iata a i mně úsměv z tváře zmizel při znovu vybavení mých obav. Došel jsem za Ikim, který právě dal do misek kočičákům, chytil jsem ho za ruku a opřel si hlavu o jeho rameno. "To bude dobrý." snažil jsem se ho ujistit, i když jsem se sám bál toho, jak to vlastně všechno dopadne.


Vděčně jsem se usmál a stiskl jeho ruku. Byl jsem moc rád, že je tady se mnou a tak jsem si ho přitáhl po chvilce k hrudi a objal ho pevně, ale zároveň opatrně. "Jo, jen mi dělá starost Iato. Tamtěm už nepomůžem, ale on to v sobě určitě dusí... a vsadím se, že Arady o tom vůbec neví." svěřil jsem se s malým procentem mých myšlenek a pak pohladil Iseriho, který se k nám začal tulit.


Tiše jsem mu naslouchal a zároveň objímal. Jeho obavy jsem naprosto chápal a bylo mi jasný, že si musí dělat velké starosti. "Já vím. Ale děláme pro něj, co je v našich silách. Teď ho musíme hlavně podpořit." pravil jsem.


"To jo. Kéž by byl způsob, jak zjistit co se stalo, aniž by o tom musel mluvit..." zamumlal jsem mu do vlasů, do kterých jsem zrovna schoval tvář, ale pak jsem se prudce nadechl, protože mě napadl způsob.


Okamžitě jsem zbystřil. "Napadlo tě snad něco?" zajímal jsem se, protože bych byl rád, kdyby jsme přeci jen měli třeba ještě nějakou možnost Iatovi pomoct nebo získat informace.


Chvilku jsem nad tím ještě přemýšlel, jestli by to šlo, ale za zkoušku nic nedám. "Že bych zavolal zase na stanici, ale jestli se to vyšetřuje, tak mi možná nic neřeknou..." svěřil jsem se tiše.


"Zkusit to můžeš." pokrčil jsem rameny. "V nejhorším ti prostě nic neřeknou, nic horšího se stát nemůže." podpořil jsem ho a povzbudivě se na něj usmál.


Pokýval jsem hlavou a jemně ho políbil. "Dojdu si pro mobil." řekl jsem a na tu chvilku ho zanechal samotného, ale když jsem se vrátil, objal jsem ho zezadu jednou rukou a začal v mobilu hledat číslo.


Znovu jsem se pousmál a počkal, až se vrátí zpět. Pak jsem se už jen opřel o jeho hruď a propletl si prsty s rukou, kterou mě objímal. Doufal jsem, že mu budou moct něco říct, ale ani bych se nedivil, kdyby to nevyšlo.


Lehce jsem ho stiskl a začal vytáčet číslo Iatovo parťáka ze speciální zásahové jednotky. Dřív to byl i můj parťák, ale neměl jsem se s ním v oblibě. Chvíli to jen vyzvánělo, ale nakonec to zvedl.
"Co chceš?" ozvalo se otráveně a já musel spolknout nehezkou poznámku směřující na jeho osobu.
"Hoj, volám kvůli Iatovi. Potřebuju pár informací. Byl bys ochotný mi je poskytnout?" zeptal jsem se klidně a podle ticha jsem si myslel, že prostě odešel, ale náhle se ozvalo odkašlání.
"Fajn. Kvůli Iatovi. O co jde?" přistoupil na to a já chvilku překvapením mlčel. Opravdu jsem nečekal, že by mi on mohl něco říct.
"Iato říkal, že byli zabiti dva jeho kámoši. Víš o tom něco?" ptal jsem se dál.
"Jo tohle. Zatím to vypadá jako zcela náhodné a nesouvisející úmrtí kvůli krádeži. Z domů zmizely všechny cennosti a elektronika. Každý zemřel jinak. Ještě něco?" říkal znuděně. Opět jsem to musel skousnout.
"Jo. Nevíš, proč je Iato tak pomlácený?" řekl jsem tišeji a bál se odpovědi.
"Porval se s jedním bezdomovcem, který si bral věci z domu asi půl hodiny po činu." Dost se mi ulevilo, když to řekl.
"Díky. To je vše." řekl jsem a pak hovor ukončil.


Napínal jsem uši, ale stejně jsem slyšel jen každé třetí slovo, takže když Iki zavěsil, hned jsem k němu natočil hlavu. "Tak co? Co říkal?" vyzvídal jsem netrpělivě.


Musel jsem se pousmát, když se tak zajímal. "Zatím to vypadá na dvě náhodné krádeže, při kterých to ti dva nepřežili. A Iato se porval s jedním bezdomovcem, který vykrádal jeden dům chvíli po činu." odpověděl jsem podle toho, co jsem slyšel, i když se mi moc nezdálo, že by to byla náhoda, ale i to se stává.


Byl jsem celý napnutý, než mi to všechno vysvětlil, ale pak se mi ulevilo... i když to bylo docela divný. "Ahh, tak dobrý." oddechl jsem si a usmál se. "V tom případě to je o to snazší. Tedy jo, pořád je to hrozný, ale... no vždyť víš, jak to myslím."


"Jo vím." usmál jsem se a pak se z obýváku ozvalo hlasité zívnutí. "Myslím, že Růženka se probrala." řekl jsem tiše s lehkým úšklebkem.


Nad Ikiho poznámkou jsem se tiše uchechtl. "No, tak aspoň se pořádně vyspal." pokrčil jsem rameny.


"Jdu ho omrknout." broukl jsem a ještě mu dal pusu do vlasů.








Snad se kapča líbila a pokračování zase někdy příště ^^

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top