Heh, dnes jsem byla ve vlaku cestou na intr zase aktivní, takže počítám, že by opraveného textu mohlo být tak na tři a půl nebo i čtyři kapči, tak se budete moct těšit ^^

Ani mně netrvalo dlouho a už jsem spal a to až téměř do zazvonění budíku. Iki stále ještě klidně oddechoval, tak jsem usoudil, že ještě spí, a tak jsem ho nechtěl budit. Opatrně jsem se od něj odtáhl, budík předem vypnul, aby si mohl ještě chvíli pospat a šel jsem připravit snídani se svačinou.

Ani nevím, v kolik jsem se probudil. Prostě jsem jen unaveně otevřel oči, ale chvilku na to jsem je zas zavřel a asi jsem zas usnul.

Snídaně už byla hotová a i svačinu jsem měl připravenou, a tak jsem zamířil se kouknout, jestli je už Iki vzhůru. Pro mé překvapení stále spal, což u něj bylo docela zvláštní. "Iki." zašeptal jsem a něžně ho políbil, když jsem si lehnul vedle něj, abych ho vzbudil. Rád bych ho nechal ještě spát, ale už mu zbývalo tak akorát času na to, aby se nasnídal a připravil.

"Mmmmhhh..." zamručel jsem a zas pomalu otevřel oči. Yuu byl hned u mě, tak jsem se usmál a chtěl ho políbit jenže než jsem se o to vůbec pokusil, dlouze jsem zívl a až pak mu dal polibek. "Dobré ráno." Broukl jsem a protáhl se.

"Dobré." usmál jsem se na něj, když mi polibek vrátil. "Už musíš vstávat, jinak přijdeme pozdě do školy." oznámil jsem mu trochu nerad. Chjo, proč jsem taky dál nespal? třeba by jsme si pobyli hezky doma, jako už se tak jednou stalo. Dobře, to asi ne, protože Iki musí učit, ale stejně mě to mohlo aspoň napadnout. Kruci! tenhle chlap mi úplně změnil způsob myšlení! nebo aspoň částečně.

Zničeně jsem vydechl a posadil se. Dnes se mi z nějakého důvodu vůbec nechtělo. "Děkuju za vzbuzení." pousmál jsem se, dal mu další pusu a došel ke skříni, abych se oblékl.

Koukal jsem, jak je zmožený už jenom z toho vstávání a dělal si o něj trochu starosti. "Nemůžeš si vzít třeba den volna? Nevypadáš zrovna nejlíp, tak by sis měl třeba na den oddychnout."

Trošku nechápavě jsem se na něj podíval. Nebyl jsem zvyklý brát si volno. Vlastně jsem to ještě nikdy dobrovolně neudělal. Byl jsem navyklý pracovat, i když mi něco bylo. U policie jsem až na víkendy pracoval nonstop bez většího uvolnění. "Ne, to je dobrý." odpověděl jsem po chvilce a dál se oblékal.

Bylo vidět, že nad tím přemýšlí, v což jsem skoro ani u něj nedoufal a i když to nakonec zamítnul, rozhodl jsem se to ještě zkusit, když už byl tak pěkně naťuknutý. Přistoupil jsem k němu a zezadu ho objal. "Iki, musíš si občas dát pohov. Tak zavolej ředitelce, jestli je to možný." dál jsem na něj naléhal. Možná to bylo taky tím, že jsem moc dobře věděl, že je to kvůli včerejšku. Asi byl dost unavený, ale kvůli mně si nemohl odpočinout a tak teď vypadá tak, jak vypadá. "Promiň." špitl jsem po menší odmlce a objal ho krapet pevněji.

Když mě objal, chytil jsem mu jemně ruce. Měl bych zavolat..? P-Počkat co? "Za co se omlouváš?" zeptal jsem se, otočil na něj a dal mu ruce na tváře.

Podíval jsem se mu do tváře, ale pak jsem pohled znovu zalomil do země. "No že sis, kvůli mně včera moc neodpočinul." objasnil jsem mu.

Uchechtl jsem se a pocuchal mu vlasy. "To není tvoje vina. Není to ničí vina. Jen občas mívám období, kdy se chovám jako workoholik a myslím, že to na mě zas vlezlo, takže se nestrachuj. Prostě to tak občas mám." Sehl jsem se a dlouze ho políbil. Když jsem se odtáhl ještě jsem ho cvrnkl do nosu a šel spáchat ranní hygienu do koupelny.

Polibek jsem mu samozřejmě bez váhání oplatil, ale jakmile mě cvrnkl do nosu, lehce jsem zatřásl hlavou a následně si povzdechl. Byl jsem sice rád, že to není kvůli mně, ale stejně bych byl radši, když by si na jeden den odpočinul. Jenže jak můžu vidět, asi z toho nic nebude. Už jsem to nechtěl dál řešit, protože bylo zjevný, že to nemá cenu, tak jsem se šel převléknout a připravit si věci do školy.

V koupelně jsem si rovnou upravil to hnízdo na hlavě a pak už si šel do pracovny pro vše potřebné. Tak nějak jsem ani neměl chuť na snídani, ale jelikož to dělal Yuu, aspoň trochu jsem si dal.

Mezitím, co Iki snídal, taky jsem šel vykonat ranní hygienu a zkrotit neposedné prameny vlasů. Pak už jsem byl připravený vyrazit, a tak jsem i s taškou vyrazil ke dveřím, kde jsem se obul a počkal na Ikiho.

Když jsem dojedl, vzal jsem nám už připravené svačiny a vyrazil ke dveřím. "Svačinu nechceš?" usmál jsem se a podal mu jí. Hned na to jsem se taky obul a před odchodem jsem ho dlouze políbil.

"Ale jo, svačina by byla fajn." uchechtl jsem se. Úplně jsem na ni zapomněl. Hned po našem rituálu před odchodem jsme vyšli z domu, ale než jsme stihli vůbec zamknout vchodové dveře, zaslechl jsem známý hlas.
"Ahoj, můžu se k vám připojit?" Aoma, jak jinak. Jen jsem si povzdechl a dělal, jako bych ho snad neslyšel, i když jsem věděl, že tím nic nevyřeším.

Věděl jsem, že Yuu Aoma vůbec nemusí, tak jsem si v duchu povzdechl, ale na Aoma se usmál. "Ahoj. Proč by ne?" A tak jsme šli do školy všichni tři a já si raději stoupl doprostřed, abych mezi nimi tvořil jakousi zeď. Často jsem si mnul oči ve snaze se trochu víc probrat a nejednou jsem zívl.

"Divoká noc?" uchechtl se Aoma a koukl na Ikima, který už po několikáté zívl. "Viděl jsem, jak jste si to kamsi včera šinuli. Byla ve vedlejším městě snad nějaká sláva, či co?" zajímal se a já se ho snažil spíše ignorovat, i když mi to zrovna dvakrát nešlo.

Kéž by divoká noc, řekl jsem si v duchu. "Ale ne. Byli jsme trochu pozlobit tu mojí čtyřkolovou mršku." usmál jsem se a nic víc k tomu neříkal.

"Jo taak. No jo, to je taky někdy třeba." usmál se Aoma a už po zbytek cesty byl potichu, díky bohu. Ve škole jsem se s Ikim rozloučil a rychlým krokem zamířil do třídy, abych za sebou zanechal Aoma.

Ve škole jsme se rozloučili a já si to hned zamířil do kabinetu a převlékl se do věcí na tělocvik. Dnes mám tři hodiny za sebou, pak tři učím a potom poslední hodinu opět tělocvik. Třeba mě to probudí.

První hodiny proběhly bez komplikací, jen jsem se zase vztekal, když jsem uviděl Ikima na hřišti, protože mi bylo jasný, jak ho holky musí očumovat. Ale díky tomu, že Megumi seděla hned vedle mě, tak jsem to zvládl. Bylo se u nás podívat několik studentů, kteří by rádi na naší školu přestoupili a chtěli se podívat, jak hodiny u nás probíhají, a tak se muselo pro ně několik lavic uvolnit.

Dnes jsem nebyl tak energický jako včera, k tomu se mi při běhu na chvilku zamotala hlava, ale všechny hodiny tělocviku jsem zvládl a voda vždy vše spraví, takže už mi je zas dobře. Zrovna si to už převlečený mířím na vyučovací hodinu a myslím, že mám zrovna Yuuovo třídu. Aspoň něco povzbuzujícího.

Třetí hodina za námi a následovala čtvrtá, na kterou jsme měli Ikiho. Aspoň teď zase nebude pobíhat po hřišti a nikdo ho nebude tak očumovat, až tedy na mě samozřejmě.

Se zvoněním jsem vešel do třídy a když jsem se podle tváří přesvědčil, že jde o mou třídu, usmál jsem se, ale když jsem přišel ke katedře a začal zapisovat docházku, došlo mi, že mám nezvykle plnou třídu a několik žáků sedí jinde, než původně. Dnes jsem měl trošku delší vedení a tak jsem se ve zmatení podrbal za krkem a až pak mi došlo, že tu sedí i žáci, které vůbec neznám, ale podle uspořádání ve třídě tady asi mají být, takže jsem se rozhodl neřešit to a začít vykládat látku.

Bylo vidět, že byl Iki trochu zmatený, alespoň tedy já si toho všiml. Pak už ale začal s normální výukou a vypadal relativně v pohodě, takže jsem si už o něj ani nedělal takové starosti, jako ráno.

Když už jsem ukončil výklad, posadil jsem se ke stolu a dal žákům prostor na dotazy, u čehož jsem popíjel docela dost vody.

Jakmile Iki všechno učivo dovysvětlil, pro mě to znamenalo padla, protože já se nikdy na nic neptal a kdybych náhodou potřeboval, může mi to dovysvětlit doma. Proto jsem mohl vykonávat svou oblíbenou činnost ve škole, koukat z okna. Megumi byla ale překvapivě potichu, a tak jsem se podíval, co jí zaměstnalo natolik, aby mi dala trochu klidu. Aha, kreslí si do sešitu nějaký přiblblý obrázky v podobě srdíček, kytiček, kočiček a já nevím, čeho všeho. No tak moment! to je můj sešit!!
"Meg!!" štěkl jsem po ní tiše a sešit jí sebral.
"Počkeeej, ještě to není hotový." postěžovala si, ale já jen nepříčetně zakroutil hlavou, sešit zavřel a položil na lavici.
"Cože?!!" vyjekl jsem stále ještě docela tiše, když jsem si všiml, že přes celé desky sešitu je velké srdce probodnuté šípem a v tom je napsáno Ikimo + Yuu. Okamžitě jsem Megumi probodl pohledem a sešitem jí trochu bouchnul po hlavě. To by ale asi nebyla ona, kdyby si to nechala líbit a jednoduše mi chtěla jednu plesknout po tváři. Ve snaze se jí vyhnout jsem se prudce nahnul do boku, ale maličko jsem to přehnal, a tak se židle pode mnou převrátila a já skončil na zemi. Megumi samozřejmě dostala záchvat smíchu, a proto, aby jí to nebylo líto, drcnul jsem i do její židle a skončila na zemi taky.

Všiml jsem si, že Yuu a Megumi v lavici něco provádějí, ale nechal jsem to plavat... tedy dokud se oba neporoučeli s hlasitým rámusem k zemi. "Tak a dost! Co to tam děláte?!" zavrčel jsem přísně, došel k nim a oba za předloktí vytáhl na nohy. "Vy si chcete rozbít hlavy, že ano?" ptal jsem se podrážděně. Po chvilce jsem jejich ruce pustil a oba spražil pohledem. Byl jsem z toho vytočený, ale spíš z důvodu, že si mohli ublížit. Kdyby dělali jen bordel, tak se chovám jinak. "Nepraštili jste se někam?" zeptal jsem se už mírně.

Trochu jsem se přikrčil a pohled zabodl do země, když nás Iki oba opět vytáhl na nohy. "Ne, dobrý. Omlouváme se." řekli jsme s Megumi jednohlasně zatímco ona si rukou přejížděla po boku a já zase po levé ruce, na kterou jsem dopadl. Ještě, že už jsem jí měl zahojenou, protože jinak by to asi pěkně bolelo.

Povzdechl jsem si a podrbal se za krkem. "Zvedněte ty židle, posaďte se a chci sešity na kontrolu." řekl jsem a když zvedli židle, nastavil jsem ruku na znamení, že ty sešity chci už teď, abych viděl, jestli si vůbec něco napsali.

Poslušně jsme židle zvedli, ale jakmile došla řeč na sešity ztuhnul jsem. Nee, to neee, zanaříkal jsem v duchu a zoufale se na Ikiho podíval, jestli se prostě neobejde bez toho. Zápisky jsem měl sice všechny, ale ty kresby!! Megumi mu svůj sešit hned podala, zatímco na mě se škodolibě šklebila.

Vzal jsem si sešit od Megumi a když se Yuu pořád neměl k tomu, aby mi sešit podal zamračil jsem se. "Yuu, tvůj sešit. Nebo můžeš taky dostat poznámku. Nemám tady na to celý den." řekl jsem nekompromisně.

Sklopil jsem opět pohled a nakonec mu sešit neochotně podal. Přísahám, že tohle si Megumi vypije.

Lehce jsem kývl na znamení, že udělal dobře a šel jsem i se sešity za katedru, kde jsem si sešity prolistoval. Nejdřív ten Megumi a pak Yuuovo, u kterého jsem se tedy zarazil. Chvíli jsem na různé obrázky a čmáranice zmateně koukal, ale pak jsem si odkašlal. "Yuu, o přestávce půjdeš se mnou." oznámil jsem mu klidně a jeho sešit si nechal, zatím co druhý jsem vrátil.

Místo odpovědi jsem jen zamručel. Ještě jsem Megumi opakovaně probodl pohledem, z čehož měla spíše srandu. Pak jsem si ale přes hlavu přetáhl kapuci a hlavu jsem položil na lavici a podložil si jí rukama. Netrvalo dlouho a zvonek oznámil začínající přestávku a mně zase nějaké kázání. Neochotně jsem se tedy hned zvedl a s rukama v kapsách došel s Ikimem do kabinetu.

V kabinetě jsem se vyčerpaně posadil do židle a dal jeho sešit na stůl. "Jistě víš přesně, o co mi jde." poklepal jsem prstem na sešit. "Výpisky v pořádku, za to tě chválím, ale co sis myslel, že děláš, když sis začal kreslit srdíčka?" ptal jsem se a pak ztišil hlas tak, aby mě slyšel jen on. "Myslím to dobře. Nechci tě napomínat, být na tebe hnusný nebo ti dávat poznámky. Smaž to z toho sešitu, ano?" díval jsem, se mu do očí.

Jen jsem se na něj občas zbídačeně podíval, ale pak jsem vždy pohledem uhnul. "To jsem ale nekreslil já, to Meg. Proto jsme se pak začaly provokovat." nabonzoval jsem ji. O nic v zásadě nešlo a já nechtěl, aby si Iki myslel, že jsem byl tak nezodpovědný a risknul, že by to mohl někdo vidět. "Smažu to, neboj."

Jo tak Megumi, jo? Mmm, je pravda, že ten styl kresby je jiný. Nakonec jsem se tedy usmál, chytil ho za ruce, trochu si ho k sobě stáhl a políbil. "Neboj, nezlobím se. Jen nechci riskovat, protože mi na tobě záleží." broukl jsem tiše.

Musel jsem udělat dva rychlejší kroky k němu, když si mě k sobě přitáhl a políbil, což mi samozřejmě ani v nejmenším nevadilo. "Jo, já vím. Taky mi na tobě záleží a nechci riskovat, že by se to někdo dozvěděl. A Meg to taky nemyslela zle, jen mě pořád musí provokovat." pousmál jsem se.

Pokýval jsem hlavou, že to chápu. "Tak jí dej přednášku, až bude čas. "uchechtl jsem se, ale potom jsem ho znovu, ale tentokrát dlouze políbil. "Tak už utíkej na hodinu. Taky budu muset." broukl jsem, prohrábl mu vlasy a chvilku na to mu podal jeho sešit.

S radostí a ochotou jsem polibek nejen přijal, ale i opětoval. "Iki, nic proti tvému stylu, ale já takové situace řeším trochu jinak." uchechtl jsem se a začal vymýšlet, co bych mohl Megumi na oplátku provést já. "Tak jo, už jdu. Uvidíme se po škole, ahoj." mávl jsem na něj ještě před odchodem i se sešitem v ruce zamířil do třídy. Cestou jsem si dal pozor, aby náhodou někdo neuviděl to velký srdce na deskách sešitu a hned, jak jsem si sedl do lavice, vše jsem začal poctivě gumovat.

Taky jsem se uchechtl. "Ale bacha, aby z toho nebyl průser." varoval jsem ho pobaveně a pak se s ním rozloučil a vyrazil na další hodinu.

Minulé kapitoly byly o něco kratší, tak doufám, že touto naopak delší jsem vám to trochu vynahradila. Za chvíli by tu měla přistát již slíbená další kapitola, tak ji můžete očekávat ^^