Máme tu pokračování :3  Nebudu to déle zdržovat, tak snad se vám bude líbit ^^

Probudil jsem se jen pár okamžiků před zazvoněním budíku, a tak jsem ho vypnul dřív, než stihl začít zvonit, aby Ikiho neprobudil. Opatrně jsem se dostal z jeho objetí, ještě ho políbil a zamířil jsem do kuchyně, kde jsem začal kuchtit snídani. Udělal jsem lívance, které mě naučil a na talíři jsem je ještě pěkně dozdobil, aby to i na pohled bylo pěkný. Když už jsem s tím byl spokojený, v rychlosti jsem do sebe naházel svou porci a tu jeho mu donesl do ložnice a položil na noční stolek se vzkazem, na kterém stálo: "Udělal jsem ti snídani, snad ti bude chutnat. Zůstaň v posteli, za chvíli jsem zpět. Miluju tě.". Chtěl jsem se sice vrátit dřív, než by se probudil, ale obávám se, že to tak rychle nestihnu. Oblékl jsem se, v rychlosti udělal ranní hygienu a s peněženkou vyrazil na nákup.

Když jsem se ráno vzbudil, našel jsem na stolku snídani a vzkaz. Musel jsem se usmát, vzkaz jsem si přečetl a pak se s chutí pustil do snídaně, po které se jen zaprášilo. "To jsem zvědavý, kdy přijde." broukl jsem tiše pro sebe a objal si kolena ve snaze nic nedělat.

Koupil jsem kuřecí prsa, smetanu a ještě brambory a už jsem vycházel ven z krámku. Nezamířil jsem si to ale domů, nýbrž k domu, kde jsem dříve pobýval docela často, k Hotakovi. Nešel jsem ale za Hotakem, ten stejně v tuto dobu s největší pravděpodobností už není doma a musí si někde odpracovávat svůj trest. Potřeboval jsem radu od jeho mámy, protože ona byla skvělá kuchařka a já, který v kuchyni se zrovna dvakrát neorientuju, jsem od ní potřeboval poradit. Snad ji nebudu moc otravovat. Netrvalo dlouho a už jsem seděl u stolu a přijímal kulinářské rady. Byla ráda, že jsem se zastavil, takže mi i ráda poradila, za což jsem jí byl nesmírně vděčný. Ještě před odchodem jsem jí moc poděkoval a vzkázal po ní Hotakovi svůj pozdrav a už jsem spěchal zpátky domů, aby na mě Iki nečekal zbytečně dlouho. Jakmile jsem vešel do domu, odložil jsem nákup v kuchyni na linku a zamířil se podívat do ložnice, jestli tam Iki opravdu ještě podle mého rozkazu je. "Ahoj." pozdravil jsem ho s úsměvem, když jsem ho ještě stále viděl zalezlého v posteli. "Jsi vzhůru dlouho?"

"Ahoj." řekl jsem trošku vykuleně, protože jsem se zabavoval počítáním příkladů, které jsem měl v hlavě. "Ehm.. ani nevím." uchechtl jsem se a podrbal se za krkem. "Nemusím už být zalezlý, že ne?" udělal jsem psí oči.

Uchechtnul jsem se nad jeho trochu překvapeným výrazem. "Ne, ale nesmíš dělat nic namáhavého a nesmíš chodit do kuchyně, ani do ní nakukovat." upozornil jsem ho, ale s úsměvem. Opravdu mě potěšilo, že zůstal ležet a nic nedělal a nechtěl jsem ho dál držet v posteli, když tam sám nechtěl být. Vzal jsem talíř z nočního stolku, ještě jsem se k němu natáhl pro polibek a už jsem mizel zpátky do kuchyně, kde jsem dal špinavý talíř do dřezu a pustil se do přípravy našeho oběda.

"No dobře." zakňučel jsem a polibek mu oplatil. Trošku mě mátlo to, co dělal protože jsem nic takového nečekal. Nebo přijdou jeho nápady později? netušil jsem, a tak jsem začal vymýšlet, co budu vlastně dělat. Nakonec jsem skončil v obýváku a znuděně sledoval televizi, která mě ani při nejmenším nezajímala a tak jsem zas usnul.

Oloupal jsem brambory a začal je krájet na kolečka a následně nakrájel na kousky i kuřecí maso, které jsem ještě předtím očistil a omyl a nakonec ho taky okořenil přesně tak, jak mi Hotakovo mamka poradila. Dal jsem si předehřát troubu a mezitím do pekáče, do kterého jsem kápnul trochu oleje, naskládal brambory s masem. Pak už jsem to celé zalil smetanou a dal již do předehřáté trouby. Ještě jsem si nastavil budík, abych na to nezapomněl a rychle po sobě uklidil všechen nepořádek. Pak už jsem zamířil za Ikim, kterého jsem našel spícího na gauči u televizi. "Promiň Iki." povzdechl jsem si, protože jsem si trochu vyčítal, že se kvůli mně musel asi dost nudit, ale určitě mu to dnes vynahradím. Opatrně jsem si k němu lehnul, abych ho nebudil a s přivřenýma očima jsem sledoval dění na obrazovce.

Když jsem spal, najednou jsem ucítil u sebe teplo, ke kterému jsem se přitulil. Spánek byl pro mě asi osvobození a s tím teplem u sebe to stálo za to.

Na tváři se mi objevil úsměv a i já po chvilce usnul. Vzbudil mě ale kuchyňský budík, který jsem nastavil a já s nesouhlasným bručením se začal lehce vrtět. "Umm... já nechci do školy." zamumlal jsem ještě v polospánku a chtěl si přes hlavu přetáhnout peřinu, kterou jsem ale z neznámého důvodu nemohl najít. Chvilku trvalo, než mi došlo, že je už něco málo po dvanácté a já bych měl jít omrknout obsah trouby.

Poklidně jsem se tiskl ke svému teplému objektu (xD kdo na to pomyslel tak, jako já??), ale náhle mě vzbudilo jakési zvonění. "Hmmm... co to je?" pootevřel jsem oči a zívl.

(Úplně všichni xD ) Postavil jsem se a s širokým zívnutím jsem se protáhl a následně si promnul oči. "Náš oběd nás volá." oznámil jsem a vykročil směr kuchyň. "Počkej tady, omrknu, jestli to už je hotový." Domem se zase linula pěkná vůně, díky které se mi začaly sbíhat sliny. Jen, aby to bylo taky tak dobré, pomyslel jsem si. Otevřel jsem troubu a omrknul její obsah. No, ještě by to chvilku potřebovalo, usoudil jsem po důkladném zvážení a nastavil jsem na budík ještě dalších deset minut. "Ještě chviličku musíme vydržet." oznámil jsem, když jsem se vrátil zpátky do obýváku a přitulil se k Ikimu.

Pomalu jsem se posadil a začal se i zvedat, abych šel za ním, ale nakonec jsem se zas posadil, když mi to jaksi zatrhnul. "Jo, dobře." broukl jsem trochu rozespale a promnul si oči. Potom jsem svého miláčka objal a pousmál se. "Já myslel, že dnes budu dělat já něco pro tebe." poznamenal jsem a prohrábl mu vlasy. Opravdu jsem z toho byl trochu mimo.

"Mmm... má to být podle mě a to neznamená, že mě budeš obskakovat." ujasnil jsem mu to. "Chtěl jsem tě trochu překvapit, takže myslím, že se mi to docela povedlo." ušklíbl jsem se na něj.

Musel jsem se usmát a víc ho stisknout. "Jo. To se ti teda povedlo." broukl jsem a lehce ho políbil.

Pro sebe jsem se ušklíbnul při pomyšlení, že to ještě není všechno, co jsem si na dnešek vymyslel. To se ale dozví až později, teď to není potřeba. "Půjdu ještě připravit stůl, tak tady počkej a pak tě zavolám, jo?" O kousek jsem se od něj odtáhl, abych na něj viděl a musel jsem se usmívat.

"Jo, dobře." usmál jsem se, pustil ho z objetí a koukal za ním, dokud mi nezmizel. Byl jsem dost zvědavý, co připravil.

V kuchyni jsem prostřel hezky stůl, aby to trošku nějak vypadalo, ale aby to zase nebylo přeplácané, prostě jednoduché, ale hezké. Pak jsem ještě každému na talíř nakrájel trochu zeleniny, ale to už zvonil zase budík, a tak jsem ho vypnul a znovu zkontroloval troubu. Tentokrát to už bylo hotové, a tak jsem každému dal na talíř a už se jen modlil, aby to bylo k jídlu. "Vaše jídlo je na stole. Dnes se podává zapečené kuře na smetaně. Doufám, že Vám bude chutnat." lehce jsem se mu poklonil, jako číšník v nějaké nóbl restauraci, když jsem pro něj došel, ale pak jsem se stejně uchechtl. "Kdyby se to nedalo jíst, tak to jistí chleba se salámem." Pak jsem ho ale už dovedl do kuchyně ke stolu a popřál mu dobrou chuť.

Dost jsem vykulil oči, když pro mě přišel a ještě víc, když jsem viděl, co všechno udělal. "J-jo. Dobrou chuť." odpověděl jsem trošku jinak, než jsem chtěl, ale opravdu jsem teď byl naprosto mimo a tak jsem i trochu zčervenal, když jsem si uvědomil, jak jsem se zachoval. Třeba si může teď myslet, že se mi to nelíbí nebo tak podobně a to já nechtěl. Ochutnal jsem jeho výtvor a bylo to moc dobré. "Po tomhle chleba ani nechci vidět." usmál jsem se a s chutí se do toho pustil.

Byl jsem hrozně nejistý v tom, jak to vůbec bude chutnat. Ale po Ikiho prohlášení jsem se zeširoka usmál. "Fakt to je dobrý?" zeptal jsem se a sám si kousek dal. "No jo, fakt!" uchechtl jsem se a dal si do pusy další sousto. "Stavil jsem se ještě u Hotaka, aby mi jeho máma poradila, jak na to. Bez ní bych to nezvládl." přiznal jsem se a dál jsem spokojeně jedl.

Překvapeně jsem se na něj podíval. To všechno... pro mě? "Miluju tě." zavrněl jsem a dál spokojeně jedl. Jak mu tohle vůbec oplatím?

Usmál jsem se. "To já tebe taky a právě proto jsem tohle udělal." pravil jsem sladce. Byl jsem rád, že jsem konečně pro něj alespoň něco málo udělal po tom všem, co on udělal pro mě.

"Necháš mě aspoň umýt nádobí?" zeptal jsem se s nadějí v hlase a lehce k němu zvedl oči. Teď jsem zabaven jídlem, ale potom asi někam vystřelím, když jsem celou dobu spal a nic nedělal.

Podíval jsem se na něj a povzdechl si. "No jo, fajn." pousmál jsem se. Normálně bych to asi zamítl, protože by to chtěl udělat jen proto, že by se cítil blbě, že nic nedělal, ale věděl jsem, že teď jsou krapet jiné okolnosti, takže jsem svolil.

Byl jsem moc rád, že svolil. "Jsi ten nejlepší." řekl jsem sladce a poslal mu přes stůl pusu. Jo, aspoň něco. Dál už jsem jedl, dokud nebyl úplně prázdný talíř.

Po dojedení jsem ho tedy nechal sklidit špinavé nádobí, které začal ve dřezu mýt. "Co kdyby jsme si teď na chvíli lehli, aby nám trochu slehlo, a pak se šli třeba projít?" navrhnul jsem a zezadu ho objal.

"Cokoliv, co řekneš. Jsme přeci domluveni, že dnes spadám pod tvé velení." usmál jsem se a po rukou ho jemně pohladil. Pak jsem nádobí začal i utírat, abych ho mohl uklidit.

"Tak joo." zavrněl jsem a políbil ho na krk. "Počkám na tebe v obýváku." oznámil jsem mu, povolil své sevření a nechal ruce svést po jeho bocích.

"Mmmh... dobře." zavrněl jsem a snažil se svou práci dodělat co nejrychleji, aby nemusel čekat dlouho. Když už jsem to měl, nemohl jsem si pomoct. Dal jsem ještě rychle kočičákům jídlo, ale pak už šel jsem za ním.

Ležel jsem na gauči a už jen čekal na Ikiho, až přijde. Když už se tak stalo, usmál jsem se na něj a natáhl k němu ruce, aby si lehnul ke mně.

Na nic jsem nečekal a lehl si k němu. Na chvilku jsem se mu zakoukal do očí a pak jsem ho lehce políbil.

S úsměvem jsem se u něj uvelebil, když mě políbil a užíval jsem si jeho přítomnost a teplo, o které se se mnou dělí. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle leželi, ale bylo to příjemný. Nechtěl jsem to ale moc dlouho zdržovat, a tak jakmile mi trochu slehlo začal jsem se protahovat. "Půjdeme?"

Zavřel jsem oči a víc ho k sobě přitiskl. Miloval jsem chvilky s ním a bylo jedno, jestli se chystáme na kutě a nebo si i jen povídáme. Pobláznil mě jako nějakou nedozrálou puberťačku. "Tak jo." broukl jsem a začal se taky protahovat.