Tak jsem se včera dokopala záhadným způsobem ve vlaku směr intr k opravě textu a odhaduju, že to vyjde tak na dvě a půl kapči, takže pokud se mi dnes bude ještě chtít, tak vám sem hodím ještě jednu :P

Opravdu se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsem se k tomu dokopal a šel Ikimu pomoct alespoň se svačinou. Pak jsem se rovnou nasnídal, v koupelně, včetně ranní hygieny, jsem se i převlékl a nakonec už si jen naházel věci do tašky a mohl jsem vyrazit.

Už jsem měl hotovo a tak jsem se chtěl obout, ale pak jsem si vzpomněl, že už dnes vyučuji tělocvik. "Hned jsem tu." řekl jsem rychle a rozeběhl se do ložnice, kde jsem si sbalil do tašky své sportovní oblečení, tedy až na tričko. Místo toho jsem si vzal obyčejné bílé tílko a pak už jsem zas doběhl ke dveřím a obul se. "Miluju tě." zavrněl jsem a dlouze Yuua před odchodem políbil.

S radostí jsem polibek přijal a následně ho i oplatil. "Taky tě miluju." opětoval jsem mu slova a už jsme mohli vyrazit.

Spokojeně jsem se usmál a už jsme vyrazili do školy, kde jsem se s Yuuem rozloučil a urychleně šel učit, protože jsme přišli asi minutku před zvoněním.

Rychlejším krokem jsem došel do třídy a jen jsem do ní vkročil, už zazvonil zvonek. Učitelka pro mé překvapení už stála u katedry, ale nijak mi nevynadala, jen mě poslala si sednout a začala s výukou.

Došel jsem do třídy těsně po zazvonění a rovnou žákům rozdal testy. Bohužel jsem musel. Zatím co oni psali, já přemýšlel nad další hodinou, hodinou tělocviku.

Moc jsem výklad učitelky nevnímal, protože jsem přemýšlel nad tím, jak skvělý to bude, až se těch stehů na břiše zbavím. Ve čtvrtek po škole bych měl jít na kontrolu a pokud to bude vypadat dobře, snad by mi je měli už i vyndat. V tu chvíli jsem si hned začal vybavovat, co všechno budu moct dělat- ehm, hlavně to jedno. Okamžitě jsem ale musel rychle zatřást hlavou, abych se té myšlenky zbavil, protože bych nerad dopadl, jako včera. 

Hodina mi utekla rychle a na jejím konci jsem testy vybral a pak šel do svého kabinetu, kde jsem se začal převlékat do sportovního. Opravdu se tak těším na tělocvik?

Po první hodině ke mně přišla hned Megu a na tváři měla ten svůj přihlouplý úšklebek, díky kterému mi bylo hned jasné, že se opět nevyhnu nějaké její narážce. Vlastně to bylo docela zvláštní, protože vždycky jsem si takhle z někoho utahoval jen já nebo při nejmenším jsem 'úder' vracel, ale jí jsem moc neřešil.
"To ti náš nový tělocvikář dal tak do těla, že jsi stihl jen tak tak přijít včas na hodinu?" rýpla si a posadila se vedle mě.
"Hej! pořád jsme ve třídě, může nás někdo slyšet." pokáral jsem ji.
"No fajn, tak pojď na chodbu... jestli ovšem zvládneš ještě vstát." rozesmála se a já ji probodl pohledem. "Fajn, dobře už jsem zticha." uchechtla se naposled a řeč se konečně stočila znovu na normální téma. Bože, asi jsem na tom opravdu hodně špatně, když se bavím zrovna s ní.

Už převlečený jsem se vydal do šaten vyzvednout třídu, kterou jsem měl učit. Eee... teď ani vlastně nevím jakou, ale to je fuk. Třídu jsem odvedl na hřiště, kde jsme si dali rozcvičku a pak běh. Anooo běh!! (Iki psychopatem xD)

Během další hodiny jsem se šíleně nudil, jak překvapivé. A tak jsem shledal jako mnohem zajímavější se dívat z okna, ale jak jsem si mohl velmi brzy uvědomit, to byla chyba, protože jsem měl krásný výhled na hřiště, kde zrovna měl Iki s nějakou třídou tělocvik. Bože, za co mě trestáš?!

I se třídou jsem si dal těch pár koleček a pak jim dal zabrat pořádným fotbalem, u kterého mi to mohli aspoň trochu natřít, protože jsem ho neuměl. Teda, pravidla jo, ale ten zbytek ne. Už asi po třetí jsem si vlastním tílkem utřel tvář od potu a pak hrál dál až do konce hodiny.

On mě snad vidí a dělá mi to schválně! nadával jsem v duchu, když si už po několikáté vyhrnul tílko.
"Yuu! k tabuli!" zakřičel na mě učitel přes celou třídu, až jsem téměř nadskočil. Hned jsem k němu stočil pohled a trochu překvapeně zamrkal, ale nakonec jsem se zvedl a došel ke katedře učitele. Začal mi pokládat různé otázky z předchozích hodin a já se mu snažil odpovídat. I když tohle měl být spíš trest, já to vnímal jako vysvobození, protože jsem byl zaměstnaný a nesoustředil se na Ikiho. Nakonec jsem dostal dva mínus, takže jsem dopadl docela dobře a jelikož mě zkoušel do konce hodiny, byl jsem odprostěn od pohledu na Ikima.

Po hodině jsem si zašel do kabinetu, abych zapsal docházku a podíval se, co vyučuju dál. Už jsem se zas chtěl převléct, ale zarazil jsem se při pohledu na ten rozvrh v počítači, tím pádem na ten nejaktuálnější. Já teď učím každý den jen čtyry hodiny, zbytek je tělocvik, ještě jedna volná hodina po velké přestávce a jsem osvobozen od poškoláků?! "Jooo!" Zajásal jsem snad na celou školu a pak si zacpal pusu. Rozklikl jsem jednu poznámku přímo od ředitelky: "Kdyby vám přibližně tento rozvrh vyhovoval, můžete se rovnou stát naším novým tělocvikářem. Jako poděkování za pomoc jsem smazala Váš předešlý trest." To je božíí!! "Joo, joo jooo jo jo-o-o-o-ooo." radoval jsem se potichu cestou na další hodinu tělocviku s jinou třídou.

Zpočátku jsem byl docela rád, že budeme mít Ikiho na tělocvik, ale teď jsem názor už rozhodně změnil! Další hodiny jsem musel trpět, když Iki znovu plný energie pobíhal po hřišti, ale to se nemohlo ani zdaleka vyrovnat tomu, když se na něj musím dívat hned z první řady. Ano, máme hodinu tělocviku. A protože mé břicho stále není zahojené, cvičit nesmím, tudíž celé dění mohu pouze sledovat. A to není vše! Mému oku samozřejmě neunikl ani ten hlouček blbě se hihňajících holek, které si MÉHO Ikiho stále prohlížely a neustále mu podlézaly. Tohle je opravdu vydařený den.

Bylo mi trošku líto, že Yuu nemohl cvičit, ale aspoň se mu nic nestane. Opět jsme si dali pořádnou rozcvičku a pak za mnou přišlo pár holek a jedna z nich se zeptala.
"Pane učiteli? umíte i stojku?" Tvářila se jako andílek.
"Jistě. Pročpak?" usmál jsem se.
"Mě nikdy nešla, tak... jestli by jste mi pomohl..?" pousmála se. Neměl jsem důvod nesouhlasit a tak jsem jí začal pomáhat se stojkou, což se neobešlo bez pár ukázek. Nakonec to zvládla a já jí za tento výkon pochválil.

Byl jsem úplně rudý vzteky, když Iki předváděl stojku, protože mi bylo naprosto jasný, o co té holce šlo. No komu by to nebylo jasný, když si všechny holky začaly prohlížet Ikiho vypracované břišáky, když mu tílko o kousek sjelo. Jediná, kdo na něj tak blbe nezíral, byla Meg. Ta za mnou radši přišla a snažila se mě nějak rozptýlit, za což jsem byl rád. Zuřil jsem z toho dokonce tak, že i veškeré nevhodné myšlenky šly stranou a to je tedy už co říct.

"Prosím ještě jednou. Opravdu vám to jde!" zazářila jedna holčina.
"Už jsem ukázal dost. Běžte už hrát s klukala ten volejbal." odehnal jsem je už a sám začal dělat rozhodčího. U konce hodiny jsem už všechny poslal převléct se. Já ještě chvilu zůstal, napil se vody a zas si utřel tvář do tílka. Dnes mě koupel nemine.

Hned, jak skončila hodina, vypařil jsem se co nejrychleji jsem jen mohl, protože jinak bych asi nezvládl se dál držet a těm holkám už něco řekl. Naštvaně jsem došel zpátky do třídy, kde jsem se posadil k sobě do lavice a tam jsem následně přetrpěl všechny zbývající hodiny.

Zbytek školy jsem měl opravdu dobrou náladu a nový rozvrh si zatím užíval. Bylo by fajn být tělocvikář, ale opravdu bych to chtěl? A co by bylo s bývalým tělocvikářem pokud bych to přijal? Asi by dostal vyhazov nebo musel učit pár hodin místo mě... a učit ta děcka mě taky baví, i když to je občas docela záhul. Přemýšlel jsem ve svém kabinetu už na konci vyučování a díky tomu mi nějak nedošlo, že mám jít domů.

Stále otrávený jsem došel do kabinetu za Ikim. "Jdeme?" zeptal jsem se ho hned, co jsem za sebou zavřel dveře. Ani jsem ho nepozdravil, asi mi to přišlo příliš zdržující a já už chtěl být pryč.

Trochu jsem se Yuua lekl, když mě vytrhl z myšlenek, ale hned jsem se zas dal do kupy. "Jo, jasně." odpověděl jsem, posbíral si své věci a už jsme vyrazili. Nemohl jsem si nevšimnout jeho nálady a jelikož jsem nevěděl o co jde, při cestě jsem mlčel, ale doma jsem se chtěl zeptat.

Jak jsme se vzdalovali od školy, trochu jsem se uklidnil, ale stejně jsem měl nervy dost pocuchaný. Věděl jsem, že není důvod žárlit. Možná by se mi to dokonce i líbilo, když bych mohl ukázat, že on je můj, aby všichni věděli, že od něj musí dát pracky pryč. Jenže to jsem udělat nesměl, a tak mě to užíralo.

Tak tahle kapča je kratší, než ty ostatní, takže zbylý text vyjde asi tak na další dvě kapitoly, takže by se zde měli brzy objevit :D neslibuju ale, že dneska xD