Další kapča je tuu :3  zkusím dnes stihnout ještě jednu, tak snad se dokopu k opravování... nebo spíše se mi od toho nepodaří utéct :D

Paní ředitelka byla opravdu rychlá. Ještě před velkou přestávkou mi stihla zajistit všechny potřebné informace ohledně hodin tělocviku. Kdy koho učím, co mají v osnovách, kdo z čeho má jaké známky atd. atd. Pozorně jsem si vše pročítal, dokud nepřišel Yuu. "Ahoj, dlooouho jsme se neviděli." uchechtl jsem se a přisunul mu židli, aby se mohl posadit.

Jen jsem se ušklíbl a místo na židli jsem se mu posadil na klín. "Já upřednostním před židlí tvůj klín." vyplázl jsem na něj jazyk. "Potřebuju chvíli pauzu od Meg, jinak v té hlavě opravdu budu mít díru." uchechtl jsem se, ale najednou jsem před ním zaregistroval nějaké papíry. "Co děláš?" zeptal jsem se se zájmem.

Usmál jsem se, dal mu ruce kolem pasu a uchechtl se, když mluvil o Megumi. "Študuju, jak bude probíhat celý můj nový týden." broukl jsem a víc si ho k sobě přitáhl.

"No co se směješ? zkus si s ní vydržet ve škole celý den, to je normálně nadlidský výkon skoro. Bych za to měl dostat nějaké ocenění." snažil jsem se mluvit tak, aby to vypadalo vážně. "Nový týden? mluv přímo." vybídl jsem ho a obtočil mu ruce kolem krku.

"Jako ocenění se můžeme doma třeba mazlit." zavrněl jsem a stále se pobaveně usmíval. "Nabídl jsem se, že budu suplovat tělocvik." vysvětlil jsem stručně.

"Tak joo." zavrněl jsem spokojeně. "Ty?" sjel jsem ho pohledem. "Tak aby jsme tu neměli pak spostu sexy kluků a neudělal by sis konkurenci." utahoval jsem si z něj.

Spokojeně jsem se usmál a lehce ho políbil. Těším se na mazlení!! "No tak hele, tohle..." ukázal jsem na svou osobu. "... to je devět let tvrdé práce. To za tři roky a už vůbec ne tady ve škole, nikdo nedožene." uchechtl jsem se. "A navíc mě máš rád, takže pochybuju o tom, že bys mě podvedl." řekl jsem jako andílek.

Rozesmál jsem se. "To víš, že ne." zavrněl jsem, když jsem se uklidnil a políbil ho. "Ty jsi pro mě ten nejlepší."

Polibek jsem mu oplatil a pak se mu zadíval do očí. "Yuu." zavrněl jsem a pevně ho objal. Jsem jak zamilovaná holka... heh.

Usmál jsem se a položil si mu hlavu na rameno. "Ale stejně jsi se v něčem spletl." odmlčel jsem se chvilku. "Nemám tě rád. Já tě miluju." pravil jsem sladce a lehce jsem ho políbil na krk.

Spokojeně jsem ho objímal a pak trošku nechápavě naklonil hlavu. "Oh, jasně." uchechtl jsem se a spokojeně přivřel oči, když mě políbil na krk. "Víš, co se mi moc líbí?" zeptal jsem se se zákeřným úsměvem a chvilku na to už Yuu seděl na protější židli, kterou předtím nevyužil, a já se skláněl nad ním. Vychutnával jsem si ten jeho nechápavý pohled a když se z té náhlé změny trochu zmátořil, sehl jsem se a začal ho jemně líbat. Ještě je času dost.

"Hm?" pozvedl jsem obočí, ale než jsem se nadál, už jsem seděl na protější židli a Iki se skláněl nade mnou. Nejdříve jsem trochu překvapeně zamrkal, protože tohle jsem nečekal, ale pak jsem se spokojeně usmál a polibky, které jsem o něco prohloubil, jsem mu s radostí oplácel.

Spokojeně jsem pokračoval, jednu ruku mu dal na tvář a palcem ho začal hladit, zatím co druhou jsem mu dal na stehno, které jsem lehce stiskl.

Pohladil jsem ho po hřbetu ruky, kterou měl na mém stehnu a nakonec mu po paži přejel na hruď, po které jsem sjel dolů, objal ho a přitáhl si ho trošku víc na sebe.

Konal jsem tak, jak mě naváděli jeho pohyby a lehce ho kousl do rtu. "Ty mi teda dáváš zabrat." zamumlal jsem tiše těsně u jeho rtů svou myšlenku, která opravdu neměla být vyřčena, a to už jen z toho důvodu, že jsem opět pomyslel na jeho nahé tělo.

"Já? co teprve ty mně?" řekl jsem tiše a otřel se lehce o jeho rty a za spodní mu nakonec trošku zatahal. Cítil jsem, jak se ve mně hromadí všechno to vzrušení a věděl jsem, že to není moc dobrý, protože by se k tomuhle ještě schylovat nemělo.

"Mhhhh..." zamručel jsem spokojeně, když mě zatahal za ret a dál ho líbal. Nemohl jsem si pomoct. Prostě to nešlo. Tedy... dokud se nerozezněl zvonek, který mě z této chvilky dokonale vytrhl a tím i probral a dovedl k rozumu. Odtáhl jsem se od něj, prohrábl mu vlasy a usmál se. "Už utíkej, jinak bude problém."

Nespokojeně jsem zamručel, když zazvonilo a on se odtáhl. Nechtěl jsem jít, ale věděl jsem, že s tím nic neudělám. "No jo, už jdu." povzdechl jsem si a ještě ho před odchodem políbil.

Polibek jsem přijal i oplatil a ještě než stačil odejít, zašeptal jsem mu do ucha, "Pokračování doma." Potom už jsme oba šli svojí cestou.

Seděl jsem ve své lavici a měl co dělat, abych své nemravné myšlenky udržel na uzdě. Jenže od toho pokračování mě dělily ještě necelé čtyři vyučovací hodiny. Proboha, jestli to takhle bude pokračovat dál, tak si myslím, že budu mít za chvíli problém.

Byl jsem na další hodině a psal žákům látku na tabuli... původně jsem měl připravenou prezentaci na počítači, ale... při té bych měl spoustu času na přemýšlení a tím bych začal myslet na Yuua, což... by nebylo vůbec dobrý.

Netrvalo dlouho a mé obavy se postupně vyplňovaly a já si musel sundat mikinu a přehodit si jí přes klín. Vůbec jsem netušil, co budu teď asi dělat, protože mě nenapadala možnost, jak tento svůj problém řešit, aniž by si toho nikdo nevšiml. Za chvíli zazvonilo na přestávku a já byl na vážkách, jestli se mám vydat na záchody, jenže byla jen pětiminutová přestávka. Navíc se ke mně přiřítila Megu a posadila se vedle mě, čímž hrozilo mé odhalení a protože jsem se tomu chtěl vyhnout, rukama jsem mikinu přitiskl o to víc na svůj klín. To ovšem nebyl moc dobrý nápad, protože jsem si zatlačil na své nádobíčko a bolestně zakňučel. A aby toho nebylo málo, tak jsem byl celý rudý.
"Jsi v pohodě?" zeptala se Megu nechápavě a sjela mě pohledem ze shora dolů. Oči jí zůstaly na mém rozkroku, na kterém jsem tiskl své ruce a jí se začal na tváři roztahovat škodolibí úsměv.
"Nic neříkej, vůbec to prosím tě nekomentuj." upozornil jsem jí, když už otvírala pusu k tomu, aby se pobavila na můj účet a opřel jsem si hlavu o desku lavice.
"No... a co s tím hodláš dělat?" zeptala se nakonec zvídavě. Vypadám podle ní snad, že bych to věděl? Na tak blbou otázku jsem nehodlal ani odpovídat. Snažil jsem se myslet na cokoliv, čím bych odehnal myšlenky, které mě do této situace dostaly. Megumi měla ještě pár potrhlých nápadů, ale byly naprosto nerealizovatelné. Než jsme se nadáli, byl už konec přestávky a já myslel, že se snad propadnu do země, navíc už to docela pěkně bolelo. Ale nakonec se můj problém rázem vyřešil, jakmile se objevila ve dveřích ta stará rašple na matiku a když spustila ten svůj řev přes celou třídu, sexy nahý Iki z mé mysli náhle zmizel. Hmm, tak přeci jen je k něčemu dobrá.

Občas jsem se při psaní zasekl a představil si Yuua, jak vykonává nějakou prasárnu, ale nakonec se mi podařilo udržet se na uzdě. Už jen chvíli a budu ho mít pro sebe, sliboval jsem si v duchu.

Konečně uběhly ty poslední mučivě dlouhé hodiny, které naštěstí už proběhly bez dalších komplikací a tak jsem se po ukončení hodiny a rychlém rozloučení s Meg, vyřítil ze třídy přímo k Ikimu.

Mou poslední hodinu konečně ukončilo zvonění a já došel do kabinetu, kde jsem si začal sklízet své věci, když v tom tam vletěl Yuu.

"Ahoj." pozdravil jsem ho a hned ho políbil. Chtěl jsem být co nejdřív doma, protože jsem nevěděl, jak dlouho se mi podaří mé myšlenky udržet na uzdě, ale Iki naštěstí měl z větší části sbaleno, takže to vypadalo, že bude za chvíli taky připraven jít. Ještě, že dnes tu nemusí být déle a hlídat poškoláky.

"Ah-mmh." nestihl jsem ho ani pozdravit, ale do polibku jsem spokojeně zamručel. "V pořádku?" zeptal jsem se ho, když se odtáhl a pořád měl takový zvláštní pohled... no, nebyl zvláštní. Moc dobře jsem věděl, co je to za pohled. Spíš šlo o to, že do školy se to vůbec nehodilo. Já měl sice stejný problém, ale dařilo se mi udržet to na uzdě.

Netrpělivě jsem přešlapoval, když už jsem se odtáhl. "Nebude, jestli se tady budeme zdržovat moc dlouho." odvětil jsem téměř bez přemýšlení. Nejspíš mu bylo naprosto jasné, jak jsem to myslel.

No tak tohle je špatný, pomyslel jsem si a rychle vše sbalil a už jsme vyrazili ze školy. "Yuu, ale já musím ještě jít pro ta koťata. Klidně běž napřed, pokusím se být co nejrychlejší... Ano?" zeptal jsem se nakonec a podíval se mu do očí. Bylo mi ho v tu chvilku líto. Věděl jsem, že jsem to odstartoval já, i když nechtěně. Dnes mu musím pomoct a to bez žádných výmluv. Ale pokud by náhodou chtěl víc, než jen uvolnění, co s tím udělám?

No jo! já jsem zapomněl na koťata! co jsem to za zrůdu?! "Já... myslím, že půjdu s tebou." odpověděl jsem nakonec trochu nejistě. Obával jsem se opakování toho, co se dělo ve třídě, ale stejně jsem byl rozhodnutý jít.

"Dobře..." odpověděl jsem s lehkou obavou, ale věřím, že to zvládne. Šli jsme tedy co nejrychleji směr veterinář, který mě tedy taky zdržel o něco déle, ale nemohl jsem mu to zazlívat, protože se staral o dobro koťat a tak mi vysvětloval, jak mám podávat vitamíny Sayuri, která je bude pak kojit, aby byla koťata zdravá. Pak jsme i s koťaty v přepravce šli domů.